Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1267/15

Ústavní soud rozhodl dne 25. května 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Města Habartov, adresa: nám. Přátelství 112, 357 09 Habartov, zastoupeného starostou Ivo Zemkem, právně zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem Jiráskova 1343/2, 360 01 Karlovy Vary, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. února 2015 č. j. -38 a proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. listopadu 2014 č. j. -28, spojené s návrhem na zrušení ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů a poskytování právních služeb (advokátní tarif), za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Sokolově, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 30. 4. 2015, napadá stěžovatel v záhlaví usnesení označená rozhodnutí a domáhá se jejich zrušení tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na rovnost účastníků řízení ve smyslu d (dále jen " ").

Porušení výše označeného práva spatřuje stěžovatel v postupu a následném rozhodnutí Okresního soudu v Sokolově, který v občanskoprávním sporu při rozhodování o náhradě nákladů sice stěžovateli (dále rovněž "žalobce") jako ve sporu úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva; odměnu advokátovi však určil podle ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ačkoli v případě předmětné žaloby prý nešlo o žalobu podanou podle ustáleného vzoru, podávanou stěžovatelem opakovaně. Protože stěžovatel podaný návrh, který je jako územně samosprávný celek nepochybně "nepodnikatelským subjektem", směřoval k uplatnění pohledávky vzniklé z nezaplaceného nájemného a úhrad za plnění spojená s užíváním pronajatého bytu, je podle názoru stěžovatele "neformulářovou žalobou", jejímž účelem nebylo "generování zisku" z nákladů řízení. Za této situace obecné soudy neměly o nákladech řízení rozhodovat za použití ustanovení advokátního tarifu, a pokud tak učinily, porušily ústavně zaručený princip rovnosti účastníků řízení.

Stěžovatel dále argumentuje přístupem, který by obecné soudy zaujaly v případě hypotetického rozhodování o náhradě nákladů případně procesně úspěšné žalované. Ve vztahu k aplikovanému ustanovení advokátního tarifu, je prý toto ustanovení v rozporu s y a a , , ve znění pozdějších předpisů, proto podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") navrhuje jeho zrušení.

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se zjišťuje, že ve věci žalobce Města Habartov proti žalované Lucii Dokulíkové o zaplacení částky 19 620,- Kč s příslušenstvím vydal Okresní soud v Sokolově platební rozkaz ze dne 27. 11. 2014 č. j. -28, jímž uložil žalované žalovanou částku ve stanovené lhůtě zaplatit, včetně příslušného poplatku z prodlení a zaplatit i náhradu nákladů řízení ve výši 1 968,- Kč.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25. 2. 2015 č. j. -38 potvrdil platební rozkaz soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výroku pod bodem Ib) o nákladech řízení (výrok pod bodem I) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Stěžovatel se sice petitem ústavní stížnosti domáhá zrušení obou rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak jeho argumentace je namířena pouze proti výrokům o náhradě nákladů řízení.

III.

Ústavní soud po zvážení námitek stěžovatele a obsahu napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ( y). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů jsou případy interpretace právních norem, která se jeví v daných souvislostech svévolnou [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. ledna 2008

sp. zn.

(N 19/48 SbNU 205)].

Ústavní soud dále pokládá za potřebné opakovaně připomenout, že při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení postupuje velmi zdrženlivě a výrok o náhradě nákladů řízení ruší pouze výjimečně pokud shledá, že takový výrok je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, resp., že z hlediska intenzity zásahu do základního práva představuje závažný exces [viz např. nález ze dne 8. 2. 2007

sp. zn.

(N 27/44 SbNU 319)]. Takovou povahu však napadená soudní rozhodnutí nemají.

Dále je nutno uvést, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce 1 968,- Kč, kterou lze ve světle judikatury Ústavního soudu označit za bagatelní. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

aj. vše dostupné na http://nalus.usoud.cz) dal najevo, že v takových případech - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž však napadené rozhodnutí považovat nelze, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jak již Ústavní soud mnohokráte podotkl, v případě těchto bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojící proti nákladovému výroku v bagatelní věci. Jinými slovy, řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Výklad přijatý Ústavním soudem nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice.

Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci tedy přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz rozhodnutí

sp. zn.

,

,

a další).

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací své rozhodnutí řádně zdůvodnil ( ), přičemž jde o odůvodnění racionální a srozumitelné. Tím spíše se pak taková ústavní stížnost, v níž jsou fakticky pouze opakovány argumenty vznesené v odvolání, nejeví být způsobilým "nosičem", na kterém by bylo možné založit případný přezkum ústavní konformity předmětného ustanovení vyhlášky (advokátního tarifu).

Jak Okresní soud v Sokolově, tak i Krajský soud v Plzni shodně konstatovaly, že v řízení byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota, která nepřevyšovala částku 50 000,- Kč. Okresní soud v Sokolově konstatoval, že je mu z úřední činnosti známo, že stěžovatel uplatnil více žalob s obdobnými nároky, tj na obdobném skutkovém základu.

Aplikace ustanovení advokátního tarifu ve znění vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , která dopadá na řízení shodného typu, jež byla zahájena po 1. 7. 2014 (žaloba došla soudu dne 13. 10. 2014) byla v otázce náhrady nákladů řízení správná, neboť v projednávané věci šlo o uplatnění nároku ve výši do 50 000,- Kč, který byl žalován podle ustáleného vzoru ve sporech vedených stěžovatelem opakovaně proti dlužníkům nájemného.

Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Protože návrh na zrušení ustanovení právního předpisu bylo možné podat pouze spolu s ústavní stížností [ , ] má předmětný návrh ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu. V tomto kontextu také musí být posuzován a sdílí její osud. Z tohoto důvodu Ústavní soud návrh na zrušení ustanovení advokátního tarifu odmítl podle a .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. května 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu