Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2035/2020

26 Cdo 2035/2020-449

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a/ I. H., bytem v XY, zastoupené obecným zmocněncem M. M., bytem v XY, a b/ J. E., bytem v XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kadlečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, třída Karla IV. 502/23, proti žalovanému D. D., bytem v XY, zastoupenému JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, o zaplacení částky 1.000.000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. listopadu 2015, č. j. -149, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 2020, č. j. -332, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. V poměru mezi žalobkyní a/ a žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 22. ledna 2015, č. j. -113, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit každému z žalobců (do tří dnů od právní moci rozsudku) částku 500.000,- Kč (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výroky II. a III.) a státu (výrok IV.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. listopadu 2015, č. j. -149, citovaný rozsudek potvrdil ve výrocích I. a III. a změnil – tam uvedeným způsobem – ve výroku II.; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Následně Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. května 2016, č. j. -198, potvrdil usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 2. května 2016, č. j. -193, jímž tento soud odmítl (pro opožděnost) dovolání žalovaného proti citovanému rozsudku.

Poté Krajský soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) usnesením ze dne 4. října 2017, č. j. -290, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným dne 21. prosince 2015 proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. listopadu 2015, č. j. -149 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výroky II. a III.).

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. ledna 2020, č. j. -332, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I. a III. (výrok I.), změnil v nákladovém výroku II. (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výroky III. a IV.).

Dovolání žalovaného (dovolatele) proti výroku I. citovaného usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku I., k němuž se žalobce b/ prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle ( , , ve znění po novele provedené – dále opět jen „ “).

Soudní praxe se ustálila v názoru, že v žalobě pro zmatečnost se uvede důvod žaloby (důvod zmatečnosti) nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení až 4 byl uplatněn, ale současně způsobem, aby bylo nepochybné, v čem (v jakém konkrétním protiprávním stavu nebo postupu) je spatřován. Důvod zmatečnosti může být měněn – jak vyplývá z ustanovení – jen po dobu trvání lhůty k žalobě pro zmatečnost. Znamená to (mimo jiné), že při rozhodování o žalobě pro zmatečnost soud posuzuje napadené rozhodnutí jen z pohledu důvodu zmatečnosti, který byl uveden v žalobě pro zmatečnost nebo který byl označen dodatečně (vedle již uvedeného důvodu zmatečnosti nebo místo něho) v době, kdy ještě běžela lhůta k žalobě pro zmatečnost, a že se nezabývá těmi důvody zmatečnosti, které byly uplatněny později, jakož i to, že (řádně) uplatněnými důvody zmatečnosti je soud vázán a že tedy nemůže posuzovat zmatečnost napadeného rozhodnutí z jiného důvodu, než který byl (řádně a včas) uplatněn tím, kdo žalobu podal (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 15. února 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 52/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z 15. března 2016, sp. zn. , či z 24. dubna 2018, sp. zn. /ústavní stížnosti podané proti posledně citovaným rozhodnutím odmítl Ústavní soud usneseními z 19. března 2019, sp. zn. , a ze 4. prosince 2018, sp. zn. ). V usnesení z 23. května 2017, sp. zn. , pak Nejvyšší soud upřesnil, že soud při posuzování opodstatněnosti žaloby pro zmatečnost smí vzít v úvahu jen takové skutečnosti (zakládající některou ze zmatečností), které byly uplatněny ve včasné žalobě pro zmatečnost, popřípadě též v dodatečném podání, učiněném ještě dříve, než uplynuly lhůty k žalobě pro zmatečnost; k opožděně (v rozporu s ustanovením ) uplatněným důvodům zmatečnosti se nepřihlíží.

V projednávané věci byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. listopadu 2015, č. j. -149, doručen zástupci dovolatele s procesní plnou mocí – advokátovi JUDr. Jiřímu Slezákovi – dne 3. prosince 2015. Dne 21. prosince 2015 (tedy ve lhůtě upravené v ustanovení ) podal dovolatel proti tomuto rozsudku žalobu pro zmatečnost. Důvody zmatečnosti nejprve vylíčil tak, že ve věci rozhodovaly nepříslušné soudy, neboť on a ani dřívější druhá žalovaná neměli bydliště v obvodu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, a dále, že k jednání nebyl předvolán a nemohl vypovídat ke všem skutečnostem, na čemž nic nemění ani fakt, že byl zastoupen advokátem (JUDr. Jiřím Slezákem); ostatně jeho advokátem navržený výslech soudy nepřipustily (viz č. l. 157 spisu). V dalších včasných podáních z 30. prosince 2015 a 8. února 2016 (viz č. l. 163 a 176 spisu) dále přičinil, že jeho advokát jej nevyrozuměl o soudních jednáních, že o probíhajícím řízení nevěděl a že soudy porušily jeho právo na přístup k soudu, neboť si nezjistily jeho skutečnou adresu bydliště. V posledním doplnění žaloby ze dne 14. srpna 2017 (viz č. l. 256 spisu) však uvedl, že si není vědom, že by advokátu JUDr. Slezákovi udělil plnou moc k zastupování v daném řízení.

Odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, posoudil-li okolnosti vylíčené v podání ze dne 14. srpna 2017 jako nový, avšak opožděně uplatněný, důvod zmatečnosti, k němuž proto nelze přihlédnout. V daném případě totiž tříměsíční lhůta k žalobě pro zmatečnost uplynula ve středu 3. března 2016 také proto, že ustanovení je zde neaplikovatelné, bylo-li dovolání proti vyhovujícímu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové odmítnuto pro opožděnost shora citovaným usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové. Přitom není na místě dovolatelova námitka, že podáním ze dne 14. srpna 2017 již uplatněný důvod zmatečnosti pouze konkretizoval. Ostatně včas uplatněné tvrzení, že jej jeho advokát nevyrozuměl o nařízených jednáních a doručovaných písemnostech již z logiky věci nelze upřesnit tím, že advokátem ani zastoupen nebyl; takto vedle sebe postavené okolnosti si totiž zjevně odporují. Lze uzavřít, že tato nastolená otázka již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a Nejvyšší soud neshledal důvod se od dlouhodobě ustálené soudní praxe odchýlit ani v poměrech této věci.

Jde-li o druhý důvod zmatečnosti, tj. namítané rozhodování místně nepříslušným soudem, tak ve vztahu k němu dovolatel nevymezil, v čem spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání. Tato situace pak dovolacímu soudu znemožňuje, aby se uvedenou otázkou mohl blíže zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

S přihlédnutím k charakteru dalších uplatněných dovolacích námitek dovolací soud zdůrazňuje, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario). Namítl-li tedy dovolatel rovněž nedostatečná (a tudíž vadná) skutková zjištění (týkající se zejména toho, zda advokáta JUDr. Jiřího Slezáka vskutku zmocnil ke svému zastupování v původním řízení), a současně též vady řízení (především námitkou, že jej soud prvního stupně nevyzval ke konkretizaci /podle jeho názoru/ nejasně formulovaného důvodu zmatečnosti), neuplatnil v tomto směru jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných d; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b/ a 229 odst. 3 pak dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle ) nezakládají.

Požádal-li dovolatel o odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení, Nejvyšší soud o této žádosti nerozhodoval s ohledem na její bezpředmětnost, neboť podle napadeného rozhodnutí nelze nařídit výkon rozhodnutí či exekuci (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. srpna 2017, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 28. listopadu 2017, sp. zn. ).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 22. 9. 2020

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu