Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 5080/2007

U S N E S E N Í

Česká kancelář pojistitelů

1) M. T.,

zastoupenému opatrovníkem J. F., vyšší soudní úřednicí Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově, a

2) R. M.,

o 48.627,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2007, č. j. -122, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 15. 12. 2006, č. j. -97, uložil druhému žalovanému zaplatit žalobci 44.206,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 18. 5. 2005 do zaplacení, co do dále požadované částky 4.421,- Kč s přísl. žalobu proti němu zamítl, v plném rozsahu zamítl žalobu proti prvnímu žalovanému a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 6. 2007, č. j. -122, rozsudek okresního soudu v napadených výrocích ve vztahu k prvému žalovanému potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že oba žalovaní odpovídají za způsobenou škodu, a vznikla jim tedy povinnost k plnění, které poškozenému vyplatil žalobce. Jelikož žalobce neprokázal, že vyzval prvního žalovaného k plnění, a ani žaloba obsahující výzvu k plnění nebyla prvnímu žalovanému doručena, nenastala dosud splatnost pohledávky žalobce ( obč. zák.), a proto žaloba proti němu byla pro předčasnost zamítnuta. Soud prvního stupně ustanovil sice prvnímu žalovanému opatrovníka pro řízení podle a jeho procesní práva tak byla plně chráněna, ovšem hmotněprávní účinek spojený s doručením žaloby nemohl vůči němu nastat.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , a odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení . Namítá, že odvolací soud rozhodl v rozporu se smyslem obč. zák. a popřel právo žalobce na soudní ochranu, když žalobu zamítl, přestože žalobce vyčerpal všechny možnosti k uplatnění práva, a nemá žádnou možnost prvního žalovaného kontaktovat. Vyzval ho dopisem ze dne 29. 4. 2005 k uhrazení toho, co za něho plnil, na adrese v J. H. se nepodařilo mu dopis doručit, a podal tedy žalobu u příslušného soudu. Dovozuje, že pokud věřitel se nemůže svého práva domoci, uplatní je u soudu, který musí zajistit ochranu jeho oprávněného nároku. Podle názoru dovolatele soud nesprávně vyložil ust. obč. zák., jehož účelem je umožnit věřiteli vyvolat splatnost závazku. Poukazuje na to, že zákon nestanoví splatnost závazku dnem následujícím poté, co dlužník nepřevezme výzvu věřitele, nýbrž pouze požaduje, aby věřitel dlužníka o plnění požádal. Dovozuje, že podáním žaloby splnil žalobce podmínky obč. zák., doručením žaloby na adresu trvalého pobytu prvního žalovaného mu byla doručena žádost žalobce o plnění a skutečnost, že tuto žádost fyzicky nepřevzal, je bez právního významu. Jestliže je žaloba kvalifikovanou upomínkou, je procesním instrumentem k vymožení práva, a proto se řídí procesními předpisy, tj. je-li řádně doručena podle , je též řádně doručena i výzva věřitele k plnění. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 19. 6. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II ).

Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a nejde o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno [ ]. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se v dané věci tedy řídí ustanovením Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci, ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

Rozhodnutí odvolacího soudu, ostatně i soudu prvního stupně, spočívá na závěru, že za situace, že žalobce nedoložil, že prvního žalovaného vyzval k plnění, a ani soudu se přes opakované pokusy nepodařilo zjistit jeho pobyt na adrese uvedené žalobcem, ani na adrese podle centrální evidence obyvatel, a žaloba byla proto doručena opatrovníkovi, ustanovenému prvnímu žalovanému podle , nebyla splněna podmínka hmotněprávního ustanovení obč. zák. Žaloba věřitele na plnění proti dlužníkovi je sice považována za tzv. kvalifikovanou upomínku neboli výzvu k plnění ve smyslu obč. zák., avšak nikoliv její podání u soudu, nýbrž až její doručení dlužníkovi znamená, že dlužník byl o plnění věřitelem požádán.

Z obsahu spisu vyplývá, že první žalovaný se na zjištěných adresách již několik let nezdržuje, a žaloba na tyto adresy doručovaná se tedy nedostala ani do jeho dispoziční sféry. Doručil-li soud prvního stupně žalobu tzv. procesnímu opatrovníkovi, kterého mu ustanovil pro řízení podle , nevznikl tím hmotněprávní účinek spojený s doručením žaloby podle obč. zák. Tento právní závěr odvolacího soudu je plně v souladu s hmotným právem i judikaturou soudů (srov. např. R 27/1977, bod 17), neboť zákon k vyvolání splatnosti dluhu vyžaduje, aby dlužník byl o plnění věřitelem požádán, a nelze přisvědčit žalobci, že podmínky obč. zák. splnil podáním žaloby a že doručení výzvy věřitele dlužníkovi obsažené v žalobě se řídí procesními předpisy. Dovolatel tak nepřípustným způsobem směšuje problematiku vyplývající z procesních předpisů a otázky plynoucí z ustanovení hmotného práva.

Je tedy zřejmé, že napadený rozsudek není rozhodnutím, které by z hlediska výkladu obč. zák. mělo zásadní právní význam ve smyslu Dovolání žalobce tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, že žalovaným žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24.února 2010

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu