Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1515/2020

28 Cdo 1515/2020-623

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce A. K., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, o nahrazení projevu vůle uzavřít dohodu o vydání jiného zemědělského pozemku, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2019, č. j. -534, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 18. 12. 2019, č. j. -546, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Odůvodnění ( ):

V záhlaví označeným rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně (rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 26. 10. 2018, č. j. -349) zrušen v části výroku pod bodem II, kterou byl nahrazen projev vůle žalované (coby převodkyně) uzavřít s žalobcem (nabyvatelem) smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno (výrok I); ve zbylém rozsahu – jde-li o převod pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, a parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY do vlastnictví žalobce, jako pozemků náhradních podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II potvrzen, toliko s tou dílčí změnou, že tím došlo k uspokojení nároku nabyvatele (žalobce), plynoucí z označeného rozhodnutí pozemkového úřadu, v rozsahu 94.474 Kč (vše výrokem I rozsudku odvolacího soudu); dále bylo rozhodnuto o povinnosti žalované nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III) a náklady státu (výrok IV rozsudku, ve znění doplňujícího usnesení).

Proti rozsudku odvolacího soudu, vyjma části výroku I, jíž bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení, při současném zrušení takto dotčené části rozsudku soudu prvního stupně, podala dovolání žalovaná (dále též jako „dovolatelka“). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřovala v tom, že se odvolací soud při řešení otázek hmotného a procesního práva [ocenění odňatých a nevydaných pozemků jako pozemků stavebních, mající vliv na určení výše restitučního nároku oprávněné osoby; určení tarifní hodnoty sporu a úspěchu žalobce ve věci z hlediska jeho nároku na náhradu nákladů řízení] odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu současně vytýká, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, postrádá-li náležité odůvodnění v otázce zohlednění dědického podílu žalobce při stanovení jeho restitučního nároku, v čemž dovolatelka spatřuje porušení svých základních práva a svobod.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem ( ), ve lhůtě stanovené a obsahuje povinné náležitosti podle , se Nejvyšší soud zabýval tím, je-li dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat ustanovením (hledisky v něm uvedenými).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. ).

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. , věta první, ).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. ).

Předpokladem úspěchu žaloby na poskytnutí náhradních pozemků je podle ustálené rozhodovací praxe kromě liknavosti, svévole či diskriminace ze strany Státního pozemkového úřadu, resp. dříve Pozemkového fondu ČR (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. ), aktivního přístupu osoby oprávněné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. ), vhodnosti požadovaných pozemků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. ), též ekvivalentnost nároku žalobce a ceny požadovaného pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

Předestírá-li dovolatelka otázku týkající se posouzení charakteru odňatých pozemků v době jejich přechodu na stát, potažmo na ně navazujícího určení výše restitučního nároku žalobce, je nutné poukázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (jíž koresponduje i rozhodnutí odvolacího soudu), kterou byl formulován a odůvodněn závěr, že i v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), lze i takové pozemky ocenit v zásadě jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení , ve znění (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , a ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. ).

Závěr o stavebním charakteru odňatých a nevydaných pozemků učinily oba soudy nižších stupňů na základě konkrétních skutkových zjištění (jejich zpochybněním nemůže být založena přípustnost podaného dovolání; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že původní pozemky byly vyvlastněny za účelem výstavby VII. obvodu sídliště Ostrava-Poruba a tato výstavba byla na dotčených pozemcích po jejich vyvlastnění bezprostředně realizována (pročež je oprávněné osobě z tohoto důvodu také nebylo možné vydat; § 11 odst. 1 písm. c/ zákona o půdě).

K argumentaci dovolatelky (jež do značené míry také míří do poměrů skutkových), že závěr o stavebním charakteru původních pozemků lze opřít toliko o platnou územně plánovací dokumentaci (kdy dovolatelka současně namítá, že v nyní projednávané věci nebyla její existence spolehlivě prokázána), lze rovněž poukázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, jíž se připomíná, že při hodnocení povahy odňatých pozemků soudy musí zohlednit všechny okolnosti, často i velmi rozmanité, jež mohou být v kontextu té které projednávané věci pro posouzení dané otázky relevantní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. ). Krom toho citovaná judikatura poukazem na územně plánovací dokumentaci, účel vykoupení pozemku či následnou realizaci výstavby neurčuje taxativně hlediska, jež musí být naplněna současně (byť tomu tak nepochybně být může), aby byl posuzovaný pozemek pokládán za stavební, nýbrž příkladmo vyjmenovává konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. ). Dospěly-li proto soudy nižších stupňů na základě jimi učiněných (shora rekapitulovaných) skutkových zjištění, že již v době přechodu na stát byly takto odňaté pozemky (jež nebylo lze později oprávněné osobě vydat pro jejich zastavěnost) určeny k zastavění (kdy bezprostředně po jejich odnětí byla výstavba také fakticky realizována) a proto uzavřely, že pozemky je nutno ocenit jako stavební, jde o závěry s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu konformní.

Dovolatelkou zastávaný závěr, že by odňaté pozemky bylo možno ocenit jako pozemky stavební výhradně na základě doložené, tehdy platné územně plánovací dokumentace, se ostatně nepodává ani z jí odkazovaných rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. ). Na správnosti závěru o ocenění odňatých pozemků jako stavebních pak nic nemění ani závěry dovolatelkou dále předestřeného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. , jež spočívá na posouzení, že toliko existence směrného územního plánu objektivně není způsobilá pro svou obecnost a i z hlediska jeho účelu, směřujícího toliko k určení základní (hrubé) skladby určitého útvaru, definovat stavební určení toho kterého pozemku. Jak se však podává ze shora rekapitulovaných skutkových zjištění, v posuzované věci není rozhodnutí odvolacího soudu (v otázce určení charakteru odňatých pozemků jako pozemků stavebních) založeno na existenci směrného územního plánu, nýbrž na jiných (dalších) skutečnostech, jež jsou pro posouzení charakteru odňatých pozemků dle soudní praxe také relevantní (odnětí za účelem výstavby, následná realizace výstavby).

Z uvedeného vyplývá, že předpoklady přípustnosti dovolání (ve smyslu ), je-li napadáno rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno (a částečně změněno) rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, nebyly naplněny.

Dovolání pak není přípustné ani pro řešení dovolatelkou kladených otázek týkajících se určení výše odměny advokáta za zastupování v řízení [dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], jakož i zohlednění míry úspěchu účastníků ve věci ( ), popřípadě procesního zavinění na zastavení řízení ( ), s jejichž použitím dovolatelka brojí proti rozhodnutí odvolacího, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výroky II a III rozsudku), proti němuž ovšem dovolání není přípustné se zřetelem k ustanovení

Na přípustnost dovolání pak nelze usuzovat ani prostřednictvím té námitky dovolatelky, kterou napadenému rozhodnutí vytýká jeho nepřezkoumatelnost, jež takto vystihuje vadu řízení, přičemž ke zmatečnostem, jakož i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží (jen) tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. větu druhou ). Nadto rozhodnutí odvolacího soudu vytýkanou vadou ani netrpí (nepřezkoumatelné není), pakliže je z jeho odůvodnění zřejmé, proč bylo takto rozhodnuto a kdy ani případné nedostatky odůvodnění rozhodnutí (z hlediska požadavků dle ustanovení ) nebylyna újmu uplatnění práv dovolatelky (k měřítkům přezkoumatelnosti rozhodnutí srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ). Přitom i s otázkou rozsahu restitučního nároku žalobce (majícího podklad i v odvolacím soudem odkazovaném rozhodnutí pozemkového úřadu, dle nějž je žalobce legitimován k uplatnění práva na převod jiných zemědělských pozemků za tam označené pozemky, jež mu nebylo lze vydat pro zákonem stanovenou překážku), se odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádal v dostatečné míře (viz bod 21 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) a nelze proto důvodně namítat, že by se tak stalo v rozporu se závěry vyslovenými Ústavním soudem v nálezu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. , na který dovolatelka rovněž odkazuje.

Důvodnost i relevanci pak postrádá i tvrzení dovolatelky o porušení práva na spravedlivý proces, nehledě na to, že odkazový závěr z nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. , podle nějž jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je bez dalšího uplatnitelná i jako dovolací důvod podle , byl recentní rozhodovací praxí Ústavního soudu překonán (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , body 22. a 23., či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , bod 39.).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), nepřípustné dovolání odmítl ( ).

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a (dovolání žalované bylo odmítnuto). K nákladům (k náhradě oprávněného) žalobce, jež se prostřednictvím svého zástupce (advokáta) vyjádřil k dovolání, patří odměna advokáta (z tarifní hodnoty 94.474 Kč) ve výši 4.900 Kč [ ., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s paušální náhradou hotových výdajů advokáta v částce 300 Kč ( a 4 advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad ( ) ve výši 1.092 Kč, tj. celkem 6.292 Kč.

Shora odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná i na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (http://nalus.usoud.cz).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. 6. 2020

Mgr. Petr Kraus předseda senátu