Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2466/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele Iva Muladi, zastoupeného JUDr. Ladislavem Piterkou, advokátem, se sídlem Ruská 2887/101, Ostrava - Vítkovice, proti usnesení Nevyššího soudu ze dne 29. 4. 2013 č. j. -492 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2010 č. j. -403 (výroku III.), za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel svou ústavní stížností, podanou v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem dne 12. 8. 2013, napadá v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, přičemž navrhuje zrušení usnesení Nejvyššího soudu ve všech výrocích a zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve výroku III. ohledně náhrady nákladů řízení před soudy nalézacím a odvolacím. Svými rozhodnutími, respektive jejich určenými výroky se podle stěžovatele obecné soudy dopustily porušení jeho ústavně zaručených základních práv na spravedlivý proces a vlastnického práva, tedy porušení , a d (dále jen ""), y ČR a y ve spojení s Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě.

2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a z přiložených napadených rozhodnutí, usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2008 č. j. -186 byl zamítnut návrh stěžovatele na určení, že tento je členem bytového družstva, a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle (dále jen ""). K odvolání účastníků řízení pak ve věci rozhodoval Vrchní soud v Olomouci, který svým usnesením ze dne 27. 4. 2010 č. j. -403 jednak zastavil odvolací řízení o odvolání třetí účastnice řízení (matky stěžovatele) (výrok I.), jednak změnil usnesení krajského soudu tak, že se určuje, že stěžovatel je členem bytového družstva (výrok II.), a jednak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.), a to za použití Proti rozhodnutí vrchního soudu stěžovatel i bytové družstvo brojili dovoláním, přičemž stěžovatel napadal konkrétně výroky I. a III. usnesení vrchního soudu. Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 29. 4. 2013 č. j. -492 tak, že dovolání odmítl (výrok I.) a stěžovateli uložil zaplatit bytovému družstvu náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II.). Odmítnutí stěžovatelova dovolání Nejvyšší soud odůvodnil jeho nepřípustností, neb napadalo jednak výrok, jímž odvolací soud nerozhodl o jeho právech a povinnostech, a jednak výrok o náhradě nákladů řízení. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle věty prvé, a v relevantním znění.

3. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel brojí zejména proti posouzení otázky náhrady nákladů řízení ze strany obecných soudů. Stěžovatel si je vědom, že Ústavnímu soudu běžně nepřísluší zabývat se takovou otázkou a že jeho postup v tomto ohledu je velmi zdrženlivý, avšak s četnými odkazy na judikaturu zdejšího soudu se domnívá, že v jeho věci nabyla daná otázka, a to konkrétně otázka aplikace , ústavněprávní dimenze.

4. Ústavní soud konstatuje, že ověřením u Krajského soudu v Ostravě zjistil, že ústavní stížností napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 3. 6. 2010.

5. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

6. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost ve smyslu shora uvedeném a shledal, že je zčásti podána po zákonné lhůtě a zčásti zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem; podle jej usnesením odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle ve znění musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

8. Podle v relevantním znění (dle přechodného ustanovení v čl. IV odst. 2 ) lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

9. Ústavní stížností napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 3. 6. 2010. Toto rozhodnutí přitom pro stěžovatele představovalo rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně jeho práva, neboť proti ústavní stížností napadenému výroku III. tohoto rozhodnutí nebylo přípustné dovolání, o čemž byl ostatně stěžovatel v rozhodnutí vrchního soudu poučen. Je nerozhodné, že stěžovatel proti uvedenému výroku rozhodnutí vrchního soudu podal dovolání a následné usnesení o odmítnutí dovolání bylo jeho právnímu zástupci doručeno dne 12. 6. 2013. Stěžovatelovo dovolání nebylo odmítnuto z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu. Proto byla-li ústavní stížnost podána dne 12. 8. 2013, byla ve vztahu k usnesení vrchního soudu zjevně podána opožděně.

10. Ústavní soud dále konstatuje, že stěžovatelovy stížností námitky směřují výhradně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, nikoliv již proti usnesení Nejvyššího soudu. V rozporu s nimi je však petit ústavní stížnosti formulován na zrušení obou zmíněných rozhodnutí. Za této situace, kdy se z obsahu ústavní stížnosti jeví, že je napadeno pouze rozhodnutí vrchního soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení, Ústavní soud postupoval způsobem pro stěžovatele příznivějším a s ohledem na znění petitu ústavní stížnosti přistoupil i k přezkumu usnesení Nejvyššího soudu č. j. -492. Tomuto usnesení však Ústavní soud neměl z ústavněprávního hlediska co vytknout. Podle v relevantním znění, účinném do 31. 12. 2012, lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze v případě, pokud to zákon výslovně připouští. Podle ustanovení až 239 v relevantním znění, upravujících přípustnost dovolání, však mezi takové případy rozhodnutí o nákladech řízení nespadá. Nejvyšší soud tak stěžovatelovo dovolání zcela správně odmítl. Stejně tak se Nejvyšší soud nedopustil ani žádného excesu při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího soudu, jež rovněž podpořil uspokojivým odůvodněním. Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu je tak zjevně neopodstatněná.

11. S ohledem na shora uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout zčásti jako podanou po zákonem stanovené lhůtě podle a zčásti jako zjevně neopodstatněnou podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2013

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu