Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5052/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. října 2006, č. j. - 101, kterým soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení   (dále též jen „ “) - připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně A. P.,  a. s. v likvidaci vstoupila společnost M. B. F. L., se (dále jen „společnost“).

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že podle věty první , o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o cenných papírech“) se k převodu cenného papíru na řad vyžaduje i rubopis. Tomuto ustanovení odpovídá také čl. I , zákona směnečného a šekového (dále jen „ “), podle kterého každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem (rubopisem). Pouze v je stanovena výjimka, podle které lze převést směnku, která není na řad, jen formou a s účinky obyčejného postupu (cesse). V daném případě je požadováno zaplacení směnky vlastní na řad, pro jejíž převod je, jak shora uvedeno, nezbytný rubopis. Z kopie směnky založené ve spisu (originál směnky je v soudní úschově) se podává, že směnka byla rubopisována žalobkyní na společnost. Zákon soudu nezakazuje, aby umožnil indosaci směnky. Žalobkyně tudíž prokázala, že po zahájení řízení nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práva účastníka, o něž v řízení jde. Společnost souhlasila se vstupem do řízení namísto původní žalobkyně. Námitku žalovaného, že směnka zní na jinou částku než žaloba, neshledal odvolací soud pro posouzení napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně relevantní.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že rozhodl o změně na straně žalobkyně, aniž nastala taková právní skutečnost, s níž předpisy spojují převod nebo přechod práva či povinnosti. Namítá, že skutečnost, zda došlo k řádné indosaci předmětné směnky, byla soudem ověřena pouze z kopie směnky, založené ve spisu a nikoli rovněž z jejího originálu.

Nesprávné právní posouzení věci pak dovolatel spatřuje ve skutečnosti, že jedinou směnkou, která byla označena jako důkaz k prokázání nároku žalobkyně uplatněného v žalobě vůči žalovanému, byla vlastní směnka žalovaného jako výstavce vystavená dne 7. února 1996, znějící na směnečnou sumu 7,221.227,05 Kč, splatná dne 9. ledna 2002. Namítá, že s ohledem na ustanovení čl. I. není přípustné indosovat pouze část směnečné pohledávky, má za nepochopitelné, proč je v rámci návrhu na vstup společnosti do řízení podle „hovořeno o směnce“ znějící na směnečnou sumu 1,000.000,- Kč, přičemž dovozuje, že částečný indosament je neplatný.

Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu, jakož jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že úvaha, že odvolací soud rozhodoval pouze na základě kopie směnky, je zcela nesprávná. Nesprávné je i jeho tvrzení, že originál směnky nemohl být soudem prvního stupně žalobkyni k provedení řádné indosace vydán z důvodu, že jakákoli dispozice s originálem směnky je až do pravomocného skončení předmětného řízení nepřípustná.

Dovolání, jež je přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl podle jako zjevně bezdůvodné.

Podle ustanovení , má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

V projednávané věci ze skutkových zjištění soudu prvního stupně i odvolacího soudu vyplývá, že směnka, ze které se žalobkyně domáhá plnění, na ni byla řádně převedena rubopisem. Na tomto závěru nic nemění to, že odvolací soud učinil uvedené skutkové zjištění z fotokopie směnky, znějící na částku 7,221.227,05 Kč, založené ve spisu, neboť tuto fotokopii zakládá do spisu soud prvního stupně, který ji také sám pořizuje z originálu směnky. Není proto žádného důvodu pro závěr, že kopie neodpovídá originálu uloženému v úschově soudu. Což ostatně osvědčuje i úřední záznam o provedení indosace na č. l. 82.

K tomu Nejvyšší soud dodává, že dovolatelem tvrzený zákaz provádět rubopis směnky v době, kdy je směnka uložena v soudní úschově, nelze dovodit ani z ani z jiného právního předpisu (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10/2003).

Zaměnil-li pak soud prvního stupně částku, jejíhož zaplacení ze směnky se žalobkyně domáhá za částku, na kterou byla směnka vystavena, jde pouze o chybu v psaní, která je důvodem k opravě odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, nikoli k jeho zrušení.

Jelikož dovolatel prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu (a jeho obsahového vymezení), kterým je dovolací soud ve smyslu ustanovení věty první vázán, splnění žádného z  výše uvedených předpokladů, jimiž ustanovení   podmiňuje vyhovění návrhu žalobce na vstup nabyvatele práva do řízení  na místo dosavadního účastníka, nezpochybnil, Nejvyšší soud jeho dovolání jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. září 2009

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu