Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2989/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobců a) JUDr. V. V. a b) Mgr. E. T., obou zastoupených JUDr. Klárou Doležalovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 22, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské nám. 6, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2012, č. j. – 50, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba o 200.000,- Kč pro každého ze žalobců (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II.).

Uvedených částek se žalobci domáhali z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v šesti správních řízeních týkajících se stavby „bytového domu A Mazanka“ v katastrálním území L., obci P., tím, že správní úřady porušily svou povinnost vydat příslušná rozhodnutí ve lhůtě stanovené v . Měly se tak dopustit nesprávného úředního postupu ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „OdpŠk“).

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým a právním posouzením věci soudem prvního stupně. Jedním z předpokladů úspěchu žaloby, kterou se žalobce domáhá poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, je, aby tuto újmu tvrdil, a to alespoň v rovině povšechného vysvětlení své motivace k uplatňování nároku. Teprve tehdy splní-li žalobce tuto procesní povinnost, přichází v úvahu aplikace „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro žalobce morální újmu, kterou tak není třeba prokazovat. To však neplatí v případě, vytýká-li žalobce žalovanému jen jednotlivý průtah v řízení, vztahující se ke konkrétnímu procesnímu úkonu, jenž byl či měl být v řízení proveden, chybí-li zde zřetelné promítnutí existence tohoto průtahu do závěru o nepřiměřenosti celkové délky průtahem postiženého řízení. Žalobci výše uvedenou povinnost tvrzení v daném případě nesplnili. Nadto žalobci žalované vytýkají jen izolované, dílčí průtahy v jednotlivých řízeních, a to aniž by jejich tvrzení obsáhla též promítnutí dopadu těchto průtahů na celkovou délku řízení. Proto nelze o využití výše uvedené vyvratitelné domněnky v tomto případě uvažovat. Ze žaloby žádná spojitost mezi zájmy a právy žalobců na straně jedné a jednotlivými průtahy na straně druhé patrná není. Na tuto situaci by plně dopadal , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Z obsahu předloženého spisu je však patrné, že se žalobci k soudnímu jednání před soudem prvního stupně i přes řádné předvolání bez jakékoliv omluvy nedostavili, v důsledku čehož se jednání konalo v souladu s v jejich nepřítomnosti.

Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z „, b) “ Dovolatelé mimo námitek, že řízení bylo postiženo vadami a že soudy vycházely z neúplně zjištěného skutkového stavu, brojí též proti tomu, že podle odvolacího soudu měli tvrdit vznik nemajetkové újmy, a to alespoň v rovině povšechného vysvětlení motivace k uplatnění nároku. Tento názor je v rozporu se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. . Vychází se z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy se v zásadě nevyžadují. Žalobci kladou dovolacímu soudu otázku, zda je potřeba vysvětlovat motivaci k uplatnění nároku za vzniklou nemajetkovou újmu, která byla způsobena průtahy v řízení před správními orgány.

Žalovaná k dovolání uvedla, že podle jejího názoru není dovolání přípustné, a proto navrhla, aby jej dovolací soud odmítl, případně zamítl.

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, ), jakož i se zřetelem k nálezům Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , a ze dne 6. 3. 2012, sp. zn., dostupným na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz).

Dovolání by mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně významné ( ).

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací soud tak nemohl přihlížet k námitkám, že řízení bylo postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že soudy vycházely ze skutkových zjištění, které nemají podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování.

Rozsudek odvolacího soudu je založen na tom, že žalobci nesplnili svou procesní povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti ( ). Konkrétně se jednalo o tvrzení, v čem spočívala nesprávným úředním postupem způsobená nemajetková újma. Vznik nemajetkové újmy je přitom jedním z předpokladů odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí. Vyvratitelná domněnka, na kterou dovolatelé poukázali, se uplatňuje ve vztahu k nepřiměřeně dlouhým řízením ve smyslu věty třetí OdpŠk, nikoliv, jak správně konstatoval odvolací soud, k jinému nesprávnému úřednímu postupu (zde podle věty první OdpŠk). Navíc je třeba poukázat na to, že nemajetková újma se u nepřiměřeně dlouhých řízení předpokládá, neboť způsobuje nejistotu v postavení účastníků řízení. Byla-li ovšem újma spojována s jiným následkem, uplatní se plně procesní povinnosti a břemena včetně důkazního (viz i dovolateli citované stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bod V.; všechna zde citovaná rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu jsou dostupná na internetových stránkách www.nsoud.cz).

K tomu Nejvyšší soud na stejném místě uvedl, že aplikace vyvratitelné domněnky „neznamená, že poškozený žalobce nemusí nemajetkovou újmu – jako předpoklad jeho nároku – vzniklou mu v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení vůbec tvrdit (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. ). Takové tvrzení bude zpravidla přinejmenším obsahově vyjádřeno v potřebném rozsahu v žalobě poměrem vylíčení rozhodujících skutečností a toho, čeho se žalobce domáhá ( ) v rovině alespoň povšechného vysvětlení motivace k uplatňování nároku.“K tomu lze jen stručně dodat, že uvedená domněnka směřuje k povinnosti důkazní, nikoliv k povinnosti tvrzení.

Dovolatelé dále položili dovolacímu soudu otázku týkající se běhu promlčecí doby, avšak napadený rozsudek na řešení takové otázky není založen, a proto se jí dovolací soud nezabýval.

Z právě uvedených důvodů neshledal dovolací soud dovolání žalobců přípustným, a tudíž jej podle a odmítl.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, nemají na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 23. dubna 2013 JUDr. František I š t v á n e k, v. r.

předseda senátu