Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Nd 419/2020

29 Nd 419/2020-527

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobců a) Římskokatolické farnosti - děkanství u kostela sv. Mikuláše, České Budějovice 1, se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 71/4, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 650 50 410, zastoupeného JUDr. Zlatuší Čaňovou, advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích, Za Hřištěm 1141/2, PSČ 370 10, b) České republiky – Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, PSČ 130 00, zastoupeného prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, PSČ 186 00, proti žalovanému F. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Šafkou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Pod Hybšmankou 19/2339, PSČ 150 00, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. března 2020, č. j. -437, o návrhu žalovaného na vyloučení soudců Nejvyššího soudu, takto:Soudci Nejvyššího soudu Mgr. Petr Kraus a Mgr. Zdeněk Sajdl nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

[2] Podáním ze dne 17. srpna 2020 (č. l. 467-477) namítl dovolatel podjatost soudců soudního oddělení Nejvyššího soudu č. 28 Mgr. Petra Krause (dále jen „P. K.“) a Mgr. Zdeňka Sajdla (dále jen „Z. S.“), kteří mají (společně se soudcem JUDr. Michaelem Pažitným, Ph.D.) rozhodovat o jeho dovolání ve výše označené věci.

[3] Dovolatel poukazuje na skutečnost, že P. K. a Z. S. byli v projednávané věci členy senátu Nejvyššího soudu, který rozsudkem ze dne 1. října 2018, sp. zn. , zrušil předchozí rozhodnutí soudů nižšího stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentuje tím, že v předchozím dovolacím řízení P. K. a Z. S. posoudili otázku jeho dobré víry odlišně od soudů nižšího stupně, aniž by pro svůj závěr měli dostatečnou oporu ve skutkových zjištěních. Následně vyjadřuje obavu, zda P. K. a Z. S. budou schopni své pochybení napravit a zda bude zachováno jeho právo na spravedlivý proces.

[4] P. K. a Z. S. ve vyjádřeních k námitce podjatosti (ze dne 26. srpna 2020 a 1. září 2020) shodně uvedli, že k účastníkům, k jejich zástupcům ani k projednávané věci nemají žádný vztah, ani nemají žádný zájem na výsledku sporu. Důvod spočívající v tom, že rozhodovali ve věci sp. zn. , nemají za způsobilý k jejich vyloučení se zřetelem k ustanovení , (dále jen „ “).

[5] Podle ustanovení jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

[6] Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

[7] Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

[8] Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že tvrzení dovolatele uvedené shora nevypovídá (poměřováno ustanovením , 2 a 4 ) o jakémkoliv „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti soudců P. K. a Z. S. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost, která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[9] V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců. Důvod vyloučení založený na tom, že P. K. a Z. S. rozhodovali již v přechozím dovolacím řízení, vylučuje jako způsobilou námitku přímo dikce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. ).

[10] Příslušný senát Nejvyššího soudu ( věta druhá ) proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Nejvyššího soudu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování označené dovolací věci. Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 9. 2020

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu