Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2865/2020

28 Cdo 2865/2020-228

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: K. S., nar. XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Michalem Davidem, advokátem se sídlem v Praze 4, K dolům 1924/42, proti žalované: E. A., nar. XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Marcelou Ondřejovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, o zaplacení 324 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2020, č. j. -191, takto: Dovolání seodmítá.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 5. 2020, č. j. -191, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 17. 12. 2019, č. j. -175, potvrdil v části výroku I., v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 276 000 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), a zrušil jej v té části výroku I., v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni dalších 48 000 Kč s příslušenstvím, a ve výrocích II. a III. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku, zda je ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého poukázáním peněžních prostředků (276 000 Kč) na její účty u peněžního u pasivně věcné legitimována v případě, kdy peníze přijala jménem svého zaměstnavatele (společnost DEMEREO s. r. o.), jemuž je následně i odevzdala. Měla za to, že tato otázka rozhodovací praxí dovolacího soudu v naznačených skutkových poměrech nebyla doposud řešena.

Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně bezdůvodné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Přípustnost dovolání jest poměřovat ustanovením , podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Zakládá-li ovšem dovolatelka nesprávnost řešení otázky své pasivní věcné legitimace ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého poukázáním peněžních prostředků (276 000 Kč) na její účty u peněžního u na argumentaci, že peníze přijala jménem svého zaměstnavatele a následně mu je odevzdala, vychází při své kritice napadeného rozsudku zjevně z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud. Ten totiž uzavřel, že skutková verze dovolatelky o tom, že spornou sumu přijala jménem svého zaměstnavatele (DEMEREO s. r. o.) a následně mu ji odevzdala, provedeným dokazováním prokázána nebyla. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Skutkové závěry soudů nižšího stupně nadto nejsou nikterak nepřiměřené provedenému dokazování, jestliže bezhotovostní převod částky 276 000 Kč z majetku žalobkyně na účty u peněžního u, jejichž majitelkou je dovolatelka, byl prokázán bankovními výpisy, zatímco skutkovou verzi dovolatelky, dle níž měla být zmocněna přijímat peněžní prostředky jménem svého zaměstnavatele (společnost DEMEREO s. r. o.), žádné důkazy nepotvrzují (z čestného prohlášení jednatelky zaměstnavatele se naopak podává, že sjednané peněžní transakce měly být žalobkyní realizovány na jeho bankovní účet) a její tvrzení o výběru peněz ze svého účtu a jejich následném předání v hotovosti zaměstnavateli pak (sám o sobě) zjevně není způsobilým prokázat dovolatelkou předkládaný příjmový pokladní doklad postrádající podpis osoby jednající za zaměstnavatele (výpis z účtu nadto dokládá použití přijatých peněžních prostředků k uspokojování dovolatelčiných osobních potřeb).

Míní-li pak dovolatelka prostřednictvím kritiky, že „nebyla náležitě zkoumána otázka pasivní věcné legitimace“ a „nebyly vzaty v úvahu všechny relevantní skutečnosti“, vytýkat nedostatky odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, vystihuje tím případ vad řízení, které však s účinností od 1. 1. 2013 nejsou samostatným dovolacím důvodem (tím je ve smyslu pouze nesprávné právní posouzení věci). K vadám řízení by mohl dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání z jiného důvodu přípustné ( ); tak tomu ovšem v projednávané věci není (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. ).

Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu navíc nevykazuje deficity, jež by byly na újmu procesních práv dovolatelky, což ostatně vyplývá mimo jiné i ze skutečnosti, že na podkladě odůvodnění napadeného rozsudku byla schopna zformulovat dovolací důvody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. , či ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. ). Odvolací soud, jakož i soud prvního stupně, nadto v odůvodnění svých rozhodnutí řádně vysvětlily, z jakých důkazů čerpaly své skutkové závěry, jakými úvahami se řídily při hodnocení důkazů a jak věc posoudily po právní stránce ( ), přičemž se též detailně zabývaly procesní obranou dovolatelky, zaměřenou na zpochybnění závěrů o své pasivní věcné legitimaci.

Závěry odvolacího soudu konečně plně korespondují těm judikaturním konkluzím, jež za osobu pasivně věcně legitimovanou ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení považují toho, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, popřípadě, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat; o obohacení jde tehdy, jestliže se plněním dostalo majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku se to projevilo buď zvýšením jeho aktiv, nebo snížením jeho pasiv (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. , ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. , a ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. ).

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání žalované odmítl ( ), když předpoklady jeho přípustnosti v posuzovaném případě naplněny nebyly ( ).

V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení ( , věty druhé, ).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 11. 2020

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu