Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 3238/2020

24 Cdo 3238/2020-146

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce K. B., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Nemanická 440/14, za účasti Stavebního bytového družstva České Budějovice, se sídlem v Českých Budějovicích, Krčínova 30, IČO 00037745,zastoupeného JUDr. Rudolfem Hrubým, advokátem se sídlem v Lišově, nám. Míru 140, o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2020, č. j. -103, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. května 2019, č. j. -57, zamítl žalobu, aby byl povolen vklad vlastnického práva k bytu č. XY v domě č. p. XY, XY na pozemku parc. č. XY se spoluvlastnickým podílem o velikosti 6328/214009 na pozemcích parc. č. XY, XY, XY a XY, vše v katastrálním území XY, a tím nahrazeno rozhodnutí katastrálního úřadu (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. června 2020, č. j. -103, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které ovšem – jak bude dále rozvedeno – není přípustné.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel právní otázkou zformulovanou následovně: „Musí katastr nemovitostí na základě řádné vkladové y zapsat vlastnictví, i když tím způsobí duplicitní zápis vlastnického práva, v případě, kdy vlastnické právo navrhovatele vyplývá ze zákona?“ napadá zjevně správnost závěru odvolacího soudu o tom, že smlouvu o bezúplatném převodu vlastnictví družstevní bytové jednotky ze dne 17. dubna 2018 (dále jen „vkladová listina“) bylo nezbytné přezkoumat i z hlediska toho, zda navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru. Otázka je totiž vybudována na argumentaci, že za situace, kdy „vlastnictví jednotky, a tedy i spoluvlastnických podílů, bylo pravomocně prokázáno veřejnou mocí“, v této souvislosti poukazuje na to rozsudky „KSČB -43, VS Praha “, je výrazem přepjatého formalismu lpět na odstranění nesouladu mezi skutečným a evidovaným stavem za použití určovací žaloby. Ačkoliv výslovně uvedl, že nerozporuje, aby vkladová byla přezkoumána podle ustanovení , o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění , ve skutečnosti tak ohledně návaznosti dosavadních zápisů [ katastrálního zákona] činí, domáhaje se duplicitního zápisu vlastnictví.

Nejedná se o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 29. dubna 2011, sp. zn. (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na http://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu lze dohledat na http://nalus.usoud.cz), vysvětlil, že v řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, podle části páté nejde o přezkum správnosti rozhodnutí a jeho procesního postupu, ale o nové projednání a meritorní rozhodnutí věci, o níž podle zákona dříve rozhodl tento správní orgán. Projednání téhož sporu nebo jiné právní věci, o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, soudem v občanském soudním řízení nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí stejné věci v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby – bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu – požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a také nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům, než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou – v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení – soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Je-li činností soudu v řízení podle části páté nové projednání téže věci soukromoprávní povahy, která (již) byla předmětem řízení před správním orgánem, vyplývá z toho mimo jiné, že soud se v tomto řízení věcí (z pohledu hmotného práva) zabývá v takovém rozsahu, v němž k tomu byl oprávněn (a povinen) správní orgán; bere proto v úvahu právě a jen ta hmotněprávní kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán. Soud zde totiž na místě správního orgánu rozhoduje, znovu, ve vymezeném rozsahu (srov. ), o téže věci. Také proto se v ustanovení předepisuje, že předmětem rozhodování soudu musí být (příp. ve vymezeném rozsahu) to, co (již) bylo předmětem rozhodování správního orgánu.

Uvedené v posuzované věci mimo jiné znamená, že soud, který na základě podané žaloby v řízení podle části páté projednává a rozhoduje věc vkladu práva do katastru nemovitostí, v níž byl rozhodnutím katastrálního úřadu návrh na vklad zamítnut, se může (protože projednává a rozhoduje znovu právě takový návrh) věcí zabývat jen v rámci těch zákonných hmotněprávních limitů, jež jsou stanoveny pro rozhodnutí o takové věci samotnému katastrálnímu úřadu; jinými slovy, omezení daná katastrálnímu úřadu pro zkoumání právního úkonu, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek taxativně vypočtených, se uplatní také v následném (navazujícím) soudním řízení podle části páté o téže věci (dále k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. září 2015, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2016, sp. zn. ).

Přestože Nejvyšší soud uvedený závěr zaujal při výkladu ustanovení , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, účinném do 31. 12. 2013, zcela se prosadí také v případě ustanovení katastrálního zákona, které je vzhledem k datu podání návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí (10. května 2018) zapotřebí v posuzované věci aplikovat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sp. zn. , případně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sp. zn. ).

Podle ustanovení katastrálního zákona ve vkladovém řízení katastrální úřad zkoumá u vkladové y, která je soukromou u, zda

a) splňuje náležitosti y pro zápis do katastru,

b) její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad,

c) právní jednání je učiněno v předepsané formě,

d) účastník vkladového řízení není omezen právními předpisy v oprávnění nakládat s nemovitostí,

e) k právnímu jednání účastníka vkladového řízení byl udělen souhlas podle jiného právního předpisu,

f) z obsahu y a z jeho porovnání s dosavadními zápisy v katastru není patrný důvod, pro který by bylo právní jednání neplatné, zejména zda z dosavadních zápisů v katastru nevyplývá, že účastníci vkladového řízení nejsou oprávněni nakládat s předmětem právního jednání, nejsou omezeni rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního jednání,

g) navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; z tohoto hlediska není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové y navrhovatel doloží současně s návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové y na dosavadní zápisy v katastru doplní; tyto y však musí mít náležitosti vkladových listin.

Podle ustanovení § 17 odst. 5 katastrálního zákona, skutečnosti uvedené v odstavcích 1 až 4 přezkoumává katastrální úřad na základě listin předložených účastníky, popřípadě soudem nebo soudním exekutorem ke vkladovému řízení, dosavadních zápisů v katastru a na základě údajů ze základních registrů, z agendového informačního systému evidence obyvatel a z agendového informačního systému cizinců a dále na základě dalších informací poskytnutých vlastníkem nemovitosti a dalšími účastníky vkladového řízení poté, co obdrží od katastrálního úřadu informaci podle § 16 odst. 1. Tyto skutečnosti katastrální úřad zkoumá podle stavu, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad.

Přezkoumat vkladovou u i z hlediska toho, zda navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru [ katastrálního zákona] byl odvolací soud povinen, pročež v úvahu duplicitní zápis vlastnického práva nepřipadá. Přezkum toho, zda navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru, zamezuje (novým) duplicitním zápisům vlastnického práva. K duplicitním zápisům vlastnického práva docházelo pro absenci zákonné možnosti přezkumu y předložené k provedení záznamu z jiných hledisek, než bylo stanoveno v ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2011 (novelou provedenou bylo ustanovení změněno tak, že na konci textu odstavce 1 byla doplněna slova „a zda navazuje na dosavadní zápisy v katastru“, a proto s účinností od 1. ledna 2012 nebylo možné duplicitní zápisy vlastnického práva provádět ani podle ). Měl-li katastrální úřad více listin, z nichž každá svědčila o vlastnickém právu jiné osoby k téže nemovitosti, nebyl oprávněn (neměl pravomoc) posoudit a rozhodnout, kdo je skutečným vlastníkem nemovitosti a v takovém případě vyznačoval tuto okolnost duplicitním zápisem vlastnického práva. Vzhledem k tomu, že v ustanovení katastrálního zákona je stanoveno, že vkladem se zapisují věcná práva, práva ujednaná jako věcná práva a nájem a pacht, přičemž v rámci vkladového řízení, a to bez ohledu na povahu vkladové y, je přezkoumávána i z hlediska, zda navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru [ , odst. 2 písm. c) katastrálního zákona], nepřichází de lege lata (nový) duplicitní zápis vlastnického práva v úvahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2017, sp. zn. ).

Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu respektuje, že katastrální úřad není vůbec nadán pravomocí rozhodovat o existenci či o rozsahu vlastnického práva k nemovitostem (rozhoduje jen o povolení vkladu tohoto práva do katastru, a to ve zcela jiném řízení), a proto požaduje, aby případný nesoulad mezi skutečným právním stavem a stavem evidovaným v katastru nemovitostí byl odstraněn ve sporném řízení zahájeném určovací žalobou [v tomto případě žalobou o určení existence nebo neexistence práva skutečného vlastníka (Stavebního bytového družstva) podle ustanovení , protože je to k ochraně práv žalobce třeba]. Tento požadavek není (nemůže být) výrazem přepjatého formalismu, resp. výkladem, který je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 29. března 2001, sp. zn. , ze dne 10. března 2005, sp. zn. , ze dne 24. listopadu 2004, sp. zn. , ze dne 3. března 2005, sp. zn. , ze dne 15. září 2005, sp. zn. , ze dne 12. července 2007, sp. zn. , ze dne 7. listopadu 2006, sp. zn. a další) ani v poměrech posuzované věci.

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. června 2016, č. j. -43, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2017, č. j. -84, bylo nahrazeno prohlášení vůle. Uvádí-li dovolatel, že „vlastnictví jednotky, a tedy i spoluvlastnických podílů, bylo pravomocně prokázáno“, pak rozsudek dezinterpretuje. Judikatura Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v závěru, že nahrazení vůle soudním rozhodnutím nemá za následek převod vlastnického práva; k takovému přechodu je třeba vkladu práva do katastru nemovitostí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2002, sp. zn. , ze dne 11. prosince 2006, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2007, sp. zn. ), k čemuž v tomto případě nedošlo. Má-li dovolatel za to, že se posuzovaná věc odlišuje, pak vychází z nesprávného předpokladu, což je zdůrazněno i tím, že účastníci přes účinky, které rozsudek vyvolal, s odstupem zhruba 10 měsíců uzavřeli (další) smlouvu o bezúplatném převodu vlastnictví družstevní bytové jednotky (vkladovou u). Jinak vyjádřeno, řešení předběžné (předurčující) otázky ohledně vlastnického práva v řízení o splnění povinnosti, je pro vkladové řízení bezvýznamné.

Pokud odvolací soud, který převzal jako správné jak skutkové, tak právní závěry soudu prvního stupně (k přípustnosti připojení se ke správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudu prvního stupně odvolacím soudem srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. ), přezkoumával vkladovou u i z hlediska toho, zda navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru [ katastrálního zákona], postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Dovolání v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení není vzhledem k přípustné.

Nejvyšší soud dovolání žalobce, které není přípustné, podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 6. 2021

JUDr. Pavel Vrcha, MBA předseda senátu