Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1653/2024

24 Cdo 1653/2024-71

USNESENÍ

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 20. 10. 2022 domáhala povolení vkladu vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu v rozsahu ideálních 41/48 na pozemku parc. č. 4036/104 v kat. území Horní Počernice a v tomto rozsahu nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, ze dne 20. 9. 2022, č. j. V-23883/2022-101-36. V žalobě uvedla, že předmětný podíl je dosud v katastru nemovitostí vlastnicky připsán pro již neexistující Drůbežnictví, národní podnik, a že k návrhu na vklad připojila své prohlášení o přechodu vlastnického práva, což v minulosti postačovalo ke vkladu spoluvlastnického podílu žalobkyně v rozsahu ideálních 7/48 na stejném pozemku, a proto nesouhlasila se závěry napadeného rozhodnutí katastrálního úřadu, podle kterého nelze vklad práva nyní povolit, neboť pozemek nebyl výslovně uveden v privatizačním projektu právní předchůdkyně žalobkyně XAVEROV, a.s., IČO 16193326, a vlastnické právo k němu tak nemohlo podle katastrálního úřadu následně přejít na další právní předchůdkyni žalobkyně, od které své vlastnické právo ke spornému podílu odvozuje.

2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 4. 2023, č. j. -34, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že považuje za správný závěr katastrálního úřadu, podle kterého navržený vklad vlastnického práva nenavazuje na dosavadní zápis v katastru nemovitostí, a že vkladovou u v tomto případě bylo jednostranné prohlášení žalobkyně ze dne 5. 4. 2022 učiněné podle , o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů, jež má dokládat, že je právní nástupkyní stávajícího zapsaného vlastníka, který zanikl v roce 1981, avšak podle právní úpravy platné v době jeho existence se vlastníkem předmětného pozemku stát nemohl, jelikož jím mohl být v tehdejší době pouze stát a národní podnik pouze státní majetek spravoval. Dále dovodil, že předpokladem vyhovění návrhu na vklad tak bylo překlenutí logické mezery mezi nynějším a navrhovaným stavem zápisu v katastru nemovitostí ve smyslu , o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), tedy listinami, jež svým obsahem odůvodňují navrhovaný vklad podle cit. zákona. Městský soud ve svém rozhodnutí dále konstatoval, že „žádné z rozhodnutí o vzniku či zániku podniků (právních předchůdců žalobkyně) z 80. let minulého století neobsahuje výčet převáděného nemovitého (ani jiného) majetku“, že „žalobkyně nepředložila u, jež by expresis verbis označovala sporný pozemek v kat. území Horní Počernice jako převáděný majetek“ a že „katastrální úřad a potažmo soud v řízení podle části páté nemají kompetenci hodnotit a vykládat předložené důkazní prostředky, zda odůvodňují navrhovaný vklad – ten z nich musí přímo a nepochybně vyplývat.“ Nadto odkázal na „listiny předložené v řízení, zejména rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 1. 2014, č. j. -271, z nějž vyplývá, že právo hospodaření mimo jiné též ke spornému podílu byl hospodářskou smlouvou již v roce 1983 převeden do správy Armabetonu, národního podniku, tedy subjektu od právních předchůdců žalobkyně odlišného“. Rovněž soud prvního stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu uvedl, že „výslovné nezahrnutí pozemku se sporným podílem do privatizačního projektu znamenalo, že vlastnické právo k nemovitým věcem z majetku státu nepřešlo, a to zvláště v situaci, kdy privatizační projekt XAVEROV, a.s., IČO 16193326, obsahuje přesnou identifikaci a výčet parc. čísel jiných pozemků v kat. území Chrustenice“. Proto uzavřel, že „nedošlo-li k řádnému a jednoznačně doloženému převodu vlastnického práva ke spornému pozemku na právního předchůdce žalobkyně, došlo by nejpozději zde k přerušení návaznosti mezi dosud zapsaným stavem v katastru nemovitostí a navrhovaným vkladem vlastnického práva ve prospěch žalobkyně“, že „vkladová (prohlášení žalobkyně z dubna 2022) neodůvodňuje navrhovaný vklad, neboť nenavazuje na dosavadní zápis v katastru nemovitostí, a předloženými listinami nebyla vyplněna logická mezera mezi stávajícím vkladem a návrhem na vklad“ a že „tvrzení žalobkyně o narušení principu legitimního očekávání shodného posouzení obdobné situace katastrálním úřadem ve vztahu k zápisu vlastnického práva žalobkyně k podílu 7/48 na předmětném pozemku je nedůvodné“, jelikož tehdejší zápis katastrální úřad provedl záznamem podle a násl. , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a „změna právní úpravy a nově zjištěné skutečnosti představují z hlediska o. z. dostatečné důvody nynější změny v rozhodování katastrálního úřadu oproti roku 2008“.

3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 1. 2024, č. j. -53, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování a že jeho skutková zjištění považuje za úplná, se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že „správní orgán návrh na povolení vkladu vlastnického práva ke spornému pozemku zamítl správně“. Za nejvýznamnější považoval odvolací soud skutečnost, že tento pozemek není uveden v privatizačním projektu společnosti XAVEROV, a.s. K námitkám žalobkyně týkajícím se zohlednění, že v daném případě se jednalo o privatizaci účasti státu v obchodní společnosti založené v režimu obchodního zákoníku, a nikoliv o privatizaci podniku jako takového, odvolací soud uvedl, že „toto rozlišování postrádá zákonnou oporu, neboť podstatné náležitosti privatizačního projektu v režimu , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, jsou v případě privatizace majetkových účastí státu na podnikání jiných právnických osob shodné jako v případě privatizace podniku jako takového“, a tudíž jsou na daný případ aplikovatelné závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. . Proto odvolací soud uzavřel, že „zmíněná skutečnost (absence předmětného pozemku v privatizačním projektu společnosti XAVEROV, a.s.) sama o sobě znamená, že nebyla překonána mezera mezi zápisem v katastru nemovitostí a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny“, že „tvrzení žalobkyně, že ohledně dalšího spoluvlastnického podílu v rozsahu 7/48 na předmětném pozemku, jenž byl do katastru nemovitostí zapsán, je irelevantní, neboť správní orgán není vázán svými závěry, jež vedly k předchozímu rozhodnutí“ a že „na základě těchto skutečností nelze navrhovaný vklad povolit“.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Má za to, že dovolání je přípustné ve smyslu , neboť rozsudek odvolacího soudu závisí na otázkách hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive daná právní otázka dosud nebyla vyřešena. Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud nesprávně aplikoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. , na projednávanou věc, když citované rozhodnutí „hodnotí pouze privatizaci státního podniku, nikoliv také privatizaci majetkové účasti státu na podnikání jiných právnických osob“. Dovolatelka považuje za nesprávné hodnocení soudů, že „vlastnické právo k pozemku (k nemovitým věcem) z majetku státu nepřešlo“, když „pozemek (nemovité věci) nebyl ve vlastnictví státu, ale ve vlastnictví společnosti XAVEROV, a.s., IČO 16193326“, a namítá, že „majetkem určeným k privatizaci zde byla majetková účast státu v akciové společnosti XAVEROV, a.s., IČO 16193326 (akcie), nikoli majetek (uvedený pozemek) této společnosti“, a tedy že „pozemek nebyl součástí majetku určeného k privatizaci“. Dále odvolacímu soudu vytýká, že odůvodnění jeho rozhodnutí je „nesprávné, nedostatečné a nesrozumitelné“, a dovozuje, že „zánikem společnosti XAVEROV, a.s., IČO 16193326, muselo dojít k přechodu vlastnického práva na jejího právního nástupce“ a že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud „změnil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2024, č. j. -53, tak, že se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2023, č. j. -34, mění tak, že se rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, ze dne 20. 9. 2022, č. j. V-23883/2022-101, nahrazuje tak, že se vklad vlastnického práva žalobkyně ke 41/48“ předmětného pozemku na základě prohlášení žalobkyně o přechodu vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu ze dne 5. 4. 2022 povoluje, nebo aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

6. Dle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( věta první ).

7. Dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, anebo které je zjevně bezdůvodné, dovolací soud dle ustanovení odmítne.

8. Nejvyšší soud dospěl k názoru, že dovolání žalobkyně není podle přípustné, neboť odvolací soud postupoval při řešení otázky, zda navržený vklad vlastnického práva navazuje na dosavadní zápis v katastru nemovitostí, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

9. K námitkám dovolatelky je třeba poukázat na skutečnost, že podle ustálené rozhodovací praxe se soud, který na základě podané žaloby v řízení podle části páté projednává a rozhoduje věc vkladu práva do katastru nemovitostí, v níž byl rozhodnutím katastrálního úřadu návrh na vklad zamítnut, může (protože projednává a rozhoduje znovu právě takový návrh) věcí zabývat jen v rámci těch zákonných hmotněprávních limitů, jež jsou stanoveny pro rozhodnutí o takové věci samotnému katastrálnímu úřadu; jinými slovy, omezení daná katastrálnímu úřadu pro zkoumání právního úkonu, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení (dříve ustanovení , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů), se uplatní také v následném (navazujícím) soudním řízení podle části páté o téže věci. Soud zde totiž na místě správního orgánu rozhoduje znovu, ve vymezeném rozsahu (srov. ), o téže věci. Soudní řízení podle části třetí a podle části páté je třeba důsledně odlišovat; každé má jiný charakter a řízení podle části páté také předpokládá, že je tu primárně založena ve věci soukromoprávní povahy pravomoc jiného orgánu nežli civilního soudu, viz , 2 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. ; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2021, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. ).

10. Nadto Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně připomíná, že katastrální úřad má charakter tzv. knihovního orgánu, a proto při rozhodování o tom, zda vklad povolí či nikoliv není vůbec nadán pravomocí rozhodovat o existenci či o rozsahu práv k nemovitostem (jakožto evidenční orgán rozhoduje pouze o povolení vkladu takových práv do katastru), a tedy je nutné, aby případný nesoulad mezi skutečným právním stavem a stavem evidovaným v katastru nemovitostí, nelze-li jej odstranit tzv. vkladuschopnou u, byl odstraněn ve sporném řízení podle části třetí zahájeném určovací žalobou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2021, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2023, sp. zn. ). Tento požadavek není (nemůže být) výrazem přepjatého formalismu, resp. výkladem, který je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. , ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. , ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. , a další) ani v poměrech posuzované věci.

11. Dovolatelka se však v podaném dovolání (v podstatě) dožaduje toho, aby katastrální úřad (resp. na jeho místě soud rozhodující v řízení podle části páté ) věcně zkoumal existenci sporné skutečnosti – tedy zda platně došlo k převodu vlastnického práva ke spornému pozemku z právní předchůdkyně dovolatelky na dalšího jejího právního předchůdce. To ale ve vkladovém řízení (a tedy ani v navazujícím řízení podle části páté ) pojmově možné není – v řízení před katastrálním úřadem totiž nelze posuzovat sporné skutečnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2023, sp. zn. ). Nejde přitom v dané věci o žádné dovolatelkou předestírané „překlenutí logické mezery,“ neboť jednoznačně v část věty za středníkem stanoví, že „není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové y navrhovatel doloží současně s návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové y na dosavadní zápisy v katastru doplní; tyto y však musí mít náležitosti vkladových listin“.

12. Proto skutečnost, že nedošlo k řádnému a jednoznačně doloženému převodu vlastnického práva ke spornému pozemku z právní předchůdkyně dovolatelky XAVEROV, a.s., IČO 16193326, na dalšího jejího právního předchůdce, znamená, že nebyla překonána mezera mezi zápisem v katastru nemovitostí a navrhovaným vkladem podle vkladové y, jak má na mysli . Tedy nebyly předloženy y, jež by svým obsahem odůvodňovaly navrhovaný vklad vlastnického práva žalobkyně ke spornému podílu z dosud knihovně zapsaného vlastníka na žalobkyni.

13. Důvodná pak nemůže být ani dovolací námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.

14. Rovněž dovolatelkou dále namítané vady řízení nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání, neboť dovolací soud k vadám řízení přihlíží podle pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

15. Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( , věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 8. 2024

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu