Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 ICdo 46/2022-238

KSLB 76 INS XY76 ICm XY27 ICdo 46/2022-238

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce Ing. Davida Jánošíka, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 1105/36, PSČ 500 02, identifikační číslo osoby 72074477, jako insolvenčního správce dlužníků K. S. a K. S., zastoupeného JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) O. S.,narozenému XY, a 2) K. S., narozené XY, oběma bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Kateřinou Korpasovou, advokátkou, se sídlem v Liberci, Mozartova 679/21, PSČ 460 01, o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníků, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků K. S., narozeného XY, a K. S., narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2021, č. j. 76 ICm XY, 103 VSPH XY ( ), takto:

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 15. 7. 2020, č. j. 76 ICm XY ( ), určil neúčinnost smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřené dne 30. 9. 2016 mezi dlužníky jako převodci a žalovanými jako nabyvateli (dále též jen „smlouva z roku 2016“), jejímž předmětem byl bezúplatný převod členského podílu v Bytovém družstvu XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY (dále též jen „družstvo“), s nímž bylo spojeno právo nájmu družstevního bytu č. 3 o velikosti 1 + 4 o celkové výměře 98 m

2

, nacházejícího se v 1. nadzemním podlaží v domě č. p. XY, ulice XY v XY (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o poplatkové povinnosti (výrok III.).

[2] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. První rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 5. 2019, č. j. 76 ICm XY ( ), jímž soud prvního stupně určil neúčinnost smlouvy z roku 2016, Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných usnesením ze dne 19. 11. 2019, č. j. 76 ICm XY, 103 VSPH XY ( ), zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[3] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o určení neúčinnosti smlouvy z roku 2016 zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[5] Dovolatelem zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož dlužníci pozbyli „členská práva a povinnosti“ a „členství“ v družstvu již na základě smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu ze dne 25. 9. 2010 (dále též jen „smlouva z roku 2010“), je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že:

1) Smlouva o převodu členského podílu nabývá platnosti dnem, kdy ji člen družstva a nabyvatel uzavřou. Ustanovení věty druhé , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, odkládá pouze účinnost převodu, a to jen ve vztahu k družstvu, nikoli ve vztahu k účastníkům smlouvy či ke třetím osobám.

2) Jinými slovy, nabyvatel se ve vztahu k převodci a ke třetím osobám stává členem družstva (nabývá členský podíl) již uzavřením smlouvy o převodu členského podílu (nebyla-li účinnost smlouvy odložena), ve vztahu k družstvu se nabyvatel stává členem družstva teprve okamžikem, kdy je družstvu předložena smlouva o převodu členského podílu (nebo pozdějším dnem uvedeným ve smlouvě), případně kdy družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členského podílu a písemný souhlas nabyvatele členského podílu.

Srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. , a na něj navazující judikaturu.

[6] V poměrech projednávané věci se ze skutkových zjištění soudů podává, že „někdy v roce 2010 nebo na počátku roku 2011“ dlužník K. S. předložil předsedovi družstva smlouvu z roku 2010 [uzavřenou mezi dlužníky jako převodci a žalovaným 1) jako nabyvatelem]. Předseda družstva odmítl provést změnu v členské evidenci s odůvodněním, že „nelze zapsat jako člena družstva jen žalovaného 1) za situace, kdy je ženatý“. V souladu s výše citovanými judikatorními závěry a s stanov (podle něhož písemná smlouva musí být předložena družstvu a „ve vztahu k družstvu přecházejí členská práva a povinnosti až tímto předložením“), jakož i s a 2 , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, se žalovaní nejpozději v roce 2011 stali namísto dlužníků společnými členy družstva a společnými nájemci družstevního bytu (srov. též závěry usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Důvody, pro které družstvo neprovedlo příslušnou změnu v členské evidenci, jsou přitom bez významu.

[7] Dovolatel, odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. , namítá relativní neplatnost smlouvy z roku 2010 s odůvodněním, že podle čl. 9 stanov je „podmínkou pro převod členských práv v družstvu“ povinnost nabyvatele uhradit „poplatek za provedení změn v členské evidenci“.

[8] I když stanovy družstva mohou (podle dovolatelem citovaného rozhodnutí) zpřísnit obecné (zákonné) požadavky kladené na formu dohody o převodu členského podílu, dovolatel zjevně přehlíží, že bytová družstva nemohou jakkoli omezovat či vylučovat převod práv a povinností svých členů na jiné osoby, a to ani stanovami (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 15/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. ). Žalovaným tudíž vzniklo společné členství v družstvu bez ohledu na to, zda družstvu uhradili poplatek za provedení změn v členské evidenci.

[9] Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka, zda „je neplatná smlouva o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu za situace, kdy jejímu uzavření předchází jiná podobná smlouva o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu“, neboť posouzení této otázky se nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (není způsobilé přivodit dovolateli příznivější rozhodnutí ve věci).

[10] V poměrech projednávané věci převedli dlužníci svůj členský podíl v družstvu již na základě smlouvy z roku 2010, proto smlouvu z roku 2016 (platnou či neplatnou) nelze považovat za právní úkon, kterým dlužník zkrátil možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodnil některé věřitele na úkor jiných ve smyslu a násl. , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

[11] Nemůže-li věcný přezkum dovoláním otevřené otázky ovlivnit výsledek sporu, není ve vztahu k této otázce dovolání přípustné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. , či ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2021, sen. zn. ).

[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 14. 9. 2022

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu