Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 119/2021

29 Cdo 119/2021-439

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce Levstra s. r. o., se sídlem v Brně, Hněvkovského 587/39a, PSČ 617 00, identifikační číslo osoby 27686281, zastoupeného Mgr. Miroslavem Sládkem, advokátem, se sídlem v Brně, Heršpická 800/6, PSČ 639 00, proti žalovanému M. B., nar. XY, bytem XY, zastoupenému opatrovníkem J. K., advokátem, se sídlem XY, o zaplacení 1 800 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (70) , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2020, č. j. -384, takto:

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 18. června 2019, č. j. (70) -344, Krajský soud v Brně uložil žalovanému (M. B.) zaplatit žalobci (Levstra s. r. o.) částku 1 800 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. června 2016 do zaplacení (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

2. Soud prvního stupně – cituje , obchodního zákoníku – dovodil, že odpovědnost za škodu za porušení povinnosti podat insolvenční návrh podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), se vztahuje také na žalovaného jako na společníka společnosti dlužníka (M.) se 100% obchodním podílem. Dlužník byl v úpadku již v roce 2012, proto vznikla-li žalobci škoda ve výši zjištěné pohledávky a tato je v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaného podat insolvenční návrh (insolvenční řízení bylo zahájeno až v září 2013), odpovídá žalovaný za tuto škodu.

3. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (první výrok), rozhodl o povinnosti zaplatit soudní poplatek (druhý výrok) a o náhradě nákladů řízení (třetí výrok).

4. Odvolací soud uzavřel, že pohledávka žalobce dosud není splatná, neboť žalovanému nebyla doručena výzva a žaloba (jež může být za takovou výzvu považována) se do „sféry dispozice žalovaného nedostala“. Doručením žaloby procesnímu opatrovníkovi ustanovenému podle a 4 , (dále též jen „ “), nenastala splatnost „práva“ žalobce na náhradu žalované škody, neboť ta může nastat pouze doručením hmotněprávnímu opatrovníku.

5. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to v celém rozsahu, podal žalobce dovolání, jež má za přípustné podle pro řešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive otázek v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešených, uplatňuje dovolací důvod podle , tj. nesprávné právní posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

6. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému a třetímu výroku, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a i/ jako objektivně nepřípustné.

7. V části, v níž směřuje proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a 2 jako nepřípustné.

8. Učinil tak proto, že závěry odvolacího soudu ohledně účinků doručení žaloby toliko opatrovníkovi ustanovenému podle jsou v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

9. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne:

[1] Odpovědnost osob uvedených v za porušení povinnosti podat insolvenční návrh je obecnou občanskoprávní odpovědností za škodu (viz rozsudek ze dne 29. června 2016, sp. zn. ).

[2] Pro určení, podle kterého právního předpisu se posoudí právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, není rozhodující okamžik vzniku škody, ale podle , (dále též jen „o. z.“) okamžik škodné události, tj. kdy došlo k porušení povinnosti. Došlo-li k porušení povinnosti před 1. lednem 2014, posoudí se věc podle dosavadních právních předpisů, tedy podle , (dále též jen “obč. zák.“). Srov. rozsudek ze dne 31. října 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 34/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 29. května 2018, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 74/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek ze dne 29. května 2018, sp. zn. .

[3] Doba splatnosti závazku z náhrady škody není stanovena právním předpisem, a nebyla-li dohodnuta, platí podle § 563 obč. zák., že dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy by o plnění věřitelem požádán (srov. rozsudek ze dne 31. července 2014, sp. zn. ). Forma výzvy k plnění závazku není předepsána. Jestliže nebyl dlužník vyzván k plnění již dříve, za kvalifikovanou výzvu k plnění se považuje žaloba a splatnost dluhu počíná prvního dne poté, co byla žaloba žalovanému doručena; výzva vyvolá splatnost dluhu v rozsahu, v jakém byl požadavek vyčíslen (srov. rozsudek ze dne 14. prosince 2005, sp. zn. , rozsudek ze dne 23. září 2009, sp. zn. , či rozsudek ze dne 28. července 2015, sp. zn. ).

[4] Doručil-li soud prvního stupně žalobu tzv. procesnímu opatrovníkovi, kterého žalovanému ustanovil pro řízení podle , nevznikl tím hmotněprávní účinek spojený s doručením žaloby podle obč. zák. Zákon k vyvolání splatnosti dluhu vyžaduje, aby dlužník byl o plnění věřitelem požádán, a nelze přisvědčit závěru, že podmínky podle obč. zák. jsou splněny podáním žaloby a že doručení výzvy věřitele dlužníkovi obsažené v žalobě se řídí procesními předpisy. Tím by se nepřípustným způsobem směšovala problematika vyplývající z procesních předpisů a otázka plynoucí z ustanovení hmotného práva. Viz např. usnesení ze dne 24. února 2010, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 30. dubna 2013, sp. zn. .

10. Závěr odvolacího soudu, že právní vztah se řídí č. a dále závěr, že pohledávka vymáhaná dovolatelem dosud není splatná, neboť žalovanému nebyla doručena výzva k plnění podle obč. zák., kdy za doručení výzvy nelze považovat doručení žaloby toliko opatrovníku ustanovenému podle , je tudíž v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

11. Vzhledem k tomu, že se právní vztah mezi žalobcem a žalovaným řídí č. , nemůže být dovolání přípustné pro řešení otázek předkládaných dovolatelem, jež spočívají ve výkladu č. (především ). Na uvedeném nic nemění úprava obsažená v o. z., neboť ani ustanovení až 14 o. z. není přípustné aplikovat způsobem, který by vedl k tomu, že „dosavadní právní úprava“ nebude v právních vztazích vzniklých v době do 31. prosince 2013 náležitě respektována (tedy že zejména nebude buď používána vůbec, nebo že bude vykládána odlišně, v rozporu s ustálenou judikaturou). Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2015, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

12. Konečně nemůže být dovolání ani přípustné pro „odchýlení“ od judikatury, na níž dovolatel v dovolání odkazuje. V jím označených rozhodnutích se Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud zabývaly tzv. fikcí doručení. V projednávané věci nenastala fikce doručení žaloby, neboť žaloba byla doručena ustanovenému procesnímu opatrovníkovi; doručení žaloby takovému opatrovníkovi však má toliko procesní účinky a nikoliv hmotněprávní (ty může mít pouze doručení žaloby přímo účastníkovi či opatrovníkovi, který je oprávněn za žalovaného převzít výzvu k plnění). Ostatně i v případě doručování fikcí by byla hmotněprávní výzva k plnění obsažená v žalobě doručena teprve poté, co by se o takové výzvě žalovaný dozvěděl (seznámil se s ní či měl možnost se s ní seznámit) [k tomu srov. odvolacím soudem přiléhavě zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 70/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Proto ani judikatura ohledně hmotněprávního doručování, na níž rovněž dovolatel odkazuje, nemůže nic změnit na závěru, že výzva k plnění žalovanému doručena nebyla. Odvolací soud totiž v dané věci vyšel z toho, že žaloba se nedostala se do sféry dispozice žalovaného (neměl objektivní příležitost se s ní seznámit).

13. Výrok o nákladech řízení se opírá o větu první, a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

14. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 31. 3. 2021

Mgr. Milan Polášek předseda senátu