Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2735/2019

25 Cdo 2735/2019-119

USNESENÍ

Lesy České republiky, s.p.

Teplárna Kladno s.r.o.

, se sídlem Dubská 257, 272 03 Kladno – Dubí, IČO 26735865, zastoupená JUDr. Mgr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1, o 261 896 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2019, č. j. -100, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 4. 2019, č. j. -100, potvrdil rozsudek pro uznání Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 12. 2018, č. j. -77, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 261 896 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soud prvního stupně vydal rozsudek pro uznání poté, kdy marně uplynula lhůta pro vyjádření k výzvě podle , jež byla součástí platebního rozkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 10. 2018, č. j. -65, a došlo tak k fikci uznání nároku žalovanou. Odvolací soud uzavřel, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, neboť žalobní nárok vycházel ze skutkového vylíčení žaloby, jež měla všechny zákonné náležitosti, okolnosti případu i povaha věci vyžadovaly, aby měl soud k dispozici kvalifikované vyjádření žalované, výzva ve smyslu b byla řádná a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Dovodil rovněž, že žalovaná neprokázala, že podáním s poštovní dodejkou ze dne 16. 10. 2018 zasílala soudu, kromě odporu (který byl soudu skutečně doručen), i vyjádření.

Žalovaná v dovolání opakuje argumentaci, kterou již uplatnila před odvolacím soudem. Namítá rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu v otázce posouzení jejího pochybení při odeslání vyjádření k žalobě poté, kdy soudem vydaný platební rozkaz napadla odporem, jakož i v otázce posouzení materiálních podmínek pro vydání výzvy podle a splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání. Za otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou považuje posouzení řádného poučení o následcích nesplnění výzvy, není-li obsaženo ve výroku platebního rozkazu a s tím související otázku zániku výroku platebního rozkazu v části obsahující výzvu k vyjádření po řádně podaném odporu. Za vyřešenou otázku, která by dovolacím soudem měla být posouzena jinak, považuje oprávnění vyššího soudního úředníka vydat usnesení podle Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud posoudil dovolání, vzhledem k datu napadeného rozhodnutí, podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 , dále jen „ “), a jako soud dovolací ( ) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), řádně zastoupenou advokátem ve smyslu , avšak není přípustné podle , neboť dovoláním vymezené právní otázky již byly dříve dovolacím soudem řešeny a na základě dovolatelkou uplatněných námitek nelze dojít k závěru, že by se od této judikatury odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlil, popř. že jsou dány důvody pro to, aby tyto právní otázky byly dovolacím soudem nově posouzeny jinak.

V otázce splnění podmínek pro vydání výzvy podle nelze dovolatelce přisvědčit, že se odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlil od ustálené judikatury dovolacího nebo Ústavního soudu. Kvalifikovaná příprava jednání je judikaturou pojímána jako pravidlo a případy, kdy žaloba je zjevně bezdůvodná či věc zcela jednoduchá, takže nevyžaduje přípravu jednání postupem podle ustanovení , budou spíše výjimečné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. , ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. , ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. , a ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. ). V projednávané věci je již ze žaloby zřejmé, že jde o složitou věc, jíž je navíc nutno posuzovat podle nové právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, proto byla výzva podle důvodná a oprávněná.

Výzva rovněž obsahovala zcela srozumitelné a jednoznačné poučení o následcích jejího nesplnění ( ). Není důvodná námitka dovolatelky, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nebyly splněny proto, že poučení o následcích nesplnění výzvy nebylo uvedeno ve výroku platebního rozkazu. Z dikce ustanovení vyplývá, že pro rozhodnutí soudu rozsudkem pro uznání podle je nezbytné poučení žalovaného zákonem stanoveným způsobem o důsledcích spojených s jeho případnou procesní pasivitou. Zákon však nestanoví, zda poučení žalovaného má být obsaženo ve výroku či odůvodnění usnesení. Byla-li žalovaná poučena o následcích nevyhovění výzvě platebním rozkazem nikoli v jeho výroku, ale v rámci poučení, byl splněn zákonný předpoklad řádného poučení. Smyslu a účelu ustanovení o. s. ř by totiž neodporovalo, ani kdyby bylo poučení uvedeno toliko v rámci odůvodnění rozhodnutí jinak splňujícího náležitosti dle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. , Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“, C 9388). Rovněž výklad žalované ohledně otázky zániku výroku platebního rozkazu v případě řádně podaného odporu, je ryze formalistický a účelový, pomíjí podstatu věci a návaznost jednotlivých částí předmětného rozhodnutí a v konečném důsledku by vedl k faktickému popření celého smyslu kvalifikované výzvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. ).

Se závěrem odvolacího soudu se lze ztotožnit i v otázce splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání. V posuzované věci byl rozsudek pro uznání vydán na základě fikce uznání ( ), přičemž formální předpoklady pro jeho vydání ( ) byly splněny. Jak již bylo uvedeno, pro vydání výzvy podle byly splněny všechny zákonné podmínky, výzva byla žalované řádně doručena, žalovaná se bez vážného důvodu na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila a ani v této lhůtě nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom bránil, a byla poučena, za jakých podmínek soud rozhodne rozsudkem pro uznání podle

Odkaz dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. (Soubor C 16662) není případný, neboť v této věci bylo vyjádření (byť stručné) ve stanovené lhůtě podáno, na rozdíl od projednávané věci, kde nebylo podáno vůbec. Obdobná situace je řešena i v dalších dovolatelkou odkazovaných rozhodnutích Ústavního soudu. Ve věci sp. zn. pak šlo o situaci, kdy soud vydal výzvu, avšak poté činil řadu procesních úkonů, z nichž mohl žalovaný oprávněně nabýt dojmu, že se bude moci k věci vyjádřit při ústním jednání, tedy o situaci zcela jinou než v projednávané věci.

Nejvyšší soud si je vědom judikatury Ústavního soudu odmítající přepjatý právní formalismus soudní praxe při rozhodování rozsudkem pro uznání, avšak k takovému postupu v projednávané věci nedošlo. Byla-li za řízení stanovena účastníku lhůta, v níž má provést stanovený procesní úkon, a spojuje-li zákon s jejím zmeškáním právní následky, nemůže být v rozporu s právem na spravedlivý proces ( d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) postup soudu, kterým přijme těmto právním následkům odpovídající opatření, a to zvláště v situaci, v níž účastníku žádný objektivní důvod vyjádřit se k podané žalobě nebránil. V případě, že za řízení nastala ve smyslu fikce uznání nároku uplatněného proti žalované v žalobě, je v souladu s pravidly spravedlivého procesu, jestliže soud z její nečinnosti vyvodil zákonu odpovídající závěry a rozhodl v její neprospěch rozsudkem pro uznání. Jestliže účinky fikce nastaly, pak na jejích důsledcích ve smyslu existence základu pro vydání rozsudku pro uznání nemůže ničeho změnit ani okolnost, že později žalovaná uplatněnému nároku oponovala (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 175 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. publikovaný pod č. 21/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sbírka“).

Za vyřešenou otázku, která by dovolacím soudem měla být posouzena jinak, dovolatelka považuje oprávnění vyššího soudního úředníka vydat usnesení podle (tzv. kvalifikovanou výzvu). Odvolací soud však i zde postupoval v souladu s ustálenou soudní praxí, neboť Nejvyšší soud již dříve vyslovil, že vyšším soudním úředníkům takové oprávnění náleží (srov. rozsudek ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. , publikovaný pod č. 35/2013 Sbírky, nebo usnesení ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. ). Argumentace dovolatelky ustanovením , o vyšších soudních úřednících, s přihlédnutím k rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , není přiléhavá, neboť rozsah působnosti vyšších soudních úředníků je vymezen v , ve znění účinném od 1. 1. 2014, a to právně v návaznosti na dovolatelkou zmiňovaný nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. , negativně. Podle citovaného ustanovení může vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkou činností, které jsou v tomto ustanovení uvedeny, přičemž rozhodování podle ustanovení v tomto negativním výčtu obsaženo není.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 3. 2020

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu