Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2054/2008

U S N E S E N Í

REUNION-CZ s.r.o.,

1) J. H.

,

a

2)

N. H.

, zastoupeným Mgr. Barbarou Martinů, advokátkou se sídlem Praha 1, Konviktská 24, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp.zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. října 2007, č.j. -52, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaní

jsou povinni

zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám JUDr. Richarda Třeštíka, advokáta se sídlem Ústí nad Labem, Masarykova 43, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) rozsudkem ze dne 3. 10. 2007, č.j. -52, potvrdil rozsudek ze dne 28. 6. 2004, č.j. -11, kterým Okresní soud v Mostě (soud prvního stupně) rozsudkem pro uznání uložil žalovaným povinnost vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku „dům čp. 115 v H., pozemek č. parc. 41 o výměře 428 m2, zahradu č. parc. 39 o výměře 232 m2 a zahradu č. parc. 42 o výměře 441 m2, vše zapsané v katastru nemovitostí pro obec H., katastrální území H., na listu vlastnictví č. 168“ (dále jen „předmětné nemovitosti“), a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle , 3 a Soud prvního stupně totiž usnesením ze dne 7. 5. 2003, č.j. -8, žalovaným uložil, aby se ve lhůtě třiceti dnů ode dne jeho doručení ve věci písemně vyjádřili a aby v případě, že uplatněný nárok zcela neuznají, ve vyjádření vylíčili všechny rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu; současně je poučil o právních následcích pro případ, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří. Usnesení bylo doručeno žalovaným do vlastních rukou dne 16. 5. 2003, k žalobě se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a ani nesdělili důvod, který by jim ve vyjádření bránil. Jejich tvrzení, že se prostřednictvím svého zástupce k věci písemně vyjádřili, nebylo v odvolacím řízení prokázáno listinnými důkazy, jimiž odvolací soud doplnil dokazování.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení , a uplatnili v něm dovolací důvody podle a b) Namítají, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky pro aplikaci již proto, že jeho použití je vyloučeno v řízeních uvedených v , mezi něž spadá i řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, o které se v tomto případě dle jejich názoru jedná, a to i přesto, že žalobce se formálně domáhal vyklizení. V této souvislosti poukazují na skutečnost, že žalobce cituje v žalobě dvě nájemní smlouvy, které s nimi uzavřel, a v nichž je předmět nájmu výslovně označen jako byt či bytová jednotka. Rovněž namítají, že ustanovení je aplikovatelné pouze tam, kde to vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu, přičemž citují z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004, sp.zn. . Jestliže tedy v dané věci odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, vyřešil tím „právní otázku“ jinak, než je rozhodována dovolacím soudem. Navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce v dovolacím vyjádření uvedl, že se domáhal vyklizení předmětných nemovitostí, a že výpověď z nájmu bytu žalovaným nedal, a ani neměl v úmyslu tak učinit. Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu je dle jeho názoru v souladu s citovaným usnesením Nejvyššího soudu sp.zn. , navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 3. října 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ), se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku.

Dovolání není přípustné podle , neboť směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, ani podle , neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Dovolací soud se dále zabýval posouzením přípustnosti dovolání podle , podle něhož je dovolání přípustné proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právním závěru, že byly splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, mimo jiné i podmínka, že se žalovaní ve stanovené třicetidenní lhůtě písemně nevyjádřili k podané žalobě.

Proti tomu žalovaní především namítají, že v projednávané věci nebylo možno rozhodnout rozsudkem pro uznání, neboť jde o řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, byť se žalobce formálně domáhal vyklizení.

Z obsahu žaloby (žalobního petitu) v dané věci vyplývá, že žalobce se jejím prostřednictvím domáhal vyklizení předmětných nemovitostí (nikoliv tedy určitého konkrétního bytu) s tvrzením, že je jejich vlastníkem, a že žalovaní je užívají bez právního důvodu, neboť nájemní smlouva z 1. 6. 1994 je neplatná, a od nájemní smlouvy z 1. 4. 1992 žalovaní odstoupili.

Podle § 126 odst. 1 obč.zák. má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje; v případě neoprávněného zásahu do vlastnického práva užíváním nemovitosti (její části) bez právního důvodu odpovídá reivindikační žalobě žaloba na vyklizení.

Rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. jeho rozsudek ze dne 17. 12. 2003, sp.zn. , usnesení ze dne 1. 12. 2004, sp.zn. , ze dne 20. 1. 2005, sp.zn. , a ze dne 16. 2. 2006, sp.zn. ) je ustálena v názoru, že o návrhu na vyklizení bytu lze rozhodnout rozsudkem pro uznání, neboť se jedná o věc, v níž jsou účastníci v typickém dvoustranném vztahu, jehož úprava je již podle jeho povahy a tím i podle příslušného hmotněprávního předpisu dána plně do dispozice účastníků těchto vztahů; jinými slovy hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Uvedené závěry lze bez dalšího použít i v projednávané věci.

Dovolatelé dále namítají, že v dané věci nebyly splněny předpoklady pro vydání usnesení podle

Smyslem výzvy podle je zjistit, které právně významné skutkové okolnosti jsou mezi účastníky sporné a budou předmětem dokazování a které jsou nesporné a zůstanou stranou dokazování ( ), aby tak bylo možno věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Podmínky, za nichž soud přistoupí k výzvě podle , jsou zákonem formulovány tak, že tento postup vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu. Povahou věci se rozumí skutková či právní obtížnost věci, která si vyžaduje kvalifikovanou přípravu jednání. Okolnosti případu jsou vymezeny skutečnostmi doprovázejícími konkrétní spor bez ohledu na jeho složitost po stránce skutkové nebo právní. Ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání, je – jak vyplývá z výše uvedeného – vydání usnesení podle vyloučeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004, sp.zn. 21 Cdo

1109/2004, uveřejněné pod č. 173 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004 /na něž ostatně dovolatelé odkazují/). V případě, že je již ze samotného obsahu žaloby (ze skutkových tvrzení v ní obsažených), popřípadě též z listinných důkazů, které žalobce k žalobě připojil, zjevné, že žaloba nemůže být úspěšná, i kdyby všechna tvrzení obsažená v žalobě byla prokázána, tedy že žaloba se jeví jako zjevně bezdůvodné uplatňování práva, není k naplnění účelu řízení potřebné, aby soud požadoval po žalovaném v rámci přípravy jednání písemné vyjádření ve věci, neboť ve věci samé bude možné rozhodnout (protože není potřebné provádět dokazování) vždy při jediném (prvním) jednání. Představuje-li tedy žaloba zjevně bezdůvodné uplatňování práva, neodůvodňuje povaha věci ani okolnosti případu, aby soud uložil žalovanému podle ustanovení podat vyjádření ve věci; o takové žalobě nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání podle ustanovení (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2003 sp. zn. , uveřejněný pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, nebo citované usnesení sp.zn. 21 Cdo

1109/2004).

Z uvedeného se podává, že kvalifikovaná příprava jednání je pravidlem, zatímco případy, kdy žaloba je zjevně bezdůvodná či věc je zcela jednoduchá, takže nevyžaduje přípravu jednání postupem podle , budou spíše výjimečné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2005, sp.zn. ).

Pokud se žalobce domáhal vyklizení žalovaných s tvrzením, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, které žalovaní užívají bez právního důvodu, nelze takový spor bez dalšího považovat ani za bezdůvodné uplatňování práva, ani za zcela jednoduchou věc, jejíž povaha by nevyžadovala přípravu jednání s využitím postupu dle Předpoklad, že povaha dané věci nevylučovala postup dle , je tak v souladu s výše citovanou judikaturou. Otázka, zda takový postup případně vyžadovaly okolnosti případu, nemůže mít zásadní právní význam, neboť se odvíjí od posouzení konkrétních skutkových okolností dané věci, a její řešení nelze tudíž zobecnit pro potřeby širšího kontextu soudní praxe.

Dovolatelé v dovolání rovněž uplatnili dovolací důvod podle Přehlédli však, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k tzv. zmatečnostním vadám uvedeným v , a b) a , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp.zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2006, sp.zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp.zn. ). Ostatně dovolatelé blíže nekonkretizují, v čem tvrzenou vadu řízení spatřují, a dovolací soud se s jejich ostatními dovolacími námitkami vypořádal.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení věty první, , , věty první a a zavázal žalované, kteří zavinili, že jejich dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (, ve spojení s ustanovením , ve spojení s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 360,- Kč představující 20 % DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 16. března 2010

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu