Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1442/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatele I. M zastoupeného JUDr. Ladislavem Piterkou, advokátem, se sídlem v Ostravě – Vítkovicích, Ruská 2887/101, PSČ 703 00, za účasti 1/ Bytového družstva Alberta Kučery 10, se sídlem v Ostravě – Hrabůvce, Alberta Kučery 1200/10, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 25909762, zastoupeného Mgr. Jiřím Hartmannem, advokátem, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Preslova 9, PSČ 702 00, a 2/ B. M., o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání Bytového družstva Alberta Kučery 10 a navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. dubna 2010, č. j. -403, takto:

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání všech účastníků zastavil řízení o odvolání B. M. (první výrok), změnil usnesení ze dne 7. května 2008, č. j. -186, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl návrh na určení, že navrhovatel je členem Bytového družstva A. K. 10 (dále jen „družstvo“), tak, že návrhu vyhověl (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).

Navrhovatel podal proti prvnímu a třetímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , a c/ , (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází – ve smyslu ustanovení , a – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či ze dne 30. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2004, pod číslem 158).

Brojí-li navrhovatel i proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu, napadá výrok, jímž odvolací soud nerozhodl o jeho právech a povinnostech; dovolání tudíž není v tomto rozsahu subjektivně přípustné.

Dovolání proti třetímu výroku napadeného rozhodnutí o nákladech řízení není objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti druhému výroku rozhodnutí odvolacího soudu podalo dovolání družstvo, majíc za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a navrhujíc, aby je Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání družstva proti měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že dovoláním zpochybněné závěry odvolacího soudu jsou v souladu s ustálenou judikaturou, od níž se Nejvyšší soud nehodlá odchýlit ani v projednávané věci.

Závěr, podle něhož projeví-li členové družstva ve stanovách vůli založit družstvo jako bytové (např. tím, že výslovně do stanov uvedou, že družstvo zakládají za účelem zajišťování bytových potřeb svých členů), a vyjádří-li tak vůli, aby družstvo bylo vázáno i úpravou vztahující se pouze na bytová družstva, je nutno takové družstvo považovat za bytové i v době, kdy nezajišťuje (např. proto, že k tomu dosud nevlastní potřebnou nemovitost) fakticky bytové potřeby svých členů, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil např. v rozsudku ze dne 30. června 2010, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2011, pod číslem 39. V tomto rozhodnutí také vysvětlil, že za taková je třeba považovat i družstva, která založili nájemníci bytů nacházejících se v domech ve vlastnictví obce za účelem zakoupení těchto domů, a to i po dobu, kdy bytové potřeby svých členů fakticky nezajišťují (typicky proto, že dosud nenabyla vlastnické právo k domu s byty).

Již v rozsudku ze dne 4. května 1999, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 15/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud uzavřel, že bytová družstva nemohou jakkoli omezovat či vylučovat převod práv a povinností svých členů na jiné osoby, a to ani stanovami.

Zabývat se dovoláním družstva meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání navrhovatele i družstva byla odmítnuta, navrhovatel se k dovolání družstva nevyjádřil a družstvu, jež podalo k dovolání navrhovatele vyjádření, vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle , ve znění účinném do 29. února 2012 (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení a vyhlášky činí sazba odměny 1.000,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 500,- Kč, jelikož zástupce družstva učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve výši 300,- Kč a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 168,- Kč podle ustanovení tak dovolací soud přiznal družstvu k tíži navrhovatele celkem 968,- Kč.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, článku II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. dubna 2013

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu