Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2662/2003

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci žalobců a) A. K. a b) M. V., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) J. E. a 2) M. E., zastoupeným advokátkou, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 9. 2003, č.j. -36, takto :

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozsudkem krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 11. 2. 2003, č.j. -18, kterým Okresní soud v Českém Krumlově zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali vyloučení označených nemovitostí z výkonu rozhodnutí. Ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že smlouva, kterou L. a M. Č. prodali A. K. st. (právnímu předchůdci žalobců) předmětné nemovitosti, je pro rozpor se zákonem absolutně neplatná ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“); soud totiž ve smyslu ve znění účinném do 31. 12. 2000 usnesením zakázal prodávajícím (povinným) nemovitosti, které se staly předmětem exekuce, převést na jiného. Jestliže se kupující nestal vlastníkem nemovitostí, nemůže právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí svědčit ani žalobcům ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “).

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, jímž oponují závěru o neplatnosti kupní smlouvy ( ). Právní úkon je ve smyslu obč. zák. neplatný nejen tehdy, je-li v rozporu „s výslovným zákazem uvedeným v zákoně slovním obratem musí, nesmí, je třeba apod.,“ ale i v případě, pokud zákon upravuje kogentním způsobem určité chování, aniž by použil slovní obraty vyjadřující příkaz nebo zákaz. Protože ustanovení ( ve znění účinném do 31. 12. 2000) podle dovolatelů neupravuje chování subjektů, nýbrž jen postup soudu, nezpůsobuje porušení zákazu vtěleného do soudního rozhodnutí neplatnost právního jednání. Ustanovení představuje jiný režim; zákaz nenakládat s věcmi může (ale nemusí) soud vyslovit jen na návrh účastníka a na základě oprávnění daného zákonem, zatímco při nařizování výkonu rozhodnutí jde o povinnost soudu zakázat povinnému s nemovitostí nakládat. Důvodem neplatnosti smlouvy by mohl být, argumentují dovolatelé, toliko rozpor s dobrými mravy, pokud by byl v konkrétním případě zjištěn. Z uvedených důvodů navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání je podle ustanovení , odst. 3 přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten se připíná k otázce, jejíž řešení dovolatelé prostřednictvím důvodu uvedeného v zpochybnili, týkající se důsledků převodu nemovitosti poté, co soud (vykonatelným) usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí takové nakládání s ní povinnému (převodci) zakázal. Cílem Nejvyššího soudu, který se dosud uvedenou otázkou výslovně nezabýval, je potvrdit soudní praxi, vyvíjející se v intencích v tomto rozhodnutí prezentovaného názoru.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení lze právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

Podle ustanovení , věty první, ve znění účinném do 31. 12. 2000 (totožnou úpravu – co do obsahu – přejal týž předpis účinný od 1. 1. 2001, viz , písm. a/) musí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí obsahovat zákaz, aby povinný nemovitost převedl na někoho jiného nebo ji zatížil.

Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

V projednávaném případě vycházel odvolací soud ze skutkového stavu, který nebyl dovolateli zpochybněn (a při založení přípustnosti dovolání ustanovením ani úspěšně být nemohl), podle něhož usnesením ze dne 16. 8. 1994, č.j. -3 (potvrzeným odvolacím soudem), nařídil Okresní soud v Českém Krumlově k vymožení pohledávky žalovaných (oprávněných) ve výši 1.500.000,- Kč s příslušenstvím výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí v bezpodílovém spoluvlastnictví L. Č. a M. Č. (povinných), kterým (mimo jiné) zakázal, aby postižené nemovitosti (dům č.p. 36 a stavební parcelu č. 55/1 v katastrálním území H., obci V. B.) převedli na někoho jiného nebo je zatížili. Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí bylo doručeno povinným 18. 10. 1994 a právní moci nabylo 17. 8. 1995. Kupní smlouvou ze dne 13. 11. 1996 převedli povinní (prodávající) uvedené nemovitosti A. K. st.; vklad práva byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu v Č. K., č.j. V11-1604/96, v katastru nemovitostí zapsán 25. 11. 1996 s právními účinky vkladu k 18. 11. 1996. A. K. st. dne 24. 3. 2000 zemřel a podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. , jsou (i) žalobci zůstavitelovými dědici.

Platnými právními úkony jsou takové projevy vůle (§ 34 obč. zák.), které mají všechny zákonem stanovené náležitosti, k nimž patří i podmínka dovolenosti jednání. Ustanovení § 39 obč. zák. stíhá sankcí neplatnosti právní úkony contra legem, in fraudem legis a contra bonos mores; vymezuje tak tři skutkové podstaty nedovolenosti právních jednání. Pokud jde o naposledy jmenované právní úkony – obcházející zákon a příčící se dobrým mravům – byla soudní praxe usměrněna např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 12/1999 pod č. 121, a ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 8/1997 pod č. 62).

Pro právní úkony, které obsahem nebo účelem odporují zákonu, je charakteristické, že se ocitají v rozporu s výslovným imperativem (zákazem, příkazem) formulovaným v zákoně, popř. s imperativem obsahovým, tj. sice expressis verbis neformulovaným, ale ze zákona přímo vyplývajícím. Vznik a plnění z takových právních úkonů objektivní právo nepřipouští, jinými slovy, účinky, které s nimi účastníci spojovali, nemohou nastat. Na roveň výslovnému či obsahovému zákazu právního jednání lze klást případy, kdy účastníci řízení svými projevy vůle odporují tomu, co jim rozhodnutím zakázal soud, pokud zmocnění k takovému opatření má podklad v objektivním právu. Typicky jde o případy, kdy soud předběžným opatřením podle účastníku uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy (viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 5. 2000, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9/2001 pod č. 59), kdy zakáže povinnému nakládat s (movitými) věcmi, které vykonavatel sepíše ( ), nebo kdy vysloví zákazy převést (zatížit) nemovitost (popř. spoluvlastnický podíl), podnik, jeho část (popř. spoluvlastnický podíl), anebo věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit bez souhlasu správce ( , , c/ ). Okolnosti, že v určitých případech zákon soudu ukládá, aby rozhodnutím zákaz vyslovil, a že tím upravuje jeho postup v řízení, jsou pro posouzení následků jednání, jímž účastník rozhodnutí nerespektuje, bezcenné.

Jestliže odvolací soud vycházel ze stejného názoru, je jeho právní posouzení věci správné a dovolací důvod ve smyslu neobstojí; Nejvyšší soud proto dovolání žalobců jako nedůvodné zamítl ( , část věty před středníkem, odst. 6 ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a ; žalovaným, kteří by měli právo na jejich náhradu, žádné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. prosince 2004

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu