Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3317/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti společnosti Sberbank CZ, a. s., se sídlem v Praze 5, U Trezorky 921/2, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, LL. M., Ph. D., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, č. j. -490, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud zamítl usnesením ze dne 30. 8. 2017, č. j. -490, návrh stěžovatelky na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2015, č. j. -326, protože nebylo možné dovodit, že by stěžovatelce neprodleným výkonem rozhodnutí (exekucí) hrozila závažná újma na jejích právech (243 ); nebyl tak podle dovolacího soudu naplněný jeden z nezbytných předpokladů pro odložení vykonatelnosti. Stěžovatelka předmětnou částku již uhradila dobrovolně dne 7. 9. 2015, tedy dříve, než vůbec byl návrh na odklad vykonatelnosti podán u Nejvyššího soudu. Dovolací soud (mj.) uzavřel, že nelze odložit vykonatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, které dovolatel předtím splnil dobrovolně.

Stěžovatelka napadá výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu a navrhuje, aby Ústavní soud pouze deklaroval ve vztahu k tomuto rozhodnutí porušení ústavních práv stěžovatelky na spravedlivý proces podle , na rovnost v řízení podle a na zákonného soudce podle d - nenavrhuje přitom jeho zrušení. Namítá, že ve věci rozhodoval nepříslušný senát č. 29 dovolacího soudu, který navíc rozhodnutí dostatečně neodůvodnil.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stížnost je však částečně nepřípustná ve smyslu a a částečně je zjevně neopodstatněná podle téhož zákona.

Nejvyšší soud se při vydání napadeného usnesení řídil kasačním závazným právním názorem, který Ústavní soud již dříve v této věci vyjádřil v nálezu ze dne 23. 8. 2017,

sp. zn.

, a rozhodl o návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti opětovně namítá porušení práva na zákonného soudce, tuto námitku by však měla uplatnit až v dalším průběhu řízení před dovolacím soudem, na což byla také upozorněna v předchozím výše citovaném nálezu. Později proto bude povinností Nejvyššího soudu se s touto námitkou vypořádat v odůvodnění rozhodnutí ve věci samé; otázka porušení ústavního práva na zákonného soudce je předčasná, a proto nepřípustná.

Napadá-li stěžovatelka nedostatky odůvodnění usnesení dovolacího soudu, dospěl Ústavní soud k jednoznačnému závěru, že rozhodnutí naplňuje veškeré ústavně právní požadavky. Dovolací soud se návrhem na odklad vykonatelnosti podle ustanovení zabýval dostatečným způsobem; v souladu s požadavkem na přezkoumatelnost rozhodnutí uvedl podmínky, při jejichž splnění by návrhu vyhověl a srozumitelně vysvětlil, proč v dané věci tyto předpoklady splněné nebyly. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že stěžovatelce výkonem rozhodnutí nebo exekucí nehrozí závažná újma, svůj závěr řádně odůvodnil a v tomto rozsahu je stížnost zjevně neopodstatněná.

Rozhodnutí o odkladném účinku dovolání má sice dočasnou a procesní povahu (srovnej např. usnesení ze dne 16. 2. 2017,

sp. zn.

, ze dne 1. 11. 2007,

sp. zn.

), může však výjimečně, stejně jako usnesení o nařízení předběžného opatření, zasáhnout do ústavně chráněných práv osoby. Proto Ústavní soud posuzoval, zda bylo o odkladu vykonatelnosti rozhodnuto a) na základě zákonného podkladu, b) příslušným orgánem a c) zda rozhodnutí nebylo projevem svévole. Z napadeného usnesení jednoznačně vyplývá, že v tomto duchu dovolací soud o věci rozhodl a o porušení ústavních práv stěžovatelky tak nesvědčí žádné skutečnosti.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh částečně nepřípustný podle ve spojení s a ve zbytku zjevně neopodstatněný podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu