Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2077/2020

22 Cdo 2077/2020-656

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a)V. H., narozeného XY, bytem v XY,zastoupeného JUDr. Vlastou Wege Killianovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Sokolská 20, b) V. P., narozené XY, bytem v XY, a c) M. P., narozeného XY, bytem v XY, proti žalovaným 1) Z. S., narozenému XY, bytem v XY, a 2) L. H., narozené XY, bytem v XY, oběma zastoupeným JUDr. Petrem Hrdličkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Biskupcova 78, o nahrazení souhlasu spoluvlastníků nemovitosti se stavebními úpravami, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2019, č. j. -617, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění: ( ):

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem (v pořadí již čtvrtým) ze dne 28. 11. 2018, č. j. -566, nahradil za žalované 1) a 2) jako spoluvlastníky domu č. p. XY v XY, souhlas s projednáním dodatečného povolení změny stavebních úprav dle projektové dokumentace Ing. Jelínkové č. ZAK. 0600 spočívající ve vybudování garáže a z ní dále přístupné koupelny, WC a vstupu do bytu v přízemí v domě v XY (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II, III a IV).

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 20. 11. 2019, č. j. -617, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II, III a IV).

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní („dovolatelé“) dovolání, jehož přípustnost opírají o , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “); konkrétně namítají, že „v otázce procesního práva se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“. Jako dovolací důvod uplatňují nesprávné právní posouzení věci ve smyslu

Obsah všech rozhodnutí ve věci, obsah dovolání i vyjádření k němu je účastníkům znám, proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje ( ).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle věty první dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle věty první dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení – třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání (to výslovně stanoví ); teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Účel tohoto požadavku spočívá v tom, aby se dovolatel ještě před podáním dovolání seznámil s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu, a aby po seznámení se s ní zvážil, zda dovolání má šanci na úspěch; zákonodárce tímto způsobem reagoval na vysoký počet problematicky formulovaných dovolání (nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. , dále například usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. , nebo nález ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. ). Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení přitom předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení ( ). Z úpravy přípustnosti dovolání je tedy zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž vyjádření nesouhlasu musí být kvalifikované (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. ). Pokud vyžaduje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání a Nejvyšší soud splnění těchto náležitostí posuzuje, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ). Uvedené bylo potvrzeno i stanoviskem Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , týkajícím se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.

Dovolatelé namítají, že napadené rozhodnutí není řádně odůvodněno. Neidentifikují však žádnou rozhodovací praxi, od které se měl podle jejich názoru odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlit, a ani z obsahu dovolání se vymezení přípustnosti dovolání nepodává. Z obsahu dovolání je naopak zřejmé, že dovolatelé ve skutečnosti nespatřují pochybení odvolacího soudu v odůvodnění napadeného rozhodnutí, nýbrž ve výsledku dokazování; tedy zpochybňují skutková zjištění nalézacích soudů (ať už jde o společnou žádost spoluvlastníků ke stavebním úpravám, o shodu mezi spoluvlastníky ohledně vybudování koupelny a WC v přízemí domu, o to, zda provedené stavební úpravy představovaly zásadní přestavbu domu, a další).

Nicméně takovými námitkami se dovolací soud nemohl zabývat. Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. ). Uplatněním jediného způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ).

Protože dovolání trpí vadami, které nebyly ve lhůtě podle odstraněny, přičemž pro tyto vady nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , a Žalobcům b) a c) náklady v dovolacím řízení nevznikly. Náhradu nákladů řízení vzniklých žalobci a) za vyjádřením k dovolání sepsané jeho advokátem dovolací soud nepřiznal. Nejde o účelně vynaložený náklad, neboť vyjádření se zabývá průběhem dokazování, který dovolatelé zpochybnili. Jak už uvedeno, v dovolání však úspěšně nelze skutková zjištění zpochybnit.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 9. 2020

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu