Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 761/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti Pavla Parduse, zastoupeného Mgr. Tomášem Vrbackým, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Mánesova 658/5a, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. ledna 2015 č. j. -41, za účasti Okresního soudu v Pardubicích jako účastníka řízení a České kanceláře pojistitelů, IČ: 70099618, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724/129, zastoupené Mgr. Ľubomírem Vdovcem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 135/68, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 13. března 2015, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. ledna 2015 č. j. -41, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 5 260 Kč s úrokem z prodlení. Podstatou jeho argumentace je tvrzené porušení práva na spravedlivý proces podle d, k němuž mělo dojít tím, že uvedený soud rozhodl bez jednání, ačkoliv tak podle mohl učinit pouze se souhlasem účastníků. Stěžovatel měl přitom ve svém podání reagujícím na výzvu soudu výslovně uvést, že s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasí.

Předtím, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání návrhu, musel se vypořádat s otázkou, zda jsou k tomu splněny všechny podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy založena na principu její subsidiarity k těmto jiným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. dubna 2004

sp. zn.

(U 25/33 SbNU 475)], což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky efektivně vyčerpal. Tím se rozumí nejen jejich řádné uplatnění, nýbrž také to, že o nich bylo ze strany příslušného orgánu rozhodnuto.

Ustanovení umožňuje stěžovateli napadnout pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle téhož zákona, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, tímto postupem je třeba rozumět i procesní pochybení soudu, který rozhodl ve věci bez jednání, ač nebyly splněny předpoklady pro takovýto postup a znemožnil tak účastníku řízení uplatnit při jednání procesní práva, která mu dává (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2011 sp. zn. ). Protože námitky stěžovatele odpovídají uvedenému důvodu zmatečnosti a ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí, proti němuž bylo možné podat žalobu pro zmatečnost, je zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal tento procesní prostředek. Z ústavní stížnosti, ani příslušného spisu okresního soudu, který si Ústavní soud pro účely tohoto řízení, vyžádal, totiž neplyne, že by jej podal a že by o něm bylo rozhodnuto. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než jeho ústavní stížnost podle jako nepřípustnou odmítnout.

Závěrem Ústavní soud dodává, že v průběhu řízení obdržel vyjádření Okresního soudu v Pardubicích i vedlejší účastnice k předmětné ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že první vyjádření pouze odkazovalo na obsah příslušného spisu a druhé obsahovalo toliko poukaz na bagatelnost věci (jako eventuálního důvodu pro odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost), nepovažoval Ústavní soud za účelné je následně zasílat stěžovateli k replice, neboť ani jeho odlišný názor na otázku opodstatněnosti ústavní stížnosti by nemohl nic změnit na výsledku řízení. Žádné z těchto vyjádření se navíc nezabývalo otázkou přípustnosti ústavní stížnosti a Ústavní soud při svém rozhodování ani z jednoho z nich nevycházel.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. dubna 2015

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj