Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1581/2021

24 Cdo 1581/2021-71

USNESENÍ

Realitka s. r. o.

1) D. H.

, narozeného XY, bytem XY, a

2) Z. H.

, narozeného XY, bytem XY, o vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2021, č. j. -49, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. ledna 2020, č. j. -24, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala

„povolení vkladu vlastnického práva pro žalobce ke dvěma spoluvlastnickým podílům o velikosti ideální 1/530 na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY a na budově čp. XY postavené na pozemku parc. č. XY, vše v katastrálním území XY, obec XY na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a účastníky dne 4. 4. 2017“

, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že spoluvlastnické podíly účastníků 1) a 2) k předmětným nemovitostem, označeným v kupní smlouvě ze dne 4. dubna 2017, nelze převádět samostatně bez současného převodu jednotky ve spoluvlastnictví účastníků, s níž jsou tyto podíly spjaty. Neztotožnil se ani s názorem žalobkyně, že katastrální úřad neměl přihlížet k (podle žalobkyně neplatnému) prohlášení vlastníka ze dne 15. ledna 1996 s poukazem na neexistující funkční souvislost budovy č. p. XY s jednotkami vymezenými v budově tímto prohlášením. Rozhodovat o platnosti či neplatnosti tohoto prohlášení katastrální úřad ve vkladovém řízení není oprávněn, není to ani předmětem řízení podle části páté

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. ledna 2021, č. j. -49, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud přisvědčil závěrům soudu prvního stupně. V odůvodnění písemného vyhotovení svého rozsudku mj. vyložil, že v době podání návrhu na vklad katastrálnímu úřadu (dne 31. července 2017) vkladová , a to kupní smlouva ze dne 4. dubna 2017, uzavřená mezi žalobkyní jako kupující a účastníky jako prodávajícími, jejímž předmětem byl prodej dvou spoluvlastnických podílů o velikosti 1/530 na budově č. p. XY včetně zastavěného pozemku p. č. XY a pozemku p. č. XY v k. ú. XY, neodpovídala prohlášení původního vlastníka Bytového družstva Solidarita podle zákona o vlastnictví bytů, když spoluvlastnické podíly na předmětných nemovitostech vznikly na základě uvedeného prohlášení podle zákona o vlastnictví bytů. V uvedeném prohlášení, schváleném představenstvem družstva dne 15. ledna 1996, bylo uvedeno, že k budově (k jednopatrovému rodinnému domu s 25 byty) a k dalším 10 podobným budovám přísluší vedlejší stavba č. p. s pozemky p. č. XY a p. č. XY určená ke společnému užívání celkem 256 družstevních bytů s tím, že ke každé vymezené jednotce náleží spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech. V prohlášení původního vlastníka je výslovně stanoveno (část C., bod 2., str. 21 prohlášení vlastníka o určení společných částí domu), že společnou částí domu je ideální spoluvlastnický podíl na vedlejší stavbě – prádelně č. p. XY včetně pozemků této vedlejší stavby.

Odvolací soud tedy uzavřel, že převod spoluvlastnických podílů na předmětných nemovitostech je vázán na převod „bytové jednotky“ vymezené v uvedeném prohlášení bytového družstva a nelze je proto převádět samostatně. Nelze přezkoumávat u, která předmětem vkladového řízení není, byť se z ní vychází jako v tomto řízení; zavkladovanou u – prohlášení vlastníka nelze v tomto řízení zkoumat ani z pohledu žalobkyní namítané absolutní neplatnosti.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání, které však není – jak bude dále vyloženo – podle přípustné.

Podle dovolatelky, uplatňující dovolací důvod podle , rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky, „zda jsou obecné soudy v řízení podle části páté povinny z úřední povinnosti posuzovat absolutní neplatnost právního jednání (případně nicotnost), které bylo podkladem pro soudem přezkoumávané rozhodnutí správního orgánu, byť se v posuzované věci jedná o již dříve katastrálním úřadem zavkladovanou u, a to konkrétně prohlášení vlastníka budovy v části vymezující společné části budovy, přičemž toto ustanovení nemá vliv na velikost spoluvlastnických podílů vlastníků vymezených jednotek.“

Dovolatelka má za to, že k absolutní neplatnosti (či nicotnosti) právního jednání je třeba přihlédnout i ve vkladovém řízení, přičemž v tomto směru se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu (dovolatelka odkazuje mj. na rozhodnutí dovolacího soudu ve věcech sp. zn. , sp. zn. ). Dále má za to, že „otázka jím vymezená nebyla v judikatuře dovolacího soudu v konkrétních intencích tohoto případu řešena.“ V dovolání předkládá svou skutkovou a právní verzi posuzovaného případu, polemizuje s rozhodnutím odvolacího soudu, odkazuje na příslušná rozhodnutí dovolacího soudu, jež se ovšem netýkají problematiky vkladového řízení, a závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) konstatuje, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno plně v intencích ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

V řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, podle části páté , nejde o přezkum správnosti rozhodnutí a jeho procesního postupu, ale o nové projednání a meritorní rozhodnutí věci, o níž podle zákona dříve rozhodl tento správní orgán (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2016, sp. zn. ; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://nsoud.cz).

Soud se ve vkladovém řízení věcí (z pohledu hmotného práva) zabývá v takovém rozsahu, v němž k tomu byl oprávněn (a povinen) správní orgán; bere proto v úvahu právě a jen ta hmotněprávní kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán. Katastrální úřad přezkoumává skutečnosti v ustanovení § 17 odst. 1 až 4 katastrálního zákona podle stavu, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad. Omezení daná katastrálnímu úřadu pro zkoumání právního jednání, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení katastrálního zákona, se uplatní také v (případném) následujícím (navazujícím) soudním řízení podle části páté o téže věci (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2021, sp. zn. ).

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. srpna 2019, sp. zn. , dále vyložil a odůvodnil právní názor, že hmotněprávními kritérii, kterými je soud v řízení podle části páté oprávněn se zabývat v rozsahu, jak se jimi měl a mohl zabývat správní orgán, je zapotřebí rozumět toliko hmotněprávní kritéria z hlediska věcného rozsahu důvodů, které mohou být podkladem pro zamítnutí návrhu na vklad [ až g) katastrálního zákona].

Soudní řízení podle části třetí a podle části páté je třeba důsledně odlišovat. Ve vkladovém řízení, resp. v řízení podle části páté nelze z moci úřední zkoumat, zda vkladová či navazující na vkladovou u je neplatná.

V rozsudku ze dne 20. září 2016, sp. zn. pak Nejvyšší soud vyložil, že právní úprava obsažená v zákoně č. , vytváří zvláštní druh spoluvlastnictví budovy, který spočívá ve (navzájem neoddělitelném) vlastnictví samotné jednotky (bytu či nebytového prostoru nebo rozestavěného bytu či rozestavěného prostoru, jako prostorově vymezené části domu) a ve spoluvlastnickém podílu na společných částech domu s tím spojených ve velikosti určené podle a jeho podstatu lze charakterizovat jako kombinaci tzv. reálného spoluvlastnictví (výlučného vlastnictví určitých prostorově vymezených částí budovy – jednotek) a podílového spoluvlastnictví (na společných částech domu). K tomuto vlastnictví (a spoluvlastnictví) neoddělitelně patří (jako samostatný předmět vlastnictví) spoluvlastnický podíl k pozemku, na kterém je budova s vymezenými jednotkami postavena, případně též k pozemku (funkčně) souvisejícímu, uvedenému v prohlášení vlastníka budovy, popřípadě jiné právo, které má převodce jednotky k pozemku, pokud původní vlastník budovy či jednotky nebyl jeho vlastníkem či spoluvlastníkem. V zájmu toho, aby byl tímto způsobem vzniklý „vlastnický celek“ (vlastnické právo k jednotce, spoluvlastnické právo ke společným částem budovy a spoluvlastnického práva k souvisejícími pozemku) zachován, umožňuje převod (přechod) jen tohoto „vlastnického celku“ (a samostatný převod jednotlivých „vlastnictví“ je zakázán), neboť nositelem vlastnického práva k jednotce, spoluvlastnického práva ke společným částem budovy a spoluvlastnického práva k souvisejícímu pozemku nemohou být odlišné subjekty (srov. , , , ).

Závěrem dovolací soud zdůrazňuje, že pouhé skutkové odlišnosti posuzovaného případu s jiným – již dovolacím soudem řešeným – avšak skutkově obdobným případem přípustnost dovolání ve smyslu na podkladě varianty, že taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, pochopitelně nezakládá, přičemž v poměrech dané věci dovolací soud ani neshledal žádný důvod k odklonu od této své judikatury, tj. k předložení věci velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu.

Pokud v další části svého dovolání žalobkyně odkazuje na různá rozhodnutí dovolacího soudu, pak je třeba k tomu uvést, že se jedná o judikaturu, která se netýká tzv. vkladové materie, v níž se uplatňují verifikační limity shora již ve světle citovaných rozhodnutí dovolacího soudu připomenuté.

Nezbylo tudíž, než dovolání žalobkyně podle odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( ). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 10. 2021

JUDr. Pavel Vrcha, MBA předseda senátu