Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1279/2019

30 Cdo 1279/2019-162

USNESENÍ

D. D.

České republice - Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2018, č. j. -114, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě jako odvolací soud rozsudkem ze dne 2. 11. 2018, č. j. -114, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě jako soudu prvního stupně ze dne 29. 3. 2018, č. j. -75, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 4 000 000 Kč.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce (dále také „dovolatel“) včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV, XII ), dále jen „ “

Podle

v

dovolání

musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu

dovolání,

v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti

dovolání

(§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle

není-li stanoveno jinak, je

dovolání

přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z uvedených ustanovení i z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, představuje obligatorní náležitost

dovolání.

Může-li být dovolání přípustné jen podle

, je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání

dovolání

nepostačuje pouhá citace textu

či jeho části, aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně (jako je tomu v posuzované věci), od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má (podle mínění dovolatele) odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , dále také například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn.

, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn.

, ze dne 16. 9. 2013, sp. zn.

, ze dne 17. 2. 2014, sp. zn.

, a ze dne 11. 1. 2017, sp. zn.

; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na

http://www.nsoud.cz

).

Ústavní soud pak ve své rozhodovací praxi shledává takovýto požadavek ústavně konformním (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn.

, a zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn.

; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na

http://wwwnalus.usoud.cz

).

Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. , kde přiléhavě vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“

Těmto zákonným požadavkům na vymezení přípustnosti dovolatel nedostál, neboť konkrétní právní otázku nevymezil a nelze ji zjistit ani z obsahu dovolání. V souvislosti s tvrzenou přípustností

dovolání,

kterou spatřuje v tom, že „má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, nijak neoznačil příslušné judikatorní závěry Nejvyššího soudu, od nichž by se měl dovolací soud odchýlit při posuzování promlčení práva na odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, respektive při posouzení otázky ústavnosti šestiměsíční promlčecí lhůty stanovené v

, o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, a při posuzování námitky promlčení vznesené z hlediska možného rozporu s dobrými mravy.

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému, aniž nařizoval jednání (

věta první

), dovolání podle odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 6. 2020

Mgr. Vít Bičák

předseda senátu