Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3058/22

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Miroslavy Ondráškové, zastoupené JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem Plzeňská 232/4, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022 č. j. -511, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení a d (dále jen " "), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze.

Z obsahu napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že Okresní soud v Kladně rozhodl o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví stěžovatelky a vedlejšího účastníka. Krajský soud v Praze rozsudkem č. j. -445 potvrdil výrok o zrušení podílového spoluvlastnictví a přikázání předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví vedlejšího účastníka, změnil výrok týkající se vypořádacího podílu a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím.

Stěžovatelka napadla výroky o nákladech řízení ústavní stížností. Ústavní soud nálezem

sp. zn.

vyhověl ústavní stížnosti a zrušil výroky Krajského soudu v Praze o nákladech řízení. Odvolací soud tedy znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení usnesením č. j. -511. Stěžovatelka nyní napadá toto rozhodnutí novou ústavní stížností.

V ústavní stížnosti uvádí, že usnesení odvolacího soudu je v rozporu s nálezem , kterým byly výroky rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení zrušeny. Podle tohoto nálezu zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle , podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám. Aplikace je podmíněna zvláštními okolnostmi případu. Odvolací soud při opětovném rozhodování o nákladech řízení neshledal důvody pro aplikaci a rozhodl podle tak, že žalovanému náleží náhrada nákladů řízení pro částečný úspěch ve věci. Takový závěr je však podle stěžovatelky v rozporu s uvedeným nálezem Ústavního soudu.

Krajský soud v Ústí nad Labem ve vyjádření k ústavní stížnosti uvádí, že při rozhodnutí vycházel ze závazného právního názoru Ústavního soudu. Má však za to, že v dané věci je třeba zohlednit postoje účastníků a jejich procesní postup v průběhu řízení. Na rozdíl od stěžovatelky se nedomnívá, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je při rozhodnutí o nákladech řízení omezen tak, že neshledá-li důvody pro přiznání plné náhrady nákladů podle , může rozhodnout již jen tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků. Vyjádření nezasílal Ústavní soud stěžovatelce k replice, neboť neobsahovalo žádné nové pro posouzení věci významné skutečnosti.

Vedlejší účastník se k ústavní stížnosti nevyjádřil, čímž se současně svého postavení v tomto řízení vzdal, což vyplývá z ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), ve spojení s .

Okresní soud v Kladně na žádost Ústavního soudu o zapůjčení spisu sp. zn. Ústavnímu soudu sdělil, že tento spis nelze zapůjčit, neboť byl dne 5. 10. 2022 předložen Nejvyššímu soudu s dovoláním stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2021 č. j. -445.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům na takový návrh kladeným a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje tedy krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

Novelou provedenou , kterou došlo ke změně a jež nabyla účinnosti ke dni 30. 9. 2017, došlo k rozšíření důvodů nepřípustnosti dovolání i proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Toto ustanovení je však třeba vykládat tak, že dovolání není proti výroku o nákladech řízení přípustné tehdy, pokud dovolatel napadne dovoláním výhradně výrok o nákladech řízení. Podle ustanovení totiž platí, že zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k dalšímu řízení, přičemž takto může zrušit rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolací soud zruší též další rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na zrušovaném rozhodnutí závislá. Závislým výrokem je takový výrok, který při zrušení nebo změně napadeného výroku nemůže sám o sobě obstát. Takovým závislým výrokem na rozhodnutí o věci samé je nákladový výrok. I případné měnící rozhodnutí dovolacího soudu podle obsahuje výrok o náhradě nákladů všech stupňů řízení ( ve spojení s ). Uvedenému postupu nebrání skutečnost, že dovolatelka výroky o nákladech řízení nenapadla dovoláním. V případech, kdy je na napadeném výroku závislý výrok, který dovoláním nebyl dotčen, není dovolací soud vázán rozsahem dovolacího návrhu ( ). Pokud je tedy dovoláním napaden výrok ve věci samé, výrok o nákladech bude sdílet osud výroku hlavního a v závislosti na něm se také bude měnit.

Za procesní situace, kdy stěžovatelka podala dovolání k Nejvyššímu soudu ve věci samé, Ústavní soud nemůže již nyní přezkoumávat ústavnost tzv. nákladových výroků, neboť by nepřípustně předjímal rozhodování Nejvyššího soudu. K samotné podstatě věci by se nemohl vyjádřit, avšak při posuzování nákladů řízení nelze pominout úspěšnost jednotlivých účastníků řízení v meritu věci, od které se odvíjí otázka nákladů řízení (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 11. 2018 a další). Nadto Ústavní soud vyzdvihuje, že při rozhodování o nákladech řízení je maximálně zdrženlivý, neboť ve většině případů nemůže rozhodnutí o nákladech řízení doznat takové míry protiústavnosti, aby to opodstatňovalo kasační zásah Ústavního soudu (srov.

sp. zn.

,

,

,

).

Ústavní soud pro úplnost uvádí, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její předčasnost stěžovatelku nepoškozuje, neboť k ochraně proti tvrzeným zásahům do základních práv má k dispozici zákonné procesní prostředky, a teprve po jejich vyčerpání se může s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, bude-li i nadále přesvědčena, že k tomu má důvody.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. února 2023

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj