Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 478/2010

29

Cdo 478/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce P. Z., zastoupeného JUDr. Igorem Zmydleným, advokátem, se sídlem ve Valašském Meziříčí, Náměstí 94, PSČ 757 01, proti žalovaným 1) M. B., a 2) M.B. zastoupené JUDr. Dagmar Jahnovou, advokátkou, se sídlem v Novém Jičíně, Generála Hlaďo 4, PSČ 741 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. září 2009, č. j. -179, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. března 2008, č. j. -116, ponechal vůči druhé žalované v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 2. listopadu 2005, č. j. -12, jímž uložil žalovaným, aby žalobci společně a nerozdílně zaplatili směnečný peníz ve výši 2,800.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2003 do zaplacení, směnečnou odměnu 9.332,40 Kč a náhradu nákladů řízení.

Vrchní soud v Olomouci k odvolání druhé žalované rozsudkem ze dne 1. září 2009, č. j. -179, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) vyšel z toho, že:

1) Dne 4. června 2003 podal žalobce u Okresního soudu v Novém Jičíně návrh na umoření směnky vlastní vystavené prvním žalovaným dne 22. dubna 2002, na řad žalobce, znějící na směnečnou sumu 2.800.000,- Kč, splatné dne 31. prosince 2002, za jejíž zaplacení převzala druhá žalovaná směnečné rukojemství.

2) Usnesením ze dne 19. ledna 2004, č. j. -17, prohlásil Okresní soud v Novém Jičíně směnku za umořenou. Jako účastníci řízení jsou v záhlaví usnesení označeni žalobce (jako navrhovatel) a oba žalovaní. K odvolání druhé žalované Krajský soud v Ostravě (usnesením ze dne 30. září 2004, č. j. -32) usnesení okresního soudu potvrdil. Podle záznamu vyznačeného na rozhodnutí mělo usnesení okresního soudu nabýt právní moci dne 29. listopadu 2004 (správně 30. března 2005).

3) Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. června 2004, sp. zn. , prohlásil na majetek prvního žalovaného konkurs.

Na tomto základě odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že druhá žalovaná se včas uplatněnými námitkami povinnosti uložené jí směnečným platebním rozkazem neubránila.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. (dále jen „ “) – zdůraznil, že zákon připouští možnost nahradit ztracenou nebo zničenou směnku, čímž umožňuje majiteli směnky úspěšně uplatňovat práva i z y, „kterou v ruce ve skutečnosti nemá“. V důsledku umoření směnky je totiž směnečný závazek „převeden z dosavadní y, která se jeví zničenou nebo ztracenou, do y jiné“.

Důvodnou přitom v této souvislosti neshledal námitku druhé žalované, podle níž mělo být řízení o umoření směnky v důsledku prohlášení konkursu na majetek výstavce směnky (prvního žalovaného) ze zákona přerušeno podle ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “). Do doby vydání rozhodnutí o umoření směnky zde totiž nebyl – vzhledem k tomu, že práva a povinnosti ze směnečných vztahů jsou definovány jen směnečnou u, bez níž nemohou existovat – žádný nárok, který by se týkal majetku patřícího do konkursní podstaty nebo který by měl být uspokojen z tohoto majetku. Bez „reálného“ předložení směnky nebylo možné práva z ní „ani vykonat, ani účinně vymáhat“.

K námitce, že směnkou zajištěná pohledávka ze smlouvy o půjčce, poskytnuté prvnímu žalovanému, již byla zaplacena, odvolací soud konstatoval, že druhá žalovaná není jako směnečný rukojmí akcesorickým dlužníkem a námitky, jež nevyplývají z jejích vlastních vztahů k žalobci jako majiteli směnky, jí proto nepřísluší (čl. I. a – 32 ).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v , – dále též jen „ “) a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu přisuzuje dovolatelka řešení otázek, zda:

1) Řízení o umoření směnky je ze zákona přerušeno v situaci, kdy byl na majetek výstavce směnky prohlášen konkurs?

2) Usnesení soudu o umoření směnky nabude právní moci v době, kdy „na majetek výstavce směnky probíhá konkursní řízení“?

3) Usnesení soudu o umoření směnky lze považovat za platnou směnku vlastní, neobsahuje-li ve svém výroku bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu?

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl ke skutečnosti, že Okresní soud v Novém Jičíně pokračoval v řízení o umoření směnky v situaci, kdy Krajský soud v Ostravě prohlásil dne 4. června 2004 na majetek výstavce směnky konkurs, v důsledku čehož bylo toto řízení ze zákona přerušeno.

Dále odvolací soud podle dovolatelky pochybil také tím, že považoval usnesení o umoření směnky za u nahrazující směnku a na jeho podkladě pak vydal směnečný platební rozkaz, přestože ve výroku usnesení nejsou uvedeny veškeré náležitosti směnky vlastní (zejména bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu), což s ohledem na ustanovení čl. I. má za následek, že na takovou u nelze nahlížet jako na platnou směnku vlastní.

Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle , přisuzuje napadenému rozhodnutí zásadní právní význam v řešení otázkyúčinků prohlášení konkursu na majetek směnečného dlužníka na dříve zahájené řízení o umoření směnky, jehož účastníkem je směnečný dlužník. Potud jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou.

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení má prohlášení konkursu na majetek dlužníka (mimo jiné) i ten účinek, že řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o výživném nezletilých dětí, o řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkursu ( ), lze v řízení pokračovat na návrh správce, popřípadě ostatních účastníků řízení a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce.

Podle ustanovení usnesení o umoření y nahrazuje umořenou u, dokud ten, kdo je podle y zavázán, nevydá za ni oprávněnému náhradní u.

Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že ve shodě se soudy nižších stupňů nemá pochybnosti o tom, že usnesení o umoření směnky vydané v řízení podle ustanovení a násl. je z pohledu ustanovení u, na jejímž základě lze k návrhu žalobce ve věci rozhodnout směnečným platebním rozkazem. Z výše citovaného ustanovení se jednoznačně podává, že rozhodnutí o umoření směnky nahrazuje ztracenou nebo zničenou směnečnou u, tedy jinak řečeno samo nadále představuje u, jež ztělesňuje právo na zaplacení požadovaného směnečného peníze, bez jejíhož předložení není výkon práv ze směnky možný. Z hlediska naplnění předpokladů pro vydání směnečného platebního rozkazu je proto usnesení o umoření směnky rovnocennou náhradou originálu směnečné y (k tomu v literatuře shodně např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1171).

Uvedené právní účinky lze nicméně spojovat jen s takovým rozhodnutím o umoření směnky, které již nabylo právní moci (tj. s rozhodnutím, které již nelze napadnout odvoláním jako řádným opravným prostředkem a jehož výrok je závazný a nezměnitelný – viz a , 4 a 5 ).

S právním názorem odvolacího soudu, podle kterého v posuzovaném případě nemohla mít na právní moc usnesení, jímž Okresní soud v Novém Jičíně prohlásil směnku za umořenou, vliv skutečnost, že na majetek výstavce směnky byl (předtím, než rozhodnutí o umoření mělo nabýt právní moci) prohlášen konkurs, Nejvyšší soud nesouhlasí.

Z ustanovení vyplývá, že prohlášením konkursu se přerušují – s výjimkou trestního řízení, v němž nelze rozhodnout o náhradě škody, řízení o výživném nezletilých dětí a řízení o výkon rozhodnutí – všechna řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku.

Řízení o umoření směnky, podle níž má povinnost plnit úpadce, je přitom nepochybně řízením, v jehož důsledku může být postižena majetková sféra úpadce (tím, že na základě usnesení, kterým soud v takovém řízení prohlásí směnku za umořenou, věřitel uplatní v probíhajícím konkursu svá práva ze směnky), tedy jinak řečeno, řízením, jež se týká nároku, který má být uspokojen z majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce. Prohlášením konkursu na majetek úpadce se proto v takovém případě řízení o umoření směnky podle ustanovení přerušuje a lze v něm pokračovat jen na návrh správce, popřípadě ostatních účastníků řízení. Správce konkursní podstaty se účastníkem řízení stane (namísto úpadce) dnem, kdy soudu došel návrh na pokračování v řízení (srov. shodně Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. . Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 788, v soudní praxi pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nepodal-li správce konkursní podstaty úpadce ani jiná k tomu oprávněná osoba (některý z dalších účastníků umořovacího řízení) návrh na pokračování v přerušeném řízení, nemohlo pak rozhodnutí o umoření směnky, jak oprávněně namítá dovolatelka, ani nabýt právní moci (k tomu srov. např. bod XXIV stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2006, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 29/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že na uvedeném závěru není způsobilá ničeho změnit ani argumentace soudu prvního stupně o postavení žalovaných jako samostatných směnečných dlužníků (prvního žalovaného jako výstavce směnky a druhé žalované jako směnečného rukojmího). Potud totiž soud prvního stupně přehlédl, že účastenství v řízení o umoření směnky se zakládá podle ustanovení tzv. druhou definicí (účastníkem řízení jsou vedle navrhovatele další osoby označené výslovně v , mezi něž patří také všichni směneční dlužníci), přičemž rozhodnutí soudu, kterým prohlásí směnku za umořenou, se musí nepochybně vztahovat na všechny účastníky tohoto řízení.

Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, tudíž správné není, Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení ( část věty za středníkem ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. května 2012

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu