Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 669/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a. s., proti žalovaným 1) J. J., a 2) N. J., o zaplacení částky 19,639.123,88 Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání obou žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. února 2005, č. j. - 168, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení (dále jen „o. s. ř“) - vyhověl návrhu žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupila společnost C., L., zapsaná v Registru společností Anglie a Walesu (dále jen „společnost“).

Odvolací soud dospěl k závěru, že v průběhu odvolacího řízení, podáním ze dne 28. května 2004, žalobkyně sdělila, že Dílčí smlouvou o postoupení pohledávky č. 246 postoupila na společnost svou pohledávku za žalovaným ze Smlouvy o úvěru č. 214606009 ze dne 22. března 1996, převedla na postupníka rubopisem práva ze směnky, která je předmětem tohoto řízení, přičemž žalobkyně vstup společnosti do řízení ve smyslu ustanovení 107a navrhla a společnost se vstupem do řízení vyslovila souhlas.

Proti usnesení odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání. Dovolatelé mají za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – tedy uplatňují dovolací důvod dle a dále, nikoli výslovně, avšak z textu dovolání vyplývá, že uplatňují dovolací důvod dle , tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že se nevypořádal s aktivní legitimací společnosti, která vstoupila na místo dosavadní žalobkyně, tedy, že nesprávně posoudil platnost postoupených práv ze směnky, přičemž argumentují tím, že odvolací soud ke skutkovému zjištění, že žalovaná směnka byla převedena, dospěl na základě dvou důkazních prostředků – úředního záznamu a prosté fotokopie směnky. Dovolatelé rovněž tvrdí, že v řízení žalobkyně ani společnost řádně neprokázaly existenci společnosti jako osoby a konečně dovolatelé namítají, že řada indosamentů na směnce je přetržená.

Proto dovolatelé požadují, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení , neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka ( ); není však důvodné.

Odvolací soud v posuzovaném případě správně vycházel z ustanovení , který upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva (povinnosti), která nastává po zahájení řízení (aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení). Toto ustanovení pak odvolací soud správně aplikoval na návrh žalobkyně na vstup nabyvatelky práva do řízení na místo dosavadní účastnice.

Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé.

Odvolacímu soudu tak nelze důvodně vytýkat, že se nevypořádal s tím, zda k postoupení pohledávky došlo platně ani s tvrzeným přetržením řady indosamentů na směnce, když touto otázkou – jak je uvedeno výše – se soud při zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení nezabývá.

Opodstatněnou neshledává Nejvyšší soud ani výhradu dovolatelů, že žalobkyně ani společnost řádně neprokázaly existenci společnosti C. jako osoby, když ve spise jsou založeny doklady prokazující opak, a to zejména potvrzení registrátora společnosti pro Anglii a Wales, že C., L. byla dne 9. května 2002 zapsána podle zákona o společnostech z roku 1985 jako společnost s ručením omezeným.

Důvodná není ani námitka dovolatelů, že odvolací soud pochybil, když se při posouzení právního nástupnictví spokojil s „prostou fotokopií“ směnky a nerozhodl na základě jejího originálu. Napadeným rozhodnutím odvolací soud nerozhodl o nároku se směnky, ale o procesním nástupnictví, k jehož posouzení je fotokopie směnky, vyhotovená soudem prvního stupně spolu s úředním záznamem o indosaci směnky, dostačující.

Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení věty první zamítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. září 2006

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.

předsedkyně senátu