Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3840/2019

29 Cdo 3840/2019-102

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce NOVA leasing, a. s., se sídlem v Praze 4, Líbalova 2348/1, PSČ 149 00, identifikační číslo osoby 24687332, zastoupeného JUDr. Lubošem Kunou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Táborská 65/29, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) B., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 2) V. B., narozenému XY, bytem XY a 3) M. V., narozenému XY, bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, PSČ 261 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2019, č. j. -84, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 7. listopadu 2018, č. j. -44, soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti (výrok I.) a uložil žalovaným, aby žalobci zaplatili společně a nerozdílně na náhradě nákladů námitkového řízení částku 35.864,40 Kč (výrok II.).

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni žalovaní odvolání.

Usnesením ze dne 29. července 2019, č. j. -84, Vrchní soud v Praze vyhověl návrhu žalobce, aby do řízení na jeho místo vstoupila společnost Infino, a. s. (před změnou obchodní firmy Management a finance, a. s.), identifikační číslo osoby 28174429 (dále jen „společnost“).

Odvolací soud – vycházeje z ustanovení , (dále též jen „ “), z ustanovení čl. I. a , zákona směnečného a šekového (dále jen „ “), a z ustanovení , (dále jen „o. z.“) – uzavřel, že v projednávané věci byly splněny veškeré předpoklady vyžadované ustanovením pro vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního žalobce, když směnka, o jejímž zaplacení bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, byla v průběhu odvolacího řízení indosována na společnost a společnosti předána, dosavadní žalobce následně navrhl, aby společnost vstoupila do řízení na jeho místo a společnost se vstupem do řízení vyslovila souhlas.

Proti usnesení odvolacího soudu podali všichni žalovaní dovolání, požadujíce, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.

Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že o procesním nástupnictví na straně žalobce rozhodl přesto, že žalovaným nebylo „řádným způsobem oznámeno a doloženo“ postoupení pohledávky, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá, žalovaní si navíc ani „nejsou vědomi a fakticky ani neexistují žádné závazky vůči této společnosti“. V této souvislosti dovolatelé rovněž poukazují jednak na ustanovení § 1881 o. z., z něhož se podává, že postoupit lze jen pohledávku, kterou lze zcizit (což podle přesvědčení dovolatelů neplatí o pohledávce, jež je předmětem daného řízení), jednak na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. listopadu 2012, sp. zn. .

Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, maje argumentaci dovolatelů za bezobsažnou. Žalobce je přesvědčen, že dovolatelé neoznačují ani neformulují žádnou otázku hmotného či procesního práva, jíž by se měl dovolací soud zabývat. Jediným účelem podaného dovolání je tak „obstrukce a oddálení nepříznivých důsledků meritorního rozhodnutí pro žalované“.

Nejvyšší soud dovolání žalovaných, jež je přípustné podle ustanovení (jde o usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ), odmítl podle jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož byly v projednávané věci splněny všechny předpoklady, za nichž lze podle ustanovení vyhovět návrhu na vstup nového účastníka do řízení na místo dosavadního účastníka, zcela odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:

1/ Směnku (na řad) lze převádět rubopisem i v době, kdy je uložena u soudu, když žádné ustanovení ani jiného právního předpisu převodu směnky v průběhu směnečného řízení nebrání.

Viz usnesení ze dne 8. října 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2003, pod číslem 181, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usneseních ze dne 29. září 2009, sp. zn. , a ze dne 14. prosince 2011, sp. zn. .

2/ Při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo ( ), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popř. zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení , ale již posouzení věci samé.

Srov. usnesení ze dne 24. června 2003, sp. zn. , a ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (jde-li o převod směnky) usnesení ze dne 26. září 2006, sp. zn. , a ze dne 24. května 2007, sp. zn. , a rozsudek ze dne 30. července 2019, sp. zn. .

3/ Podmínkou pro převod směnky na řad je vedle rubopisu také její předání nabyvateli.

K tomu srov. ve vztahu k právní úpravě účinné do 31. prosince 2013 např. důvody rozsudku ze dne 14. září 2005, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2006, pod číslem 10, nebo důvody usnesení ze dne 29. května 2014, sp. zn. , pro poměry právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 pak např. usnesení ze dne 27. října 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 105/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Argumentace dovolatelů uplatněná v podaném dovolání je pro řešení otázky procesního nástupnictví na straně žalobce v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu právně bezvýznamná. Dovolatelé zjevně přehlížejí, že skutečností, se kterou právní předpisy (obecně vzato) spojují převod práv ze směnky na řad, není postoupení pohledávky (srov. výslovné znění ustanovení o. z.), jakož i to, že pro rozhodnutí o procesním nástupnictví podle není významné, zda dosavadní žalobce je nositelem tvrzeného práva (případně zda mohou být námitky, jimiž se žalovaní brání povinnosti uložené jim směnečným platebním rozkazem, opodstatněné).

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 4. 2020

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu