Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2952/2018

29 Cdo 2952/2018-77

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, proti žalované R. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem, se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 600/21, PSČ 591 01, o zaplacení částky 1.844.100,26 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2014, č. j. -39, takto:Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2014, č. j. -39, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 28. května 2014, č. j. -17, uložil žalované, aby ve lhůtě patnácti dnů ode dne jeho doručení zaplatila žalobci směnečný peníz ve výši 1.844.100,26 Kč s 6% úrokem od 7. ledna 2014 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 6.147 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 92.513 Kč, nebo aby v téže lhůtě podala proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, které musí být odůvodněny a žalovaná v nich musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá s tím, že k později uplatněným skutečnostem nelze přihlížet.

Žalovaná podala proti směnečnému platebnímu rozkazu v určené lhůtě námitky.

Usnesením ze dne 8. července 2014, č. j. -24, soud prvního stupně námitky žalované odmítl jako neodůvodněné.

Soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení , (dále též jen „ “) – nejprve obecně předeslal, že námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu musí být podány nejen včas, ale musí být také odůvodněny, tj. musí obsahovat zcela určité skutečnosti, kterými se žalovaný brání povinnosti platit podle směnečného platebního rozkazu (musí obsahovat konkrétní popis skutků, ze kterých žalovaný svou obranu vyvozuje). Jen na základě řádně odůvodněných námitek soud posléze rozhoduje o tom, zda směnečný platební rozkaz ponechá v platnosti či jej zruší.

V projednávané věci podle přesvědčení soudu prvního stupně žalovaná námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu řádně neodůvodnila. Žalovaná sice v námitkách uvedla, že údaje směnečné sumy a data splatnosti byly vyplněny na směnce, jejíž úhrady se žalobce v dané věci domáhá, v rozporu s vyplňovacím prohlášením, ovšem již „nespecifikovala, jakým způsobem je vyplněná směnečná suma nebo datum splatnosti v rozporu s vyplňovacím prohlášením a jakým způsobem měly tyto údaje být vyplněny správně“. Ostatní v námitkách tvrzené skutečnosti pak „žádným způsobem nezpochybňují platnost směnky nebo oprávněnost směnečného závazku, naopak z nich plyne, že žalovaná směnku podepsala a svého závazku si je vědoma, pouze se jej snažila neúspěšně se žalobcem vyřešit“.

Jelikož námitky žalované, z nichž není zřejmé, v jakém rozsahu je napadán směnečný platební rozkaz a co by mělo být předmětem námitkového řízení, jsou neurčité, postupoval soud prvního stupně podle ustanovení a námitky žalované odmítl jako neodůvodněné.

Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením k odvolání žalované potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že námitky, které žalovaná podala proti směnečnému platebnímu rozkazu, neobsahují řádné odůvodnění. K odvolacím námitkám žalované dodal, že sama skutečnost, že žalovaná neměla k dispozici y, na jejichž základě by mohla ověřit správnost vyplnění vystavené blankosměnky, nic nemění na závěru, že námitka nesprávného vyplnění blankosměnky nebyla v projednávané věci řádně odůvodněna.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, případně při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle dovolatelky odvolací soud vydal napadené usnesení v rozporu s ustanovením , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), v době, kdy probíhající řízení bylo přerušeno v důsledku zjištění úpadku žalované. Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) totiž k návrhu žalované usnesením ze dne 31. října 2014, č. j. XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 9.30 hodin, zjistil úpadek žalované a povolil řešení jejího úpadku oddlužením. Již okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku bylo řízení v dané věci přerušeno a nebylo v něm možné pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku.

V této souvislosti dovolatelka poukazuje též na závěry přijaté Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. července 2014, sp. zn. (při výkladu ustanovení ), dále v usnesení ze dne 29. dubna 2011, sp. zn. (při výkladu „obdobného“ ustanovení ) [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 123/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek], jakož i v rozsudku ze dne 23. května 2012, sp. zn. [v konkursních poměrech při výkladu ustanovení , o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007] (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2013, pod číslem 112).

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání žalované je přípustné podle ustanovení , když napadané rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelkou předestřené otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí šlo o otázku Nejvyšším soudem v insolvenčních poměrech neřešenou).

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení (ve znění účinném od 1. ledna 2014, pro věc rozhodném) účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutím o úpadku se přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují ( ). Není-li dále stanoveno jinak, v těchto řízeních nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Je-li řízení podle odstavce 1 přerušeno, nekonají se jednání a neběží stanovené lhůty. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu (odstavec 2). Jakmile se soud nebo jiný orgán příslušný k projednání a rozhodnutí věci dozví o přerušení řízení podle odstavce 1, vyrozumí o tom účastníky řízení; současně je poučí, že v řízení nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Rozhodnutí již vydaná se v době, kdy je řízení přerušeno, nedoručují, ledaže se týkají i jiných pohledávek; bylo-li řízení přerušeno po doručení rozhodnutí, avšak ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci, nenabývá rozhodnutí v rozsahu, v němž bylo řízení přerušeno, právní moci. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu.

Nejvyšší soud v důvodech v usnesení ze dne 31. května 2017, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 128/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, (mimo jiné) při výkladu úpravy obsažené v ustanovení , která byla vtělena do s účinností od 1. ledna 2014 , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, a , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého:

1/ Jestliže soudní řízení o pohledávce věřitele vůči (insolvenčnímu) dlužníku, zahájené (žalobou) před okamžikem, kdy nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek dlužníka [tedy (ve smyslu ) před okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku], probíhá i v okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku ( věta první ) a jde-li o pohledávku, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou [což je i pohledávka, u které věřitel (lhostejno proč) zmeškal propadnou lhůtu k přihlášení], nebo o pohledávku na kterou se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášenou, anebo o pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje ( ) soudní řízení o takové pohledávce se tímto okamžikem přerušuje (ex lege) [ věta druhá ].

2/ Je-li (následně) způsobem řešení úpadku dlužníka reorganizace nebo oddlužení ( a c/, a c/ ) nelze v přerušeném řízení pokračovat do skončení insolvenčního řízení. Účinky rozhodnutí o úpadku totiž při reorganizaci trvají do právní moci usnesení, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění reorganizace ( ) a zákaz pokračování v řízení při reorganizaci a při oddlužení neprolamuje ( věta třetí ).

Současně v soudní praxi není pochyb o tom, že vada řízení vyvolaná tím, že soud pokračoval v řízení a vydal rozhodnutí v době, v níž bylo řízení přerušeno, je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 74/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně judikatury tam dále označené, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2011, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 95/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z výše podaných judikaturních závěrů pak pro poměry projednávané věci plyne, že poté, co nastaly (zveřejněním usnesení insolvenčního soudu ze dne 31. října 2014, č. j. XY, v insolvenčním rejstříku) dne 31. října 2014, v 9.30 hodin účinky rozhodnutí o úpadku žalované (dlužnice), bylo probíhající řízení o směnečné pohledávce žalobce vůči žalované (coby řízení o pohledávce, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou) i před odvolacím soudem přerušeno. Vhledem ke zvolenému způsobu řešení úpadku žalované (oddlužením) bylo možné v přerušeném řízení pokračovat až po skončení insolvenčního řízení (tedy až poté, kdy nabylo právní moci usnesení ze dne 1. prosince 2017, č. j. XY, kterým insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalované – viz ).

Jelikož odvolací soud o odvolání žalované proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek rozhodl v rozporu s ustanovením v době, kdy řízení bylo ex lege přerušeno, neboť trvaly účinky rozhodnutí o úpadku žalované, je již z tohoto důvodu dovolání žalované důvodné.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( a 2 ). Otázkou, zda námitky žalované jsou vskutku neodůvodněné, jak dovodily soudy obou stupňů, se Nejvyšší soud (vázán uplatněným dovolacím důvodem) nemohl zabývat.

Pro úplnost budiž dodáno, že Nejvyšší soud nepřehlédl, že insolvenční soud (výše zmíněným) usnesením ze dne 1. prosince 2017 (tedy v době po vydání směnečného platebního rozkazu) rovněž přiznal podle ustanovení žalované osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž doposud nebyly uspokojeny s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Zabývat se v projednávané věci tím, zda účinky osvobození od placení zbytku dluhů přiznaného insolvenčním soudem žalované platí i ve vztahu ke směnečné pohledávce, jež je předmětem probíhajícího řízení, však žádný smysl nemá. I kdyby soudy nižších stupňů v další fázi řízení dospěly k závěru, že námitky vznesené žalovanou proti směnečnému platebnímu rozkazu byly řádně odůvodněny a je namístě se jimi věcně zabývat, nemohla by výše uvedená okolnost (rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení pohledávek vydané podle ) představovat důvod ke zrušení vydaného směnečného platebního rozkazu.

Obecně totiž platí, že správnost směnečného platebního rozkazu je nutné posuzovat podle stavu, který zde byl v okamžiku jeho vydání, přičemž skutečnosti, k nimž došlo až po této době, důvodem ke zrušení směnečného platebního rozkazu být nemohou (srov. v této souvislosti např. závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 26. července 2007, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 31/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 30/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jestliže by se účinky přiznaného osvobození podle prosadily i ve vztahu ke směnečné pohledávce, o níž bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 63/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), mohlo by jít jen o důvod pro zastavení (případného) výkonu rozhodnutí (exekuce) podle ustanovení

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 6. 2020

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu