Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 538/2021

28 Cdo 538/2021-349

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně: Římskokatolická farnost Smržice,IČO 44160089, se sídlem Smržice, Zákostelí 134/14, zastoupená JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Na Podkovce 281/10, proti žalovaným: 1) Z. Z., nar. XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Františkem Severinem, advokátem se sídlem v Brně, Elišky Machové 1247/41,a 2) Česká republika - Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného ad 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2020, č. j. -298, t a k t o:

O d ů v o d n ě n í ( ):

V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. 10. 2019, č. j. -236, jímž bylo určeno, že žalovaná ad 2) je vlastnicí pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Výrokem II. odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný ad 1) dovolání. Předestřel otázku, zda jsou soudy v řízení dle ustanovení , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu č. 177/2013 Sb., nadány pravomocí přezkoumávat rozhodnutí církevního orgánu o zániku právnické osoby založené jako součást registrované církve či náboženské společnosti s právním nástupnictvím jiné takovéto osoby. Subsidiárně kladl otázku, zda je dána pravomoc soudů posuzovat sloučení právnické osoby netvořící součást registrované církve nebo náboženské společnosti s některou z oprávněných osob ve smyslu ustanovení Měl za to, že uvedené otázky nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešeny. Kladl rovněž otázku, zda soudy v řízení dle ustanovení jsou povinny posuzovat též naplnění veškerých zákonných předpokladů pro restituci dotčeného majetku; ve vztahu k ní však nevymezil předpoklady přípustnosti podaného dovolání.

Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Žalovaná ad 2) se stručně ztotožnila s argumentací obsaženou v dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), odmítl ( ), neboť je neshledal přípustným.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ) je totiž třeba poměřovat ustanovením , podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Judikatura dovolacího soudu se ustálila v závěru, že při hodnocení interních poměrů církví a náboženských společností nelze ztrácet ze zřetele, že soudní přezkum úkonů příslušných orgánů registrovaných církví a náboženských společností nesmí odporovat ústavně zaručené autonomii církví a náboženských společností ve smyslu článku 16 odst. 2 d (viz ústavní , kterým se uvozuje základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky). V případě právnické osoby zřízené nebo založené jako součást registrované církve či náboženské společnosti tudíž právní skutečnost, že došlo k jejímu zániku s právním nástupnictvím oprávněné osoby ve smyslu ustanovení , osvědčuje sama církev či náboženská společnost s tím, že soudní přezkum věcné správnosti rozhodnutí jejího příslušného orgánu o takovémto opatření je se zřetelem k církevní autonomii vyloučen (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , či ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 21. 2. 2007, sp. zn. , ze dne 29. 5. 2006, sp. zn. , jež obstálo i v ústavněprávní rovině - viz usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2007, sp. zn. , či ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. , nebo z judikatury Ústavního soudu jeho nález ze dne 26. 3. 1997, sp. zn. či usnesení ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. ). Ke stejnému závěru dospívá i komentářová literatura (srov. Kříž, J., Valeš, V. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi: komentář. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 135).

Odvolací soud se tedy nezprotivil výše citované judikatuře dovolacího soudu, jestliže při hodnocení interních církevních poměrů právnické osoby zřízené nebo založené jako součást registrované církve nebo náboženské společnosti (Smržitzer römisch katolische Pfarre zu Sct. Peter und Paul) vyšel z osvědčení samotné církve (rozhodnutí Arcibiskupa olomouckého ze dne 8. 7. 2013, č. j. 36/2013, o sloučení církví) o jejím zániku s právním nástupnictvím žalujícího subjektu (Římskokatolická farnost Smržice).

Definitivní závěr stran statusu konkrétního subjektu, jehož existence podle tehdejších právních předpisů nepodléhala evidenci ve veřejném rejstříku, tedy jde-li o historickou církevní právnickou osobu ve smyslu (závěr o tom, který konkrétní subjekt je právním předchůdcem osoby uplatňující restituční nárok), je ostatně dle závěrů judikatury i komentářové literatury vždy výsledkem individuálních skutkových zjištění (krom již shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. , dále srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. , ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. , či ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. ; z odborné literatury srov. komentář k in Jäger, P., Chocholáč, A. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015). Platí přitom, že dovolací soud je dle účinné procesní úpravy skutkovým stavem zjištěným soudy nižšího stupně vázán (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17). Polemika se skutkovými závěry soudů nižšího stupně s účinností od 1. 1. 2013 nepředstavuje způsobilý dovolací důvod (srov. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu); uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím skutkových námitek tudíž na přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení usuzovat nelze.

Klade-li dovolatel dále otázku, zda je dána pravomoc soudů posuzovat sloučení právnické osoby netvořící součást registrované církve nebo náboženské společnosti s některou z oprávněných osob ve smyslu ustanovení , pak na jejím řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, neboť tento vyšel ze závěru, že právní předchůdce žalobkyně (Smržitzer römisch katolische Pfarre zu Sct. Peter und Paul) součást registrované církve tvořil.

Předestírá-li dovolatel konečně otázku, zda soudy v řízení dle ustanovení jsou povinny posuzovat též naplnění veškerých zákonných předpokladů pro restituci dotčeného majetku, nevymezil žel, v čem ve vztahu k nastolené otázce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti podaného dovolání. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je přitom podle obligatorní náležitostí dovolání; k vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ; k tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , usnesení ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. , či důvody vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. . Prostřednictvím uvedené otázky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze.

Závěry odvolacího soudu ostatně korespondují ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, dle níž v řízení o určení vlastnického práva státu podle ustanovení zásadně nelze řešit jiné otázky, než otázky vztahující se k tomu, zda předmětná nemovitost v době před účinností byla převedena (přešla) na třetí osobu v souladu se zákonem či nikoli, neboť ty by mohly být významné až v eventuálně navazujícím restitučním řízení, pro něž je rozhodující stav v době rozhodování o vydání nemovitosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. či usnesení téhož soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. ); výjimky z uvedeného pravidla musí odůvodňovat okolnosti vskutku mimořádné povahy obzvlášť intenzivně působící ve prospěch poskytnutí právní ochrany osobám, na něž byly objekty náležející původně církvím v rozporu se zákonem převedeny ̶ kupř. dobrověrné nabytí majetku, u něhož jednoznačně nejsou naplněny předpoklady naturální restituce (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. , ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. ; z judikatury Ústavního soudu srovnej např. nález ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. ).

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v posuzovaném případě zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání naplněny nebyly ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a v situaci, kdy dovolání žalovaného ad 1) bylo odmítnuto a k nákladům procesně úspěšné žalobkyně náleží odměna advokáta za zastupování v tomto řízení ve výši 3 100 Kč [ , 7 bod 5., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s paušální náhradou hotových výdajů advokáta stanovených částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč, celkem tedy 4 114 Kč.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 4. 2021

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu