Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3712/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. G., zastoupeného JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem Horní Lán 1328/6, Olomouc, proti výroku III. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 2019 č. j. -164, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že napadeným rozhodnutím obecného soudu byla porušena jeho základní práva garantovaná v a d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V ústavní stížnosti navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil výrok III. napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí obecných soudů se podává, že předmětem řízení před obecnými soudy byl návrh stěžovatele, kterým se domáhal po žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti (dále jen "žalovaná") zaplacení částky 306 523 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za nepřiměřenou délku trestního řízení, k němuž se jako poškozený připojil se svým nárokem na náhradu škody.

3. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 5. 2016 č. j. -64, uložil žalované povinnost zaplatit stěžovateli částku 39 848 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 20 054 Kč. Ve zbylé částce 266 675 Kč žalobu stěžovatele zamítl. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 1. 11. 2016 č. j. -99, rozhodl tak, že žalobu stěžovatele zamítl rovněž v rozsahu, v němž mu byla soudem prvního stupně přiznána částka náhrady škody ve výši 39 848 Kč, a uložil mu povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč. Nejvyšší soud k dovolání stěžovatele rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") v dalším řízení rozhodl tak, že rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2016 č. j. -64 změnil a žalobu zamítl i co do částku 21 457 Kč s příslušenstvím, jinak rozsudek potvrdil (výrok I. a II.). Současně ve výroku III. rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ani před okresním soudem ani před krajským soudem.

5. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti rozsudku krajského soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Současně uvádí, že proti meritorním výrokům I. a II. rozsudku krajského soudu bylo podáno dovolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto.

6. Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

7. V souladu s takto vyjádřenou subsidiaritou ústavní stížnosti ve vztahu k jiným procesním prostředkům, které zákon poskytuje k ochraně práva, může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy rozhodnutím o posledním takovémto prostředku. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Splnění podmínky "konečnosti" rozhodnutí lze připustit i v případě některých nemeritorních rozhodnutí, avšak pouze za předpokladu, že jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a zároveň tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení o věci samé dosud neskončilo [např. nález ze dne 12. 1. 2005

sp. zn.

(N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)].

8. Ústavní soud v usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 5. 2019 konstatoval, že v případě, kdy má účastník řízení za to, že k porušení jeho základního práva nebo svobody došlo nejen výrokem rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, ale také výrokem o nákladech řízení, přičemž proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podal dovolání, jehož přípustnost může být dána při splnění předpokladů podle , pak je s ohledem na oprávnění dovolacího soudu toto rozhodnutí zrušit i ve výroku o nákladech řízení, případně o nákladech řízení nově rozhodnout, takovéto dovolání procesním prostředkem, který zákon poskytuje účastníkovi řízení k ochraně jeho práva ( ), i ve vztahu k tomuto výroku. V tomto ohledu není podstatné, že dovolání toliko proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení by takovýmto procesním prostředkem nebylo, neboť by podle nebylo přípustné. Ústavní stížnost účastníka řízení podaná proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení předtím, než dovolací soud rozhodne o jeho dovolání proti výroku ve věci samé, je podle nepřípustná. Pokud by totiž Ústavní soud přezkoumal výrok rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení ještě před tím, než bude ze strany dovolacího soudu rozhodnuto o dovolání proti výroku ve věci samé, nejenže by nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva, nýbrž by tím, byť jen nepřímo, předjímal i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší (srov. například usnesení ze dne 18. 2. 2019

sp. zn.

, usnesení ze dne 10. 4. 2019

sp. zn.

, usnesení ze dne 24. 4. 2019

sp. zn.

).

9. Přestože stěžovatel podal ústavní stížnost proti výroku III. rozsudku krajského soudu "předčasně", tato skutečnost jej nijak nelimituje na jeho právu na přístup k Ústavnímu soudu opět v budoucnu. Jestliže by tedy stěžovatel nebyl srozuměn s výsledkem dovolacího řízení, po jeho skončení bude mít možnost podat ústavní stížnost novou, a to tak, aby zohledňovala dovolací řízení, včetně samotného rozhodnutí o dovolání.

10. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele jako nepřípustné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2019

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj