Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 435/2020

-271

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně Městské části Praha 11, se sídlem v Praze 4, Ocelíkova 672/1, IČO 00231126, proti žalovanému Fotbalovému klubu Tělovýchovná jednota Háje - Jižní město, pobočný spolek, se sídlem v Praze 7, Strossmayerovo náměstí 1297/9, IČO 61383163, zastoupenému Mgr. Elianou Bláhovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Maroldova 1975, o zaplacení (původně) částky 1.582.271 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2019, č. j. -245, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 13. 11. 2018, č. j. -209, zastavil řízení co do částky 62.042 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 53.758 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 16. 12. 2015 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu co do částky 20.000 Kč s příslušenstvím (výrok III.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení 160.688,82 Kč (výrok IV.).

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 9. 2019, č. j. -245, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil „jen tak“, že se zamítá žaloba co do částky 15.655 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 16. 12. 2015 do zaplacení, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I.), a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 199.594,70 Kč k rukám advokátky Mgr. Eliany Bláhové (výrok II.) a že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 361,80 Kč (výrok III.).

Žalovaný dovoláním napadl rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. o věci samé a ve výroku III. o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) - v souladu s bodem 2. čl. II., přechodná ustanovení, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „“), jež je rozhodné pro daný dovolací přezkum (dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 29. 9. 2017, kdy vstoupil v účinnost).

K podání dovolání proti části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba co do částky 15.655 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 16. 12. 2015 do zaplacení, není žalovaný oprávněn (postrádá subjektivní legitimaci k podání dovolání proti této části výroku rozhodnutí ve smyslu ). Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku totiž plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě, jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech, kterou by bylo možné odčinit změnou či zrušením rozhodnutí odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné tamtéž pod č. 7, ročník 2000, nebo usnesení téhož soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. ). Rozhodnutím, jímž byla žaloba zamítnuta, však žalovanému žádná újma na jeho právech, jíž by bylo možné odčinit změnou či zrušením rozhodnutí odvolacího soudu, způsobena nebyla.

Již z tohoto důvodu Nejvyšší soud dovolání ve shora naznačeném rozsahu odmítl dle věty první a , neboť bylo podáno někým, kdo k němu není oprávněn.

Proti části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 38.103 Kč s příslušenstvím (tj. rozdíl mezi částkou 53.758 Kč s příslušenstvím, o níž rozhodl soud prvního stupně vyhovujícím výrokem II., a částkou 15.655 Kč s příslušenstvím, ohledně níž odvolací soud částí výroku I. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl) je pak přípustnost dovolání vyloučena ustanovením , neboť nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy nebo o vztah pracovněprávní a napadeným výrokem bylo v této části rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží).

Za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska peněžního limitu je sice třeba považovat výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen. V případě, kdy soud rozhodl o nároku obsahujícím dělitelné plnění tak, že žalobě vyhověl jen zčásti, je třeba dovodit, že rozsudkem soudu (jeho výrokem vykládaným spolu s odůvodněním) došlo k rozštěpení uplatněného práva na dvě práva se samostatným skutkovým základem (k tomu srov. Z odborné literatury Drápal, L., Bureš, J. a kol. I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1876-1892).

Soudní praxe je jednotná i v tom závěru, že přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 9, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2000, pod číslem 55, usnesení Nejvyšší soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. , důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 7, ročník 2019, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. ).

Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení provedené s účinností od 30. 9. 2017 Podle důvodové zprávy k , jenž mimo jiné nově formuloval , si navrhovaná změna v prvé řadě pomocí rozšíření výjimek z jinak široce formulované přípustnosti dovolání klade za cíl odbřemenění dovolacího soudu. Ke změnám navrhovaným v tomto ustanovení důvodová zpráva uvádí, že „ve sporech o peněžitá plnění nepřevyšující 50.000 Kč je přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vyloučena jen v případech, kdy o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. Jinak řečeno, tam, kde předmětem sporu je zaplacení částky nepřevyšující 50.000 Kč, nevylučuje ustanovení přípustnost dovolání proti těm rozhodnutím odvolacího soudu, která (ač vydána v rámci takového sporu) nejsou rozhodnutími o peněžitém plnění (např. šlo-li o mezitímní rozsudek). Navrhovaná změna má tuto možnost vyloučit“. I z tohoto zřetelně formulovaného záměru, obsaženého v důvodové zprávě, je tedy zřejmé, že novelizované znění , účinné od 30. 9. 2017, znamená zúžení možnosti podání dovolání v tzv. „bagatelních věcech“, nikoli její rozšíření (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. , ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. , či ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto podle odmítl dovolání žalovaného i v části směřující proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 38.103 Kč s příslušenstvím, neboť v této části [s ohledem na ] není dovolání přípustné (když přípustnost dovolání neplyne ani z , neboť dovoláním napadené rozhodnutí nepatří mezi tam vyjmenovaná usnesení).

Přípustnost dovolání (jež je dána zákonem) nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, obsažené v písemném vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení není přípustné podle

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu - vydaná po 1. lednu 2001 - jsou dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Olga Puškinová předsedkyně senátu