Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2019/2019

33 Cdo 2019/2019-404

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Tennessine, s.r.o., se sídlem Pluhův Žďár 36, identifikační číslo osoby 273 70 097, zastoupené JUDr. Kateřinou Duffkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, U Dívčích hradů 305/21, proti žalovaným 1)P. P.,a 2) S. P.,oběma bytem XY,zastoupeným JUDr. Mojmírem Ježkem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Betlémské náměstí 351/6, o určení obsahu smlouvy, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. října 2018, č. j. -341, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 10. 2018, č. j. -341, potvrdil rozsudek ze dne 21. 3. 2018, č. j. -296, jímž Okresní soud Praha - západ (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení obsahu smluv uzavřených s žalovanými způsobem specifikovaným ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 ; dále jen „ “).

Žalovaní ve vyjádření k dovolání navrhli, aby dovolací soud dovolání směřující proti výroku I. rozhodnutí odvolacího soudu zamítl a ve zbylé části je jako nepřípustné odmítl. Podrobně se vyjádřili ke všem dovolacím námitkám a ztotožnili se se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3).

Podle je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud (i) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo (ii) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo (iii) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, (iv) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.

Nejvyšší soud ustáleně dovozuje, že k projednání dovolání je nezbytné, aby z něj bylo zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem nově vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ).

Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti (dle obsahu dovolání ze dne 8. 1. 2019 a podání ze dne 4. 6. 2019) v tom, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně“, avšak takovou právní otázku nevymezila. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.

Výtka, že odvolací soud i soud prvního stupně nesprávně dovodily, že uzavření smlouvy o exkluzivitě mělo být sjednáno jako podmínka uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní, přípustnost dovolání nezakládá, neboť žalobkyně na základě vlastního hodnocení v řízení provedených důkazů předkládá svou variantu skutkového stavu věci, na níž buduje právní závěry, které poté konfrontuje s právním posouzením odvolacího soudu. Tím ovšem nezpochybňuje správnost právního posouzení (správnost volby příslušné právní normy a správnost její interpretace a aplikace), nýbrž správnost skutkových závěrů, na nichž odvolací soud pro ni nepříznivé právní posouzení založil (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. ).

Zpochybňuje-li dovolatelka správnost skutkového závěru, že vůlí účastníků nebylo uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí kupní, ale dojednat podmínky koupě dotyčných nemovitostí, pak ani tato její argumentace nevystihuje dovolací důvod uvedený v , neboť je jí vytýkána nesprávnost skutkových zjištění, na nichž odvolací soud právní závěr založil. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran, jde o skutkové zjištění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit, je pro dovolací soud závazný. Argumentuje-li tedy dovolatelka nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (tedy z její skutkové verze, že účastníci dne 6. 6. 2017 uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí kupní), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že žalovaní se k uzavření kupní smlouvy zavázali. Protože dovolací námitky jsou ve skutečnosti námitkami skutkovými, nebylo třeba poměřovat rozhodnutí odvolacího soudu s dovolatelkou označenou judikaturou.

Upozorňuje-li žalobkyně na , v rozhodném znění (dále jen „o. z.“), považuje dovolací soud za vhodné připomenout, že obecná právní zásada, podle které nikdo nemůže mít prospěch ze své vlastní nepoctivosti, je součástí právního řádu jako přímo aplikovatelné pravidlo pro rozhodování soudů (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 1995, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. , či z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu například usnesení ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. , rozsudek ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. , rozsudek ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. , rozsudek ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. ). V dané věci však nevyšly najevo žádné okolnosti, které by odůvodňovaly aplikaci uvedené zásady. Na řešení uvedené právní otázky není napadené rozhodnutí založeno, tudíž mu nelze vytýkat nesprávnost ani v tomto směru.

Domáhá-li se žalobkyně revize nákladového výroku, přehlíží, že dovolání proti výroku o nákladech řízení není objektivně přípustné ve smyslu

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 15. 7. 2020

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu