Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1818/2020

27 Cdo 1818/2020-305

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

M. S.

I. V.

, narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného

A.

se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY,

zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, o zaplacení 683.898,42 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 11. 2019, č. j. -273, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 11. 2019, č. j. -273,

se ruší

a věc

se vrací

odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

[1] Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Bruntále dne 11. 2. 2016 se žalobce jako právní nástupce (nyní již zaniklé) společnosti B. identifikační číslo osoby XY (dále též jen „společnost“), domáhá na žalovaném zaplacení 683.898,42 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené společnosti tím, že jako její jednatel sjednáním níže uvedené smlouvy o narovnání v rozporu s péčí řádného hospodáře způsobil zánik pohledávky společnosti ve výši 683.898,42 Kč za společností A. se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY (dále též jen „A.“).

[2] Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. 6. 2016, č. j. -29, určil, že k projednání a rozhodnutí věci je příslušný krajský soud podle , (dále též jen „ “), s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Ostravě.

[3] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 11. 2018, č. j. -203, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[4] Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že:

1) Žalovaný byl zapsán v obchodním rejstříku jako jednatel společnosti od vzniku společnosti, tj. od 3. 5. 1995, až do 11. 4. 2015.

2) R. S. byl zapsán v obchodním rejstříku jako jednatel společnosti od 3. 5. 1995 do 7. 8. 2013 a následně od 1. 4. 2015 do 27. 4. 2017.

3) Žalovaný a R. S. byli společníky společnosti, každý s podílem ve výši 50 %.

4) V obchodním rejstříku byli (jsou) jako jednatelé A. zapsáni R. S. (od 8. 10. 1992 do 23. 7. 2013), žalovaný (od 25. 11. 1993 do 6. 12. 2013) a od 26. 11. 2013 M. T.

5) Společnost (jednající žalovaným) jako prodávající uzavřela dne 4. 2. 2008 s A. (jednající jednatelem R. S.) jako kupující dvě kupní smlouvy, jejichž předmětem byly pozemky v katastrálním území Jindřichov ve Slezsku. Ze sjednaných kupních cen ve výši 1.143.920 Kč a ve výši 2.427.050 Kč (tj. dohromady z částky 3.570.970 Kč) A. uhradila pouze celkem 2.887.071,58 Kč.

6) A. jednající jednatelem R. S. uznala dne 21. 12. 2012 závazek z titulu nedoplatku kupních cen ve výši celkem 683.898,42 Kč a zavázala se tento dluh uhradit nejpozději do 31. 12. 2013.

7) Žalovaný vystavil dne 22. 7. 2014 na žádost jednatele A. M. T. potvrzení, jehož obsahem je prohlášení společnosti, že neeviduje žádné splatné pohledávky za A.

8) A. zastoupená jednatelem M. T. a společnost zastoupená žalovaným uzavřely dne 17. 12. 2014 smlouvu o narovnání, v níž konstatují, že obě společnosti byly v minulosti personálně propojeny a měly stejné jednatele, že přesné pohyby finančních toků je nesnadné identifikovat, neboť účetní nemá k dispozici žádné doklady, že při podpisu smlouvy o narovnání neměly k dispozici téměř žádné doklady o platbách a toliko předpokládají, že kupní cena již byla vyrovnána, ačkoli některé doklady jsou nedostupné. Nestalo-li se tak, dohodly se strany na tom, že případně existující pohledávka společnosti na zaplacení kupních cen (spolu s dalšími ve smlouvě uvedenými spornými i nespornými pohledávkami obou stran) zaniká.

9) Společnost vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 15. 7. 2015, doručeným dne 3. 8. 2015.

[5] Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že smlouvu o narovnání považuje pro neurčitost za „nicotnou“ a ve smyslu , (dále též jen „o. z.“), k tomuto zdánlivému právnímu jednání nepřihlédl. Ani výkladem podle výkladových pravidel uvedených v a násl. o. z. totiž nelze podle soudu dospět „k nepochybnému poznání, co chtěly smluvní strany uvedené dohody projevit“.

[6] Smlouva o narovnání proto podle soudu nezpůsobila zánik sporných práv a povinností mezi společností a A. a nemohla je nahradit novými závazky. Původní nevyrovnané pohledávky a závazky tak nadále trvají a žádná škoda společnosti nevznikla.

[7] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl, že se odvolací řízení nepřerušuje (první výrok), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci 683.898,42 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).

[8] Odvolací soud se shodl se soudem prvního stupně v tom, že smlouva o narovnání nemá žádné právní důsledky, neboť je vnitřně rozporná, neurčitá a nejasná, a že pohledávka na doplatek kupních cen za prodej nemovitostí nadále trvá.

[9] Odvolací soud dospěl dále k závěru, podle něhož žalovaný nejednal s péčí řádného hospodáře a jednáním (či spíše „nejednáním“) spočívajícím v nevymáhání doplatku kupních cen za převod nemovitostí, ve vystavení potvrzení ze dne 22. 7. 2014 a v uzavření smlouvy o narovnání dne 17. 12. 2014 způsobil žalovaný společnosti škodu ve výši nedoplatku kupních cen, tedy ve výši 683.898,42 Kč.

[10] Za nedůvodnou považoval odvolací soud námitku, podle níž tvrzení žalobce obsažená v podání ze dne 12. 8. 2019 (č. l. 247) učiněná k výzvě odvolacího soudu jsou nepřípustné novoty. Porovnáním skutečností tvrzených v žalobě a v podání ze dne 12. 8. 2019 podle odvolacího soudu vyplývá, že se jednalo jen o upřesnění skutečností tvrzených již v žalobě.

[11] Nedůvodná je podle odvolacího soudu rovněž námitka, podle níž žádná škoda společnosti nevznikla, neboť nedošlo k úbytku jejího majetku. Odvolací soud považoval tento názor za mylný, neboť za škodu je podle něj „nutno považovat i to, co by při předpokládaném a běžném běhu událostí do majetku společnosti přišlo. V této posuzované věci je to právě doplatek kupních cen za převod předmětných nemovitostí“.

[12] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o , maje za to, že právní otázka, „zda za škodu lze považovat skutečnost, že doposud nebyla pohledávka, která nadále existuje, vymožena, popřípadě její vymožení bylo ztíženo vystavením potvrzení o tom, že věřitel pohledávku neeviduje“, doposud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena.

[13] Dovolatel namítá, že za stavu, kdy je smlouva o narovnání „nicotným právním jednáním“ bez právních následků a původní pohledávky smluvních stran, včetně pohledávky společnosti z titulu doplatku kupních cen, nadále trvají, zjevně společnosti žádná škoda nevznikla. Ve skutečnosti, že pohledávka doposud trvá a nebylo na ni placeno, nelze podle dovolatele v žádném případě spatřovat škodu. Nejedná se ani o skutečnou škodu ani o ušlý zisk. Žalobce netvrdil, že by škoda spočívala v promlčení pohledávky, a takový závěr neučinil ani odvolací soud.

[14] Za nesprávný považuje dovolatel rovněž závěr odvolacího soudu, podle něhož porušil péči řádného hospodáře vystavením potvrzení a uzavřením smlouvy o narovnání, popřípadě svou nečinností v podobě neuplatnění pohledávky u soudu, čímž ztížil a zmařil vymožení pohledávky z titulu doplatku kupních cen. Neučinil-li odvolací soud závěr, podle něhož se pohledávka v důsledku nečinnosti dovolatele promlčela, a netvrdil-li to ani žalobce, pak podle dovolatele nelze v jeho nečinnosti spočívající v neuplatnění pohledávky u soudu spatřovat protiprávní jednání, jež by vedlo ke škodě.

[15] Dovolatel poukazuje rovněž na to, že odvolací soud „rezignoval na vyslovení právně kvalifikační úvahy stran existence protipohledávek“ A. za společností způsobilých k započtení proti pohledávce z titulu doplatku kupních cen. Právě existencí těchto pohledávek odůvodňoval dovolatel svou pasivitu. Pohledávky A. podle dovolatele převyšovaly pohledávky společnosti. Dovolatel se domnívá, že postupoval správně, pokud s ohledem na bilanci vzájemných pohledávek obou společností pohledávku na doplacení kupních cen u soudu neuplatňoval a uzavřel smlouvu o narovnání.

[16] Dovolatel vytýká odvolacímu soudu rovněž porušení zásady neúplné apelace, neboť tvrzení žalobce uvedená v podání ze dne 12. 8. 2019 nevyhodnotil jako nedovolené novoty, čímž zatížil řízení závažnou procesní vadou.

[17] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil napadený rozsudek odvolacího soudu tak, že potvrdí rozsudek soudu prvního stupně.

[18] Žalobce se k dovolání žalovaného nevyjádřil.

[19] Dovolání je přípustné podle k řešení dovoláním otevřené otázky vzniku škody, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

[20] Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

[21] Podle § 2952 o. z. platí, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

[22] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:

1) Skutečnou škodu může představovat také splatná pohledávka věřitele, kterou – vzhledem k okolnostem případu – lze považovat za nevymahatelnou. I v tomto případě lze totiž hovořit o újmě, která nastala (projevila se) v majetkové sféře poškozeného (věřitele), spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu a je objektivně vyjádřitelná (vyčíslitelná) všeobecným ekvivalentem (penězi), a je tudíž napravitelná, nedochází-li k naturální restituci, především poskytnutím peněz.

2) Ke vzniku škody dochází okamžikem, kdy je vzhledem k okolnostem případu nepochybné, že pohledávka za obligačním dlužníkem je nevymahatelná.

3) Pro účely náhrady škody způsobené tím, že se pohledávka stala nedobytnou, není nezbytné, aby závěr o nedobytnosti pohledávky byl učiněn v soudním řízení proti dlužníkovi, nýbrž pro závěr, že se jedná o nevymahatelnou pohledávku, je rozhodující objektivní zjištění, že se věřitel skutečně svého práva nedomůže.

4) Pro závěr o tom, zda se jedná o nevymahatelnou pohledávku, nejsou významné subjektivní představy věřitele o míře jeho úspěšnosti v případném soudním řízení.

5) Škoda věřiteli totiž vzniká, jestliže jeho pohledávka není uspokojena, dlužník odpírá dobrovolně plnit a plnění na něm již nelze soudně vymáhat. V případě, že právo na plnění bylo u soudu uplatněno, stává se nevymahatelným, jakmile dlužník důvodně vznesl námitku promlčení.

Srovnej zejm. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. , a ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod čísly 77/2008 a 64/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. , ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. , ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. , rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. , či ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. .

[23] Uvedené závěry přijaté v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 se prosadí i při výkladu shora citovaných ustanovení účinných od 1. 1. 2014.

[24] V poměrech projednávané věci dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k (v dovolání nenapadenému, a tudíž k dovolacímu přezkumu neotevřenému) závěru, podle něhož ke smlouvě o narovnání ze dne 17. 12. 2014 se pro neurčitost nepřihlíží, v důsledku čehož pohledávka na doplatek kupních cen za prodej nemovitostí nadále trvá.

[25] Zůstalo-li věřiteli zachováno právo na zaplacení doplatku kupních cen, pak v souladu s uvedenými judikatorními závěry teprve okamžikem, kdy se stane nepochybným, že tato pohledávka je nevymahatelná, dojde v majetkové sféře věřitele k újmě, neboť neobdrží sjednané protiplnění za prodané nemovitosti, jež mohl očekávat.

[26] Uzavřel-li proto odvolací soud, že dovolatel způsobil společnosti jednáním v rozporu s péčí řádného hospodáře škodu ve výši (A. nezaplaceného) doplatku kupních cen ve výši 683.898,42 Kč, aniž se zabýval tím, zda se pohledávka společnosti za A. stala (ne)vymahatelnou, je jeho právní posouzení věci neúplné, a tudíž i nesprávné.

[27] Jelikož řešení dovoláním otevřené otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ) a aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami uvedenými v dovolání, rozsudek odvolacího soudu podle zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ).

[28] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný ( část věty první za středníkem, ).

[29] Dospěje-li odvolací soud k závěru, podle něhož společnosti vznikla škoda spočívající v nevymahatelné pohledávce za A. a tato škoda je v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného jako jejího jednatele, bude se důkladně zabývat též důvodností ostatních (v dovolání opakovaných) námitek žalovaného, jimiž žalovaný plní své břemeno tvrzení ohledně toho, že jednal s péčí řádného hospodáře. K rozložení břemene tvrzení a důkazního břemene v řízení o náhradu škody způsobené společnosti výkonem funkce statutárního orgánu v rozporu s požadavkem péče řádného hospodáře srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. , ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. , ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. , či ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. , ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. , ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. a nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. , jejichž závěry jsou použitelné i pro právní úpravu účinnou od 1. 1. 2014.

[30] Vnovém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 5. 2021

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu