Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1870/2020

-80

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně HP fast s.r.o. se sídlem v Ústí nad Labem, Střekově, Zeyerova 710/36, PSČ 400 03, identifikační číslo osoby 27354083, zastoupené Mgr. Marií Huspekovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Střekově, Zeyerova 710/36, PSČ 400 03, proti žalované Volvo Group Czech Republic, s.r.o., se sídlem v Čestlicích, Obchodní 109, PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 61055239, zastoupené Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Štěpánská 630/57, PSČ 110 00, o ochranu pověsti právnické osoby, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2020, č. j. -64, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2018, č. j. -40, kterým soud prvního stupně ve věci samé zamítl žalobu o zaplacení 100 000 Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala odškodnění nemajetkové újmy spočívající v poškození jejího dobrého jména a v dočasné ztrátě její důvěryhodnosti v obchodních vztazích, jež měla vzniknout v důsledku nedostatečně pečlivého přístupu žalované tím, že žalovaná dne 21. 9. 2011 podala návrh na nařízení exekuce na základě platného a pravomocného exekučního titulu, přičemž žalobkyně v době, kdy nevěděla o zahájení exekuce, zaplatila žalované dne 6. 1. 2012 pohledávku včetně příslušenství. Soudní exekutor přesto rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtů žalobkyně a dne 9. 5. 2014 zablokoval její účty. Dne 13. 5. 2014 soudní exekutor exekuci zastavil a dne 15. 5. 2014 odblokoval účty žalobkyně. Žalobkyně tak byla nucena v této době informovat své odběratele o situaci a změnách způsobených exekucí, a to ji vystavilo riziku odchodu obchodního partnera, byť jen dočasného.

Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobě nebylo možno vyhovět pro nesplnění povinnosti tvrzení žalobkyně. Předpokladem přiznání nároku na poskytnutí zadostiučinění ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, je prokázání existence nemateriální újmy a příčinné souvislosti mezi neoprávněným zásahem do dobré pověsti a vzniklou újmou. Skutečnosti týkající se vzniku nemateriální újmy a příčinné souvislosti mezi zásahem do dobré pověsti a vzniklou nemateriální újmou nejsou dle odvolacího soudu věcí volné úvahy soudu. Je tak třeba specifikovat a prokázat konkrétní imateriální újmu, kterou má přiměřené zadostiučinění odčinit. Sama skutečnost, že určité jednání je objektivně způsobilé újmu přivodit, postačuje toliko k tomu, že takové jednání splňuje znaky zásahu do dobré pověsti dotčené právnické osoby. Bylo proto na žalobkyni, aby s ohledem na povahu uplatněného nároku poskytla soudu dostatek tvrzení ohledně vzniklé nemateriální újmy tak, aby soud mohl posoudit přiměřenost zvolené formy zadostiučinění a další hodnotící kritéria k posouzení přiměřenosti výše uplatněného zadostiučinění. Žalobkyně však v tomto směru dostatek tvrzení neuvedla. Ve věci bylo nařízeno jednání, k němuž byla žalobkyně řádně předvolána a k jednání se nedostavila. Tím se žalobkyně zbavila možnosti být poučena ve smyslu a 3 , (dále též jen „“). Na tom dle odvolacího soudu nic nemění, že žalobkyně byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 8. 2018, č. j. -36, vyzvána, aby doplnila skutková tvrzení (a důkazy k nim) ve vztahu k tvrzenému poškození jejího dobrého jména s poučením, že v případě nevyhovění výzvě bude žaloba odmítnuta.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jež považuje za přípustné podle proto, že rozhodnutí závisí na řešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil dle žalobkyně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Žalobkyně namítá, že v žalobě dostatečně specifikovala, jak konkrétně bylo její dobré jméno poškozeno, když rozvedla, kterak se vydání exekučního příkazu, resp. zablokování jejích bankovních účtů, projevilo v její právní sféře, včetně nutnosti informovat o daném stavu odběratele žalobkyně. Postup soudů považuje na nepředvídatelný, neboť byla-li žalobkyně usnesením soudu prvního stupně vyzvána podle , měla být její žaloba odmítnuta, a pokud se tak nestalo, mělo být v tomto směru poskytnuto žalobkyni poučení. Poučovací povinnost podle má navíc ve smyslu i odvolací soud, jenž ji nesplnil, a proto je závěr o nesplnění povinnosti tvrzení žalobkyně předčasný.

Dále má žalobkyně za to, že věc měla být posouzena podle , , když ke vzniku nemajetkové újmy došlo po 9. 5. 2014. Navíc se odvolací soud dostatečně nezabýval existencí titulu odpovědnosti za způsobenou újmu, neboť podstatou žaloby bylo pokračování v exekučním řízení žalovanou i poté, co pohledávka žalované byla dobrovolně uspokojena. Žalovaná tak měla přizpůsobit své úkony vůči soudnímu exekutorovi.

Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání žalobkyně nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem ( a ), posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením

Může-li být dovolání přípustné podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Vymezení, v čem dovolatel spatřuje přípustnost dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Tuto povinnost dovolatel splní, koncipuje-li své dovolání tak, aby z jeho obsahu bylo zřejmé, kterou otázku hmotného nebo procesního práva podle jeho názoru odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu nebo která nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešena jinak (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ).

Zároveň je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ). Vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle přípustné, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , či ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. ).

Proto k přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla řádně vymezena otázka přípustnosti dovolání, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Dovolací soud rovněž není oprávněn si otázku přípustnosti vymezit sám, neboť by tím došlo k porušení základních procesních zásad, na nichž je dovolací řízení založeno, zejména zásady dispoziční a zásady rovnosti účastníků řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. ). Pokud vyžaduje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání a dovolací soud splnění těchto náležitostí posuzuje, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ).

Má-li pak být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 95/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Právní otázku, kterou má v souvislosti s tvrzenou nemajetkovou újmou dovolatelka za neřešenou, dovolatelka nezformulovala a nelze ji jednoznačně dovodit z obsahu dovolání. Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že jde o „právní otázky hmotného a procesního práva, při při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se při řešení této právní otázky odvolací soud odchýlil. Pouhá polemika se závěry odvolacího soudu, aniž by z obsahu dovolání bylo jasné, jakou konkrétní právní otázku z celé škály těch, které se nabízejí, má dovolací soud v daném případě řešit, nemůže přípustnost dovolání založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. ).

Protože dovolání žalobkyně trpí shora uvedenými vadami, nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Pouze pro úplnost tak lze uvést, že zpochybňuje-li dovolatelka závěr odvolacího soudu týkající se jejího tvrzení o vzniku nemajetkové újmy, pak samotná otázka, zda v posuzovaném případě nemajetková újma na straně dovolatelky vznikla či nikoliv, je otázkou skutkovou, nikoli právní, která by přípustnost dovolání podle § 237 nemohla založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. ). Samotná správnost skutkových zjištění soudů totiž dovolacímu přezkumu nepodléhá (srov. a věty první ) (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Navíc k otázce poučovací povinnosti soudu podle až 3 za situace, kdy se účastník řízení nezúčastní jednání, k němuž by předvolán, s čímž souvisí též otázka tzv. neúplné apelace a poučovací povinnosti soudu v odvolacím řízení, dovolací soud ve své rozhodovací praxi dovodil, že poučení ve smyslu se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci), který je přítomen u jednání. Jestliže soud jedná v souladu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. ). Jinak řečeno, účastník, který se jednání neúčastnil, dobrodiní poučení podle ztrácí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. , a ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. ).

Ze shora uvedených důvodů nemůže výjimky ze zákazu uplatňování nových skutečností a důkazů uvedené v využít účastník, jemuž se nedostalo poučení podle jen proto, že se svévolně nedostavil k úkonům soudu, při nichž soud toto poučení poskytuje (tj. k jednání či k přípravě jednání). Je tomu tak i proto, že odvolací řízení je ve sporných věcech založeno na principu tzv. neúplné apelace, který předpokládá, že spor po skutkové stránce proběhne před soudem prvního stupně. Východiskem pro užití neúplné apelace je zásada, že instancí, u které mají být provedeny všechny účastníky navržené důkazy potřebné k prokázání právně významných skutkových tvrzení, je soud prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. ). Za této procesní situace proto odvolací soud není oprávněn (povinen) poučení účastníkovi v odvolacím řízení poskytnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. ).

Vzhledem k tomu, že se dovolatelka k jednání soudu prvního stupně dne 22. 11. 2018 nedostavila, ač k němu byla řádně předvolána, a nikterak se z účasti na jednání neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, uplatní se shora uvedené závěry vyplývající z postupu soudu podle i v projednávané věci, a to bez ohledu na dovolatelkou uváděné důvody jejího procesního postupu.

Především však dovolání žalobkyně, jak zdůvodněno shora, trpí vadami, pro něž nelze v řízení pokračovat, proto dovolací soud dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Dovolací soud rozsah dovolání vymezený žalobkyní tak, že se rozsudek odvolacího soudu napadá i v rozsahu rozhodnutí o nákladech řízení, posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Kromě toho by proti tomuto výroku nebylo dovolání podle přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 18. 12. 2020

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu