Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2040/2017

28 Cdo 2040/2017

U S N E S E N Í

A. T.

Česká republika – Státní pozemkový úřad

, IČ: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15,

o nahrazení projevu vůle a uzavření

smlouvy o převodu pozemku

, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2017, č. j. -390, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

nahradit žalobkyni k rukám JUDr. Petra Meduny, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení ve výši 12.148,40 Kč.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

Žalovaná napadla dovoláním v plném rozsahu v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 20. září 2016, č. j. -357, jímž soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované k uzavření smlouvy se žalobkyní o bezúplatném převodu v rozsudku blíže specifikovaných pozemků v k. ú. V. u B., k. ú. T., k. ú. R., k. ú. H. a k. ú. B. u D. K., zastavil řízení v rozsahu týkajícím se v rozsudku blíže specifikovaných pozemků v k. ú. S. a k. ú. B., a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 69.269 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud též rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 24.297 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Přípustnost dovolání spatřovala dovolatelka v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování liknavosti či svévole, k níž mělo dojít v souvislosti s uspokojováním restitučních nároků žalobkyně ve smyslu , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v účinném znění (dále jen „ “). Odkazovala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. . Předestřela současně k řešení otázku, zda je možné uspokojit nárok oprávněné osoby převodem konkrétního náhradního pozemku mimo veřejnou nabídku v situaci, kdy se oprávněná osoba se svým restitučním nárokem veřejných nabídek dovolatelky účastní pouze v omezeném rozsahu. Taktéž namítala, že odňaté (a oprávněné osobě pro zákonnou překážku nevydané) zemědělské pozemky, které byly zastavěny až po jejich převzetí státem, měly být oceněny jako pozemky zemědělské a nikoliv stavební. Rovněž odvolacímu soudu vytkla, že nesprávně „vyložil a aplikoval judikaturu týkající se výkladu ve spojení s “. Konečně uvedla, že odvolací soud „porušil právo na spravedlivý proces“. Toto své tvrzení nicméně dále nerozvedla a ani z obsahu dovolání není patrné, v čem mělo takové porušení spočívat či ve vztahu ke které ze stran řízení k němu mělo dojít.

Jako dovolací důvod ohlásila, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobkyně ve svém vyjádření navrhla dovolání pro nepřípustnost odmítnout.

Nejvyšší soud dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první - ), odmítl ( věta první ), neboť je neshledal přípustným.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelkou odkazovaný předpoklad přípustnosti zjevně v posuzované věci není naplněn. Judikatura Nejvyššího soudu (jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu – srov. zejm. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod č. 531/2005 Sb.) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované (či jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku a že takový postup (jenž je výrazem zásady

vigilantibus iura scripta sunt

)

nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (k tomu srov. především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu se současně připomíná, že zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu žalované (jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) je především otázkou skutkových zjištění, jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů (kdy při přezkumu právního posouzení věci je třeba zabývat se tím, nejsou-li úvahy soudu – o tom, zda jde o postup liknavý, diskriminační, nebo nesoucí znaky libovůle či svévole – nepřiměřené; srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. ). Případné vady skutkových zjištění dovolacímu přezkumu podrobit nelze a otázky skutkové nemohou založit přípustnost dovolání (na niž lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle ).

Hodnotící závěr odvolacího soudu, že postup dovolatelky lze označit za přinejmenším liknavý, přitom není nepřiměřený zjištěným skutkovým okolnostem věci. Jestliže totiž dovolatelka i přes aktivní přístup žalobkyně (žádosti o přecenění restitučního nároku adresované dovolatelce, opakované výzvy k vydání náhradních pozemků, opětovná účast žalobkyně ve veřejných nabídkách dovolatelky) bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení jejího nároku zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků), a to zejména nesprávným oceněním žalobkyni, coby oprávněné osobě, odňatých a nevydaných pozemků (cena pozemků žalobkyni odňatých prokázaná znaleckým posudkem v řízení před soudy nižších stupňů více než třiapadesátkrát převyšuje ocenění provedené dovolatelkou; k důsledkům lpění dovolatelky na nesprávném ocenění restitučního nároku též srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. ), následkem čehož se ocitla v mnohaletém prodlení (restituční nároky žalobkyně byly deklarovány již rozhodnutím pozemkového úřadu z roku 2009, resp. 2012, 2013), odvolací soud zcela v souladu s citovanou judikaturou dovodil, že následkem liknavého (až svévolného či diskriminujícího) postupu dovolatelky nebylo lze po žalobkyni spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách a bylo namístě vyhovět žalobě o vydání konkrétního vhodného pozemku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. ).

Odkazuje-li pak dovolatelka argumentačně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. , jde v poměrech nyní posuzované věci o odkaz zcela nepřiléhavý – citované rozhodnutí je postaveno na odlišném skutkovém základě (liknavost postupu dovolatelky zde nebyla prokázána) a zabývá se především poměrem režimů převádění pozemků podle , o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, a podle zákona o půdě.

Ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu – v situaci, kdy ze skutkových zjištění soudů obou stupňů jednoznačně vyplynulo, že předmětné pozemky v k. ú. Ch. byly v době převodu na stát nejen určeny k zastavění územním plánem z roku 1969, ale především bylo na tyto pozemky v dané době již několik měsíců vydáno rozhodnutí o umístění stavby – koresponduje rozhodnutí odvolacího soudu i ve svých závěrech o výši uplatněných restitučních nároků, respektujících východisko, dle něhož pozemky, které byly v době přechodu na stát evidovány jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), je třeba (bez ohledu na postup dovolatelky, jakožto příslušného správního orgánu) ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení , ve znění (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , a ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání ve smyslu nemůže pak založit ani dovolatelkou předestřená (blíže nezdůvodněná) otázka „týkající se výkladu ve spojení s “, kterou argumentačně dovolatelka dále nerozvádí (k vymezení důvodu dovolání srov. ) a na jejímž řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souzené věci tak či onak nezávisí.

Rovněž k poukazu dovolatelky na skutečnost, že současné znění zákona o půdě nevyžaduje, aby byly oprávněným osobám nabízeny náhradní pozemky ve stejné obci, v níž se nacházely pozemky původně odňaté, je třeba podotknout, že odvolací soud nenaznačil přijetí žádného právního názoru, jenž by byl s touto tezí v rozporu, pročež z dané námitky nelze usuzovat na existenci otázky naplňující kritéria obsažená v , na níž by napadené rozhodnutí spočívalo.

Dovolatelka rovněž napadá rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení. Ve vztahu k tomuto akcesorickému výroku ovšem žádnou dovolací argumentaci, natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle , neuplatňuje a tedy ani neotevírá právní otázku, pro jejíž řešení mohla by být založena přípustnost dovolání proti tomuto výroku rozsudku.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům (oprávněné) žalobkyně patří odměna advokáta vypočtená z tarifní hodnoty 354.153,- Kč, odpovídající v řízení zjištěné hodnotě sporných pozemků, za jeden úkon právní služby ve výši 9.740 Kč [srov. , , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 2.108,40 Kč, celkem tedy 12.148,40 Kč.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

,

rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách

nalus.usoud.cz

.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. září 2017

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu