Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 711/2020

33 Cdo 711/2020-497

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně K. P. H., bytem XY, zastoupené Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 655/1, proti žalovanému T. P., bytem XY, zastoupenému Mgr. Sabinou Daňhel Dobešovou, advokátkou se sídlem Praha 6, Bachmačské náměstí 334/6, o zaplacení 190 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 12. 2019, č. j. -432, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 12. 2018, č. j. -338, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 190 000 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05% ode dne 24. 9. 2016 do zaplacení (výrok I.), nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 139 279 Kč (výrok II.), a advokátce žalovaného Mgr. Sabině Daňhel Dobešové uložil povinnost nahradit žalobkyni vzniklé separátní náklady ve výši 16 482 Kč (výrok III.).

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 12. 2019, č. j. -432, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu o zaplacení 190 000 Kč s příslušenstvím zamítl, změnil též výrok týkající se povinnosti zástupkyně žalovaného k náhradě separačních nákladů a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně se žalovaným zakoupili do podílového spoluvlastnictví nemovitosti v Jenišovicích u Jablonce nad Nisou, žalobkyně z úvěru uhradila celou kupní cenu s tím, že žalovaný jí prostředky vynaložené na koupi jeho podílu vrátí po prodeji jiných jeho nemovitostí nebo poté, co si peníze vydělá. Po právní stránce odvolací soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce finančních prostředků (190 000 Kč). Oproti soudu prvního stupně, který dovodil, že doba vrácení půjčky nebyla sjednána, takže aplikoval , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“), odvolací soud dovodil, že dohodu účastníků, že žalovaný půjčené prostředky vrátí po prodeji jeho nemovitostí nebo až si peníze opatří výdělkem, nelze vykládat jinak, než podle obč. zák., tedy že splatnost půjčky byla ponechána na vůli žalovaného coby dlužníka. Půjčka dosud není splatná, a proto je žaloba předčasná.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení následujících otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu:

1) „Lze příslib dlužníka, že uhradí půjčku, jakmile prodá své nemovitosti nebo jinak získá finanční prostředky, považovat za výslovnou dohodu účastníků o tom, že splatnost půjčky je ponechána na vůli dlužníka ve smyslu ust. § 564 obč. zák.?“ Dovolatelka v této souvislosti namítá, že mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda, jejímž obsahem by bylo ponechání splatnosti půjčky na vůli žalovaného, jak dovodil odvolací soud. Žalovaný opakovaně přislíbil, že jí peníze vrátí, jakmile prodá své nemovitosti, nebo si peníze vydělá jinak, přičemž takový příslib je pouze jednostranné právní jednání, které není způsobilé změnit obsah závazku, respektive termín splatnosti závazku, a vyvolávat ve vztahu ke splatnosti půjčky jakékoliv právní následky. Na podporu svých tvrzení uvádí judikaturu dovolacího soudu, od které se odvolací soud měl odchýlit, a to rozsudky ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. a ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. .

2) „Má soud povinnost vypořádat se v odůvodnění rozhodnutí se všemi právně relevantními námitkami vznesenými účastníky v průběhu řízení u něho vedeného a vyjádřit jejich posouzení přesvědčivým způsobem v odůvodnění rozhodnutí?“ Vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal s jejími námitkami a neuvedl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů, čímž se odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2018, sp. zn. .

3) „Je odvolací soud povinen účastníkům umožnit skutkově i právně reagovat na právní názor odvolacího soudu a poskytnout jim poučení podle ust. ?“ Žalobkyně namítá, že ji odvolací soud neseznámil se svým odlišným právním názorem a nepoučil ji ve smyslu o potřebě doplnit tvrzení a důkazní návrhy, čímž se odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. .

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 ) - dále jen „ “.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

První předložená otázka přípustnost dovolání nezakládá. Platí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle Skutkový základ sporu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný; dovolací soud je povinen z něj vycházet. Žalobkyně zjevně uvedený předpoklad opomíjí, staví-li dovolání (při formulaci právní otázky) na tom, že dohoda o tom, že žalovaný finanční prostředky vrátí poté, co prodá jiné svoje nemovitosti nebo „vydělá peníze“, v době koupě předmětných nemovitostí neexistovala. Soudy obou stupňů vyhodnocením všech v řízení provedených důkazů zjistily, že účastníci zakoupili předmětné nemovitosti v době, kdy žádný z nich nedisponoval vlastními finančními prostředky na jejich koupi, přičemž žalobkyně se s žalovaným dohodla, že kupní cenu i za jeho podíl uhradí z úvěru a že žalovaný jí peníze vrátí buďto po prodeji jiných jeho nemovitostí nebo poté, co peníze vydělá. Z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně v souvislosti se sjednáním koupě dotyčných nemovitostí takto sjednaný způsob vrácení půjčky odmítla. Otázku hmotného práva – posouzení dohody o splatnosti dluhu ( obč. zák.), jejíž řešení odvolacím soudem pokládá za kontrérní se závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. , a ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. , tak žalobkyně připíná k vlastní verzi skutkového děje.

Námitkou, jíž odvolacímu soudu vytýká porušení povinnosti vypořádat se v odůvodnění rozhodnutí s námitkami, např. „že žalovaný ani poté, co své nemovitosti prodal, tak žalobkyni půjčku nevrátil, přičemž žalobkyně žalovaného nijak neurgovala, což dle jejího názoru dokládá, že vrácení půjčky nebylo vázáno na získání peněžních prostředků za prodej nemovitostí žalovaného“ anebo „že žalobkyně poukazovala na to, že účastníci byli v době uzavření půjčky partneři, proto brala ohledy na to, že žalovaný neměl dostatek finančních prostředků, navíc tehdy disponovala vlastními prostředky, neměla tedy důvod, aby si se žalovaným dohodla konkrétní termín vrácení půjčky“ žalobkyně nenapadá žádný právní závěr, na němž je napadené rozhodnutí založeno.

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, jíž žalobkyně vytýká odvolacímu soudu absenci poučení podle Tato námitka nesměřuje k vyřešení žádné otázky hmotného či procesního práva, ohledně níž by byl naplněn požadavek přípustnosti dovolání podle K vadám řízení ve smyslu dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka splněna není, je uvedená výtka bezcenná.

Poučení účastníků řízení podle ( ) přichází v úvahu jen tehdy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkům prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto. Jinými slovy, soud účastníky řízení poučí, jestliže jimi uvedená tvrzení a navržené (případně nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle přistupovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. , a rozsudky ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. , ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. , a ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. ). Rozhodnutí je překvapivé, jestliže ho nebylo možné na základě zjištěného skutkového stavu předvídat, tedy jen tehdy, jestliže ho odvolací soud založí na skutečnostech, které účastníkům nebo některým z nich nebyly známy, nebo o nichž sice věděli, ale nepovažovali je (podle dosavadních výsledků řízení) za rozhodné pro právní nebo skutkové posouzení věci (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. , ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. ).

Uvedené závěry jsou použitelné v projednávané věci, kdy skutkový stav byl provedenými důkazy objasněn dostatečně, takže jiný právně hodnotící úsudek odvolacího soudu na zjištěný skutkový stav poučovací povinnost podle založit nemůže a jeho rozhodnutí nelze označit jako překvapivé. Ze stejného důvodu neobstojí ani poukaz žalobkyně na rozhodnutí sp. zn. , v němž byla řešena otázka poučovací povinnosti za (od projednávané věci odlišné) situace, kdy odvolací soud přesunul důkazní rovinu z otázky existence povinnosti žalobkyně uzavřít finální kupní smlouvu na otázku, která ze stran předmětné smlouvy zavinila neuzavření finální kupní smlouvy.

Přestože dovolatelka v dovolání výslovně uvedla, že jím brojí proti celému rozsudku odvolacího soudu, tedy i proti jeho nákladovým výrokům, ve vztahu k nim žádné výhrady neuplatnila a navíc dovolání směřující proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení není podle objektivně přípustné.

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti (právní moci) dovoláním napadeného rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 4. 2020

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu