Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3432/2020

33 Cdo 3432/2020-563

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

LEXUS, spol. s r. o.

Z. C.

, bytem XY, a žalované 2)

M. M. C.

, bytem tamtéž, zastoupeným JUDr. Tomášem Jírou, advokátem se sídlem v Praze 10, Vinohradská 3330/220, o 250.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2020, č. j, -502, takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2020, č. j, -502, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. 10. 2019, č. j, -446, se – ve vztahu k žalované – ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Náchodě k dalšímu řízení.II. Dovolání žalovaného se odmítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.616 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám Mgr. Davida Macháčka, advokáta.

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 23. 10. 2019, č. j, -446, uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni 250.000 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 28. 10. 2015 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 249.974 Kč.

Rozsudkem ze dne 14. 5. 2020, č. j, -502, Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že žalovaným uložil zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 238.869 Kč, a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 22.371 Kč. Po právní stránce – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že zprostředkovatelská smlouva je platné právní jednání ( a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), že výše odměny (provize) za zprostředkování neodporuje dobrým mravům a že žalovaná se v jednání se společností MAXXUS angažovala (i) jako zmocněnkyně žalovaného ( o. z.), takže účastníky smlouvy o zprostředkování na straně zájemců byli oba žalovaní.

V dovolání, jímž napadli rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaní – vedle výhrady, že řízení trpí vadami –, předložili dovolacímu přezkumu otázku procesního práva (soudy obou stupňů pokračovaly v řízení přesto, že vůči žalované byl v insolvenčním řízení prohlášen úpadek) a otázku hmotného práva (předpoklady pro přiznání provize zprostředkovatelce), při jejichž řešení se podle jejich názoru odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl, shledá-li ho přípustným.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Podle platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b/ a .

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Dovolání žalovaného přípustné není.

Dovolání žalované je přípustné, protože otázku výkladu , o úpadku a způsobech jeho řešení / /, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), vyřešily soudy obou stupňů v rozporu s tím, co je uvedeno níže.

Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a vyšel z toho, že smlouvou, kterou s žalovanými (zájemci) – „v blíže neurčené době ústní formou“ – uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně K&Š MAXXUS REALITY, s.r.o. (dále též „společnost MAXXUS“), se zprostředkovatelka zavázala zprostředkovat zájemcům prodej specifikovaných pozemků se stavbou (dále jen „nemovité věci“) za 9.250.000 Kč. Provizi za zprostředkování strany sjednaly ve výši 250.000 Kč. Žalovaná – rovnodílná spoluvlastnice nemovitých věcí – zastupovala při jednání se společností MAXXUS, jež vyústilo v uzavření zprostředkovatelské smlouvy, žalovaného jako zmocněnkyně, a žalovaný o jejím jednání věděl. Zprostředkovatelka zařídila fotodokumentaci předmětu zamyšleného prodeje externím fotografem, zpracovala inzerci včetně trojrozměrné vizualizace domu, inzerci zveřejnila na dvaceti specializovaných realitních serverech, nechala vyrobit a na venkovní plot instalovat reklamní poutač s nabídkou prodeje, včetně kontaktů na sebe. S osobami – potencionálními kupci – jednala a zčásti i ve spolupráci s žalovanou zajišťovala prohlídky nabízených věcí. „V přímé souvislosti“ s činností zprostředkovatelky projevili zájem o koupi nemovitých věcí za nabídkovou cenu i I. a M. M., kteří reagovali na inzerci společnosti MAXXUS. Zprostředkovatelka se o finální uzavření smlouvy zasadila zcela podstatným způsobem a mezi jejím úsilím směřujícím k zajištění příležitosti pro žalované uzavřít kupní smlouvu s třetí stranou a konečným výsledkem byla jednoznačně příčinná souvislost. Poté, co žalovaní jednostranně ukončili spolupráci se společností MAXXUS, využili přínosné výsledky její činnosti, jednali následně ve věci prodeje samostatně a kupní smlouvou z 26. 10. 2015 prodali manželům M. nemovité věci za 9.125.000 Kč.

Platí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem, z něhož vyšel odvolací soud, a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle , věty první, Dovolatelé zjevně uvedený předpoklad opomíjejí, posuzují-li nesprávnost právních závěrů odvolacího soudu z vlastní interpretace rozhodných skutečností [že žalovaný nedal žalované souhlas k uzavření zprostředkovatelské smlouvy (nepověřil ji zastoupením), že společnost MAXXUS nesdělila žalovaným kontaktní údaje manželů M., že k uzavření kupní smlouvy došlo na základě samostatné inzerce žalované, že zprostředkovatelka naopak manžele M. od koupě nemovitých věcí odrazovala a že její činnost k uzavření kupní smlouvy nesměřovala]. Otázku hmotného práva – posouzení nároku na odměnu za zprostředkování – tak svázali s vlastní verzí skutkového děje.

Podle ustanovení účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutím o úpadku se přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují ( ). Není-li dále stanoveno jinak, v těchto řízeních nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku (odstavec 1/). Je-li řízení podle odstavce 1 přerušeno, nekonají se jednání a neběží stanovené lhůty. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu (odstavec 2/). Přerušení řízení působí na účastníky řízení, kteří v řízení vystupují na téže straně jako dlužník, jen jde-li o nerozlučné společenství nebo o vedlejší účastenství (odstavec 3/). Jakmile se soud nebo jiný orgán příslušný k projednání a rozhodnutí věci dozví o přerušení řízení podle odstavce 1, vyrozumí o tom účastníky řízení; současně je poučí, že v řízení nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Rozhodnutí již vydaná se v době, kdy je řízení přerušeno, nedoručují, ledaže se týkají i jiných pohledávek; bylo-li řízení přerušeno po doručení rozhodnutí, avšak ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci, nenabývá rozhodnutí v rozsahu, v němž bylo řízení přerušeno, právní moci. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu (odstavec 4/).

V usnesení ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. , Nejvyšší soud – s odkazem na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 128/2018, zabývajícího se výkladem úpravy obsažené v ve znění účinném od 1. 1. 2014 – připomněl:

1) „Jestliže soudní řízení o pohledávce věřitele vůči (insolvenčnímu) dlužníku, zahájené (žalobou) před okamžikem, kdy nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek dlužníka [tedy (ve smyslu ) před okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku], probíhá i v okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku ( věta první ) a jde-li o pohledávku, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou [což je i pohledávka, u které věřitel (lhostejno proč) zmeškal propadnou lhůtu k přihlášení], nebo o pohledávku na kterou se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášenou, anebo o pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje ( ) soudní řízení o takové pohledávce se tímto okamžikem přerušuje (ex lege) [ věta druhá ].2) „Je-li (následně) způsobem řešení úpadku dlužníka reorganizace nebo oddlužení ( a c/, a c/ ) nelze v přerušeném řízení pokračovat do skončení insolvenčního řízení. Účinky rozhodnutí o úpadku totiž při reorganizaci trvají do právní moci usnesení, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění reorganizace ( ) a zákaz pokračování v řízení při reorganizaci a při oddlužení neprolamuje ( věta třetí ).“„Současně v soudní praxi není pochyb o tom, že vada řízení vyvolaná tím, že soud pokračoval v řízení a vydal rozhodnutí v době, v níž bylo řízení přerušeno, je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 74/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně judikatury tam dále označené, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2011, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 95/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).“

V projednávaném případě 28. 8. 2019, kdy bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno usnesení Městského soudu v Praze z téhož dne – č. j, -7 –, jímž insolvenční soud zjistil úpadek žalované a povolil jeho řešení oddlužením, nastaly účinky rozhodnutí o úpadku žalované (dlužnice); probíhající řízení zahájené 2. 9. 2016 o zaplacení provize sjednané s právní předchůdkyní žalobkyně (pohledávky, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou, viz ) bylo přerušeno. V přerušeném řízení lze pokračovat až po skončení insolvenčního řízení (z insolvenčního rejstříku vyplývá, že se tak dosud nestalo, srov. ).

Protože žalovaní mají v probíhajícím řízení postavení samostatných společníků ve smyslu (srov.usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. ), je dovolání důvodné jen ve vztahu k žalované.

Lze uzavřít:

1) Žalovaný neuvedl žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu ; Nejvyšší soud proto – aniž se zabýval namítanými vadami řízení ( , věta druhá, ) – jeho dovolání odmítl ( ). 2) Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené procesní otázky v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle uplatnila žalovaná důvodně, Nejvyšší soud – ve vztahu k ní – rozhodnutí odvolacího soudu podle zrušil; zrušeno bylo i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se vztahují i na něj ( , věta druhá, ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným se nezdůvodňuje ( , věta druhá ).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 8. 2021

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu