Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 846/2020

23 Cdo 846/2020-95

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Fakultní nemocnice Hradec Králové, se sídlem v Hradci Králové, Sokolská 581, identifikační číslo osoby 00179906, proti žalovaným 1)I. Z., nar. XY, bytem XY, zastoupená opatrovníkem Mgr. Markem Hylenou, advokátem se sídlem v České Třebové, Staré náměstí 15, a 2)O. N., nar. XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Markem Hylenou, advokátem se sídlem v České Třebové, Staré náměstí 15, o zaplacení částky 427.001 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 16. 10. 2019, č. j. -79, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:(dle )

Okresní soud v Ústí nad Orlicí mezitímním rozsudkem ze dne 4. 7. 2019, č. j. -52, rozhodl, že nárok žalobkyně vůči žalované 1) a žalované 2) je dán (výrok I.) a že o výši nároku žalobkyně a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (výrok II.).

K odvolání žalovaných odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) potvrdil (první výrok) a ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) jej změnil tak, že žaloba o zaplacení 427.001 Kč s příslušenstvím se zamítá (druhý výrok). Dále rozhodl o tom, že o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovanou 1) bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé (třetí výrok), a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované 2) náklady řízení před soudy obou stupňů (čtvrtý a pátý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v rozsahu druhého výroku rozsudku, podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , (dále jen „ “), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle ) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. článek II bod 2. ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za kterou jedná osoba s právnickým vzděláním ve smyslu , Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolání není přípustné.

Dovolatelka v dovolání namítá, že odvolací soud, aniž jakkoli doplnil dokazování, se odchýlil od skutkových závěrů soudu prvního stupně. Dle dovolatelky odvolací soud zatížil své rozhodnutí významnou procesní vadou, pokud dospěl ke skutkovému závěru, že nemá prokázáno, že došlo k předání podepsané dohody žalované 2), aniž by přitom zopakoval či doplnil dokazování vztahující se k řešení této otázky. Namítá též, že odvolací soud řádně nepoučil žalobkyni za účelem její procesní obrany a jeho rozhodnutí lze tudíž označit za překvapivé.

Tyto výtky dovolatelky však přípustnost dovolání založit nemohou, neboť žalobkyně jimi namítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K těm však dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Nejde totiž o otázky správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu (tj. o otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), nýbrž o otázky případné existence či neexistence vad řízení ve smyslu věty druhé (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. , ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. , či ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. ).

Jestliže pak dovolatelka předkládá otázku, dle níž „pokud by měla žalovaná 2) za to, že svědkyně B. překračuje při předložení nabídky na uzavření dohody svá oprávnění (a to s ohledem na znění , , dále jen ,o. z.‘), bylo by toto překročení následně zhojeno podpisem návrhu dohody ředitelem žalobkyně (a to ve smyslu o. z.), k němuž došlo stejného dne, kdy žalovaná 2) podepsala návrh dohody“, pak ani tato otázka přípustnost dovolání nezakládá. Dovolatelka ve vztahu k této k této otázce nikterak nespecifikuje, v čem spatřuje přípustnost dovolání. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi přitom opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na nebo citace textu tohoto ustanovení či jeho části (srov. např. usnesení ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , či ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ). Dovolatelkou předestřenou otázku nadto odvolací soud neřešil; nejedná se o otázku, na jejímž vyřešení by bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 4. 2020

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu