Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4052/2019

26 Cdo 4052/2019-245

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a/ M. Ž. a b/ M. Ž., obou bytem XY, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu České Budějovice, se sídlem v Českých Budějovicích 2, Krčínova 1107/30, IČO: 00037745, zastoupenému JUDr. Rudolfem Hrubým, advokátem se sídlem v Lišově, náměstí Míru 140/1, o zaplacení částky 76.100,- Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. dubna 2019, č. j. -196, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. V poměru mezi žalobkyní b/ a žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobci se domáhali, aby jim žalované bytové družstvo

(dále též jen „družstvo“) zaplatilo částku 76.100,- Kč z titulu pokuty ve výši 100,- Kč za každý započatý den prodlení ( , o vlastnictví bytů, ve znění po novele provedené a ve znění do 31. prosince 2013 – dále jen „zákon o vlastnictví bytů“) se splněním povinnosti uzavřít s nimi smlouvu o převodu vlastnictví k

„bytové jednotce XY, nacházející se ve druhém podlaží domu č. p. XY v XY“

(dále jen „smlouva o převodu“, „jednotka“ a „bytový dům“). Uvedenou pokutu požadovali od 1. listopadu 2010 (viz část první, čl. II, bod 3. ) do 29. listopadu 2012 (kdy nabytím právní moci tam citovaného rozsudku byla smlouva o převodu uzavřena), tedy celkem za

„761“

(správně 759) dnů.

Krajský soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. ledna 2015, č. j. -77, žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. října 2015, č. j. -107, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl; zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozsudkem ze dne 6. dubna 2017, č. j. -135 (dále jen „Zrušující rozsudek“), zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že bytové družstvo se ocitne v prodlení se splněním povinnosti převést byt podle § 23 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů rovněž tehdy, jestliže oprávněnému nepředloží včas návrh na uzavření smlouvy o převodu bytu, jehož akceptace by – objektivně vzato – vyústila ve vznik platné (právně závazné) smlouvy.

Poté odvolací soud usnesením ze dne 12. října 2017, č. j. -141, v poměru mezi žalobcem a družstvem zrušil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně a věc mu (v tomto rozsahu) vrátil k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně rozsudkem ze dne 6. března 2018, č. j. -165, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku částku 75.900,- Kč (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky 200,- Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).

K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 3. dubna 2019, č. j. -196, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v napadeném vyhovujícím výroku I. a v nákladovém výroku III.; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Dovolání žalovaného (dovolatele) proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, k němuž se písemně vyjádřil žalobce, není přípustné podle ( , , ve znění po novele provedené a ve znění účinném od 30. září 2017 – dále opět jen „ “), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Právní poměry účastníků, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, posuzoval dovolací soud podle dosavadních právních předpisů, zejména pak podle zákona o vlastnictví bytů a dále rovněž , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dále jen „obč. zák.“ ( věta první , , ve znění pozdějších předpisů).

V ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že spolu s převáděnou jednotkou musí být jejímu nabyvateli převeden spoluvlastnický podíl na pozemku, který bytové družstvo jako vlastník bytového domu anebo nepřevedených jednotek v domě nabylo bezplatně podle , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění (dále jen „ “); pro rozhodnutí o tom, zda o takový pozemek jde, není rozhodující, zda tvoří s bytovým domem jeden funkční celek, nýbrž podstatné je zjištění, že pozemek byl družstvu na základě citovaného ustanovení jako takový převeden (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. dubna 2010, sp. zn. , uveřejněný pod č. 6/2011 časopisu Soudní judikatura, vydaný v řízení o uzavření smlouvy o převodu jednotky vedeném mezi účastníky, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2017, sp. zn. ). Ustálená soudní praxe rovněž dovodila, že smlouva o převodu jednotky musí kromě obecných náležitostí ( a násl. obč. zák.) obsahovat zásadně i náležitosti uvedené v zákona o vlastnictví bytů (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 22. května 2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. C 1224 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 31. května 2012, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 9. října 2012, sp. zn. , či z 28. května 2014, sp. zn. ). Mezi tyto obligatorní (podstatné) obsahové náležitosti náleží právě i označení pozemku, který je předmětem převodu vlastnictví nebo předmětem jiných práv ve smyslu zákona o vlastnictví bytů, údaji podle katastru nemovitostí ( zákona o vlastnictví bytů).

V intencích závazného právního názoru vyjádřeného ve Zrušujícím rozsudku se odvolací soud zabýval rovněž otázkou, zda by akceptace písemného návrhu smlouvy o převodu datovaného dnem 29. října 2004 (dále jen „Návrh“) vyústila ve vznik platné (právně závazné) smlouvy. Dovodil, že netýkal-li se Návrh rovněž převodu odpovídajících spoluvlastnických podílů na pozemcích, které družstvo bezplatně nabylo na základě , nelze jej považovat za řádný (bezvadný) návrh smlouvy o převodu. Vzhledem k tomu lze pokládat za souladný s ustálenou judikaturou též právní závěr, že akceptace Návrhu by nevyústila ve vznik platné (právně závazné) smlouvy. Takto uzavřená smlouva o převodu by totiž neměla všechny zákonem stanovené náležitosti; byla by tudíž neplatná, a to v tomto případě absolutně a „jako celek“, neboť by svým – z pohledu zákona o vlastnictví bytů, jenž stanoví podstatné obsahové náležitosti smlouvy o převodu jednotky, neúplným – obsahem odporovala zákonu ve smyslu obč. zák. (viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 15. prosince 2004, sp. zn. , uveřejněného pod č. 30/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z řečeného vyplývá, že dovolání není přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 6. 2. 2020

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu