Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3083/2008

22

Cdo 3083/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

a) Ing.

M. Ž.

, zastoupeného JUDr. Františkem Smejkalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Klavíkova 18, a

b) M. Ž.

, proti žalovanému

Stavebnímu bytovému družstvu České

Budějovice

se sídlem v Českých Budějovicích, Krčínova 1107/30, IČ 00037745, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu, vyplacení vypořádacího podílu a o zaplacení peněžní částky, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce a) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 2008, č. j. -124, takto:

I. Dovoláni proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 2008, č. j. -124, pokud jím byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. března 2007, č. j. -96, ve výroku, jímž byl zamítnut návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 1.520,- Kč do 7 dnů od právní moci rozsudku,

se odmítá

.

II. Ve zbývající části

se

rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 2008, č. j. -124,

ruší

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhali, aby soud uložil

žalovanému jednak povinnost

uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu vlastnictví družstevní bytové jednotky a spoluvlastnického podílu k pozemkům, jednak povinnost vyplatit jim vypořádací podíl a povinnost vrátit jim poplatek za převod bytu. Žalobu odůvodnili tak, že jako členové tamního stavebního bytového družstva („SBD“) užívají družstevní byt, podléhající převodu do jejich vlastnictví jako členů družstva podle , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům (dále „ “). Členská schůze samosprávy SBD rozhodla 11. 9. 2003 o převodu bytů do vlastnictví členů; žalobci poté uhradili částku 1.500,- Kč jako příspěvek za práce spojené s převodem. Termín předání bytů však žalované družstvo nedodrželo. Dne 2. listopadu 2004 jim žalovaný zaslal návrh smlouvy datovaný dnem 29. 10. 2004; pro jeho vady resp. její nesoulad s , a 10 a zákona o vlastnictví bytů, žalobci přípisem ze 4. 11. 2004 požadovali jeho dopracování. Nato byly v prosinci 2004 návrhy od všech členů samosprávy, zřejmě v důsledku vad, staženy, aniž by byla učiněna náprava. Jiný návrh smlouvy žalobci do dne podání žaloby neobdrželi. Na jejich stížnost na nečinnost družstva z 11. 4. 2005 předseda družstva nereagoval.

Návrh smlouvy z 29. 10. 2004 nesplňuje podle názoru žalobců zákonem stanovené požadavky, neboť neobsahuje ustanovení o finančním vypořádání, a je proto podle rozsudku Nejvyššího soudu „sp. zn. “ neplatný. Neobsahuje ani ustanovení týkající se vypořádacího podílu podle a 3 , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů („obch. zák.“); vzhledem k tomu, že převodem bytu zaniká členství v bytovém družstvu, musí být vypořádací podíl ve smlouvě výslovně stanoven ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu „sp. zn. “. Smlouva dále neakceptuje všechny požadavky „Stanov SBD“ uvedené v , 105a, 105b a 106, které určují fondy, snižující se vypořádáním vlastníka jednotky podle event. 10 zákona o vlastnictví bytů, tj. neobsahuje žádná ujednání, jakým způsobem budou s nabyvatelem tyto nároky vypořádány.

Žalobci též uvedli, že jim byl upřen nárok na spoluvlastnický podíl k pozemkům, které funkčně a věcně souvisejí s předmětem převodu. Ačkoliv darovací smlouvou uzavřenou 17. 6. 2002 mezi Českou republikou – Okresním úřadem v Českých Budějovicích a SBD došlo k převodu pozemků náležejících k bytovým domům do vlastnictví SBD, uvedené družstvo podmínky tohoto aktu neakceptovalo a do smlouvy o převodu vlastnictví bytu, konkrétně do části II. bod 3. uvedlo, že předmětem převodu je spoluvlastnický podíl pouze k části pozemků, než jak byly v darovací smlouvě specifikovány. Takto SBD porušilo povinnost plynoucí z § 21 zákona o vlastnictví bytů, podle něhož je povinností družstva převést na nabyvatele bezplatně spoluvlastnický podíl na pozemcích odpovídající jejich spoluvlastnickému podílu na společných částech domu ve smyslu § 8 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů., tj. v daném případě podíl 6328/214009.

Krajský soud v Českých Budějovicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. března 2007, č. j. -96, zamítl „návrh žalobců ing. M. Ž. a M. Ž., aby soud určil povinnost žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu České Budějovice uzavřít nejpozději do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu vlastnictví družstevní bytové jednotky do vlastnictví člena družstva a bezúplatném převodu spoluvlastnického podílu k pozemkům“ ve znění plynoucím z výroku tohoto rozsudku pod bodem I. Výrokem pod bodem II. zamítl „návrh žalobců, aby soud určil žalovanému vyplatit jim vypořádací podíl podle ustanovení § 234 obchodního zákoníku v penězích a dále vrátit žalobcům částku 1.520,- Kč do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Výrokem pod bodem III. rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování konstatoval, že požadavek žalobců, aby jim byly přikázány ideální části pozemků, které stát bezúplatně převedl na žalovaného není důvodný; družstvo totiž při předávání pozemkových parcel do spoluvlastnictví vlastníků bytů není vázáno rozsahem dosavadního užívání předmětných pozemkových parcel nájemci družstevních bytů v domech ve vlastnictví žalovaného. Tato otázka není právem upravena a její řešení je ponecháno na rozhodnutí vlastníka domu, který je v prohlášení vlastníka řeší s přihlédnutím ke všem okolnostem a zejména s ohledem na potřebu předcházení sousedským sporům. Řešení zvolené žalovaným ohledně pozemků soud shledal správným vzhledem k umístění staveb a přístupu k nim.

Ve vztahu k požadavku žalobců na uložení povinnosti žalovanému uhradit jim vypořádací podíl podle § 233 a § 234 obch. zák. s jejím zakotvením do smlouvy o převodu vlastnictví bytu soud prvního stupně uzavřel, že žalobci nárok na vypořádací podíl nemají, neboť jim nevznikl, resp. nenastaly rozhodné skutečnosti pro výplatu tohoto podílu, tj. zánik členství; proto o tomto nároku nemohl jednat.

K požadavku žalobců na vrácení částky 1.520,- Kč s odkazem na čl. 123 Stanov SBD konstatoval, že nejde o poplatek za převod bytu, ale o úhradu podílu nákladů účelně vynaložených žalovaným na vyhotovení dokumentace k převodu bytu, zejména s vypracováním „prohlášení vlastníka“. K „finančnímu vypořádání“ formulovanému v čl. IV. smlouvy o převodu vlastnictví, jejíhož uzavření se žalobci soudně domáhají, soud prvního stupně zaujal rovněž záporné stanovisko. V tomto směru odkázal na formulaci čl. IV. smlouvy vypracované žalovaným, shledal ji odpovídající zákonu o vlastnictví bytů s tím, že „nedílnou součástí smlouvy je příloha aktuálně potvrzující vypořádání závazku, což žalobci nepopírají“. Konečně konstatoval, že ve smlouvě vypracované žalobci „nejsou uvedena všechna věcná břemena na pozemku váznoucí“. Uzavřel, že žaloba není důvodná.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 22. ledna 2008, č. j. -124, po „zopakování dokazování listinami“ potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Se skutkovým zjištěním i s právními závěry soudu prvního stupně se ztotožnil. Uvedl, že žalobci „obě verze smlouvy odmítli podepsat“. Připomenul znění obch. zák., zákona o vlastnictví bytů a K pozemkům darovaným státem SBD, jejichž spoluvlastnictví se žalobci domáhali, resp. jež by měly být podle jejich názoru předmětem převodu, odkázal na „situační mapku“ se závěrem, že na jejich převod do spoluvlastnictví žalobci nemají právo. K témuž závěru dospěl pokud jde o „vypořádací podíl“, když odkázal na zákona o vlastnictví bytů, i ohledně částky 1.520,- Kč, neboť „tato platba měla oporu ve stanovách družstva“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce a) dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “) a uvádí, „že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam s ohledem na počet družstevních bytů v ČR s tím, že právní otázka tohoto sporu nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu dosud vyřešena“. Uvedl, že soudy obou stupňů vůbec nebraly v úvahu obsah a podstatu žaloby, rozhodly pouze o její nepodstatné části. Pokud jde o povinnost žalovaného uzavřít s žalobci smlouvu o převodu bytu, rozhodly v rozporu se skutečnostmi uváděnými v petitu žaloby a v rozporu s důkazy žalobci doloženými. Odvolací soud navíc, oproti odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který o nedůvodnosti žaloby rozhodl proto, že se žalovaný údajně uzavření smlouvy nebrání, uvedl, že žaloba byla zamítnuta pro odmítnutí podpisu jak smlouvy z 29. 10. 2004, tak jakési další smlouvy z 1. 12. 2005 žalobci. Dovolatel ke smlouvě z 29. 10. 2004 znovu opakuje, že žalovaný ji k námitkám žalobců k jejímu obsahu žalobcům koncem roku 2004 odebral, žádnou jinou smlouvu jim již nedoručil, nijak na námitky nereagoval, a proto žalobci žalovanému zaslali 11. 4. 2005 dopis s návrhem vlastní smlouvy. Protože tento postup zůstal bez odezvy žalovaného, podali 12. 9. 2005 žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalovanému s nimi smlouvu uzavřít. Dovolatel dále namítá, že se soudy obou stupňů vůbec nezabývaly obsahem smlouvy; odvolací soud dokonce nevzal v úvahu ani jeho písemnou argumentaci, zaslanou mu před jeho jednáním 9. 1. 2007, shrnující podstatné body žaloby. Tvrdí, že se odvolací soud zabýval pouze „nesmyslnými, nepodstatnými, irelevantními, s podstatou žaloby nesouvisejícími a ničím nepodloženými argumenty žalovaného – jakýmsi situačním plánkem a nebral zřetel na nezvratný důkaz, jakým je darovací smlouva, určující, které pozemky s budovou souvisí a které je tudíž žalovaný povinen převést podle zákona o vlastnictví bytů a ve znění Soud měl respektovat vůli účastníka darovací smlouvy, tj. státu, jenž ve smlouvě jednoznačně uvedl funkční souvislost pozemků k domům; soud neměl tuto funkční souvislost nově posuzovat, ale měl dbát, aby byla dodržena pravidla převodu daná zákonem, tj. vymezit obsah smlouvy tak, aby spoluvlastnický podíl na převáděných pozemcích byl stejný jako podíl nabyvatelů bytové jednotky na společných částech domu, což dodrženo nebylo. Odvolací soud zcela opomenul , kde jsou definovány pozemky, tvořící jeden funkční celek. Nerespektoval ani odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vypořádacího podílu, který musí být ve smlouvě stanoven a nesprávně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, když v rozporu se skutečností uvedl, že povinnost vyplatit tento podíl žalobcům nevznikla. To však nikdo nepopírá; žalobci se domáhali uvedení této povinnosti ve smlouvě tak, jak rozhodl Nejvyšší soud ČR, a to jednoduchou formulací úhrady podílu v roce následujícím po ukončení členství v souladu s obchodním zákoníkem, což je podstatný rozdíl. Ani tím soud nebyl vázán, ale měl rozhodnout zda touto či jinou formulací bude rozsudek Nejvyššího soudu ČR naplněn. Dovolatel shrnuje, že povinností soudu bylo, pokud jde o požadavek žalobců uzavřít smlouvu, o jejich návrhu rozhodnout. Dodává, že pokud se účastníci na uzavření smlouvy nedohodli, byl soud povinen uzavření smlouvy uložit a ne jednoduše žalobu zamítnout. Jinak by žalobci neměli žádnou možnost žalovaného k jejímu uzavření donutit. Pokud jde o odvolací soud, ten rozhodoval evidentně na základě nepravdivých informací. Nerozhodl ve věci obsahu smlouvy, žalobcům tak znemožnil naplnění jejich zákonných práv a potvrdil monopolní postavení žalovaného. Odvolací soud akceptoval nepravdivá tvrzení žalovaného, aniž by si jeho tvrzení ověřil. Tak žalobce znevýhodnil a poškodil je na právech. Uvedl, že opakoval dokazování listinami a na základě toho uzavřel, že není odvolání důvodné, leč vůbec neuvedl, jakými listinami dokazování provedl; žalovaný totiž odvolacímu soudu žádné relevantní y nepředal. U jednání předložil pouze Stanovy SBD z roku 2006, prohlášení vlastníka, jež nebylo předmětem žaloby a jakési situační plánky a fotografie a smlouvu z 19. 4. 2007, jež se žalobou rovněž nesouvisely. Šlo o písemnosti ve věci nic nevypovídající, případně vzniklé až po podání žaloby. Odvolával se navíc na neplatný , měnící právo trvalého užívání na zápůjčku, jako argument, že s darovanými pozemky může nakládat bez omezení. Některé žalobcem předložené y soud použil v jiném, naprosto neodůvodněném smyslu jako důkaz ve prospěch žalovaného (darovací , výpis z katastru nemovitostí). Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že tento soud nevzal v úvahu téměř nic z námitek uplatněných vůči rozhodnutí soudu prvního stupně. To samo o sobě zakládá vadnost jeho rozhodnutí, když není uvedeno, v čem tyto argumenty odporují zákonným ustanovením ohledně převodu vlastnictví bytů a proč se soud přiklání k vývodům žalovaného. Citace jednotlivých paragrafů odvolacím soudem bez toho, aby bylo uvedeno k čemu se vztahují, nemá žádný smysl, je zavádějící a nic nedokazující o přístupu soudu k dané věci. Není jasné, co se z nich dovozuje, v čí prospěch a z jakého důvodu. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném před jeho novelizací provedenou

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je částečně přípustné podle , že jsou uplatněny dovolací důvody upravené v a b) a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu je založen jeho rozporem s judikaturou dovolacího soudu i s hmotným právem.

Podle zákona o vlastnictví bytů platí: „Bytové družstvo, které jako vlastník bytového domu anebo nepřevedených jednotek v domě nabylo bezplatně pozemek podle , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění , a převádí vlastnictví k jednotce fyzické osobě, převede současně nabyvateli jednotky bezplatně spoluvlastnický podíl na uvedeném pozemku odpovídající velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu ( )“.

„Příslušná organizační složka ( a ) převede pozemek tvořící jeden funkční celek s bytovým domem ve vlastnictví bytového družstva bezúplatně do vlastnictví tohoto bytového družstva“ ( , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů).

Ze znění § 21 odst. 7 zákona o vlastnictví bytů se podává, že nabyvateli jednotky musí být převeden spoluvlastnický podíl na „uvedeném“ pozemku, tedy na pozemku, které bytové družstvo jako vlastník bytového domu anebo nepřevedených jednotek v domě nabylo bezplatně podle , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění Pro rozhodnutí o tom, zda o takový pozemek jde, není rozhodující úvaha soudu o tom, zda jde skutečně o pozemek tvořící s bytovým domem jeden funkční celek, ale podstatné je zjištění, že pozemek byl družstvu na základě jako takový převeden. I kdyby tedy ve skutečnosti o pozemek tvořící s domem jeden funkční celek nešlo, podstatné pro posouzení nároku nabyvatele jednotky je, že k bezúplatnému převodu na družstvo došlo z toho důvodu, že strany bezúplatného převodu pozemek jako funkčně spojený podle uvedeného ustanovení převáděly, resp. nabývaly. Jestliže tak odvolací soud opřel zamítavé rozhodnutí o skutečnost, že podle jeho názoru o pozemek s domem funkčně spojený nejde, aniž by se zabýval důvodem převodu tohoto pozemku na družstvo, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu

Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 4. června 1997, sp. zn. , publikovaném v Soudní judikatuře č. 14/1997, vyslovil: „Z ustanovení § 23 odst. 1 zákona vyplývá, že jednotka ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví družstva může být převedena pouze členu družstva, který je zároveň nájemcem bytu. To, že jde o vztah mezi členem družstva a družstvem, kde je dána věcná příslušnost krajského soudu ve smyslu ustanovení , pod písm. aa) vyplývá z ustanovení a 9 zákona, kdy zároveň s převodem bytu z vlastnictví družstva na člena družstva zaniká jeho členství a podstatnou náležitostí smlouvy o převodu bytové jednotky je vypořádací podíl nabyvatele jednotky“. Stejně tak Nejvyšší soud v odůvodnění rozsudku ze dne 22. dubna 1998, sp. zn. , publikovaném jako R 3/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl: „Z ustanovení vyplývá, že jednotka (viz legislativní zkratka uvedená v tohoto zákona) ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví družstva může být převedena pouze na člena družstva, který je zároveň nájemcem bytu. Z ustanovení téhož zákona vyplývá, že převodem jednotky družstva podle ustanovení odstavců 1 až 8 zaniká členství v družstvu. Součástí smlouvy o převodu jednotky je přitom vypořádání vztahů mezi družstvem a členem včetně stanovení vypořádacího podílu nabyvatele jednotky“.

Odvolací soud konstatoval, že "povinnost vyplatit žalobcům vypořádací podíl žalovanému nevznikla, neboť jejich členství nezaniklo“. Nevzal ovšem v úvahu, že v případě, že by žalobě vyhověl a projev vůle žalovaného nahradil, vznikla by tato povinnost účinností smlouvy, neboť ve stejném okamžiku by členství žalobců v družstvu zaniklo. I v této části spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.

Konečně žalobci požadovali vrácení částky 1.520,- Kč, kterou zaplatili jako zálohu na účelně vynaložené náklady na převod jednotky, ke kterému ovšem nedošlo. Dovolání podle však ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, není přípustné – viz Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je v této části podle věty první a odmítl.

Dovolání v rozsahu uvedeném shora je však důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení ( , 3 ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. dubna 2010

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu