Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1436/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Marie Škramovské a 2) JUDr. Zdeňka Škramovského, obou společně zastoupených Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem se sídlem Lublaňská 55, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019 č. j. -401 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 12. 2018 č. j. -392, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označení stěžovatelé podali v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost, v níž tvrdili, že bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") ve spojení s y, právo na rovnost účastníků podle y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V ústavní stížnosti navrhovali, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označená usnesení Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2.

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí obecných soudů se podává, že předmětem nyní posuzovaného řízení je rozhodnutí o žádosti stěžovatelů o osvobození od soudních poplatků v situaci, kdy bylo podáno odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 1. 2018 č. j. -345. Tím bylo rozhodnuto o žalobě stěžovatelů o náhradu škody podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

3. Obvodní soud pro Prahu 2 shora označeným usnesením rozhodl tak, že stěžovatelům se osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Poukázal přitom na závěry Nejvyššího soudu učiněné v usnesení ze dne 18. 9. 2013 sp. zn. , a uvedl, že stěžovatelé dostatečně hodnověrně nedoložili své majetkové poměry, ač o tom byli poučeni. K tomu dodal, že sama skutečnost, že stěžovatelé jsou poživateli starobního důchodu, nemůže být důvodem pro osvobození od soudních poplatků a takovým důvodem není ani skutečnost, že jeden ze stěžovatelů je v exekuci. Naopak stěžovatelé v prohlášení o majetkových poměrech neuvedli některé jiné důležité skutečnosti - například to, že jeden z nich je prokuristou ve společnosti Česká pila, s. r. o. v likvidaci či jednatelem ve společnosti MVE Trutnov s. r. o. a tedy vyvíjí jinou (potencionálně) výdělečnou činnost.

4. Městský soud v Praze shora označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobcům se přiznává osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 %. Dospěl přitom obdobně jako soud první instance k závěru, že ze skutečností, které stěžovatelé prezentovali v prohlášení o majetkových poměrech, nebylo možno dovodit, že by splňovali podmínky pro osvobození od soudních poplatků. V prohlášení o majetkových poměrech neuvedli některé podstatné informace, jako je podíl ve společnosti či funkce prokuristy. Současně však dodal, že soud prvního stupně se nezabýval samotnou výší soudního poplatku, která v dané věci činí 1 126 869 Kč. Uvedená částka by podle soudu limitovala naprostou většinu účastníků z řad fyzických osob v jejich přístupu k soudu; proto soud přiznal stěžovatelům osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 %. Výsledná výše soudních poplatků by podle soudu vzhledem k výkonu funkce druhého ze stěžovatelů neměla představovat objektivní překážku v přístupu k soudu.

5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že obecné soudy se nijak nezabývaly vlivem vedené exekuce na možnost uhradit, byť snížený soudní poplatek. V převážné části textu poté polemizují se závěry obecných soudů o vlivu výkonu příslušných funkcí v obchodních korporacích na jejich majetek a zdůrazňují, že se jedná o společnosti v likvidaci, tedy bez hodnoty. V závěru ústavní stížnosti odkazují na nález Ústavního soudu

sp. zn.

a dodávají, že v situaci, kdy je proti jednomu ze stěžovatelů vedena exekuce, by měly soudy postupovat obdobně jako v případě, kdy je na majetek navrhovatele prohlášen konkurs.

6. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Citované ustanovení dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.

7. Ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle odst. l y a Úmluvy je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996

sp. zn.

(U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem tzv. podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při použití práva), porušení základního práva nebo svobody.

8. Předmětem nyní posuzované ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů se závěry obecných soudů o nesplnění předpokladů pro plné osvobození od soudních poplatků. Podle platí, že na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

9. Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat majetkové poměry účastníků a naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, neboť by šlo o nepřípustnou ingerenci do rozhodovací kompetence ústavně nezávislých soudů. V nyní posuzované věci se Ústavní soud zabýval pouze ústavností postupu a rozhodování o žádosti stěžovatelů o osvobození od soudních poplatků. Obvodní soud pro Prahu 2 i Městský soud v Praze svá rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků založily na závěru, že stěžovatelé dostatečně hodnověrně nedoložili své majetkové poměry v předloženém prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (viz výše). Jejich žádosti vzhledem k uvedenému posoudily jako neúplné a jejich tvrzení o neschopnosti splnit poplatkovou povinnost jako nepřesvědčivá. Odvolací soud následně v řízení přihlédl k výši soudního poplatku, který by podle soudu limitovat naprostou většinu účastníků z řad fyzických osob v jejich přístupu k soudu a přiznal stěžovatelům osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 %.

10. Postup obecných soudů je plně v souladu s platnou právní úpravou a ustálenou rozhodovací praxí zejména Nejvyššího soudu, který dlouhodobě prezentuje závěr, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015 sp. zn. ). Nejvyšší soud rovněž trvá na povinnosti žadatele prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.

11. Obecné soudy opakovaně ve svých rozhodnutích zdůrazňovaly, že stěžovatelé v žádostech o osvobození od soudních poplatků neuvedli všechny podstatné skutečnosti a (možné) příjmy, resp. zamlčeli účast v obchodních společnostech aj. Z předložených žádostí plyne pouze to, že oba stěžovatelé jsou poživatelé starobního důchodu a na druhého stěžovatele je vedena exekuce. Takto formulovaná žádost je zcela nedostatečná a v žádném případě stěžovatel neunáší břemeno dokázat neschopnost splnit poplatkovou povinnost. Formulář Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, který je třeba po vyplnění přiložit k žádosti o osvobození od soudních poplatků, v závěru obsahuje prohlášení žadatele, že údaje, které uvedl, jsou pravdivé a že nezamlčel žádné okolnosti, které by mohly mít vliv na rozhodování soudu o osvobození od soudních poplatků. Lze konstatovat, že z pohledu smyslu jde o zcela dostatečné poučení, z nějž lze dovodit nutnost nejen úplného, ale rovněž věrohodného doložení osobních, majetkových i výdělkových poměrů. Do samotného hodnocení přesvědčivosti a věrohodnosti prohlášení však Ústavní soud zasáhnout nemůže.

12. Relevantní není ani odkaz stěžovatelů na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 23. 10. 2018. V dané věci bylo rozhodováno o žádosti o osvobození od soudních poplatků v situaci, kdy na majetek žadatele byl prohlášen konkurs. Konkursní řízení a exekuční řízení však nelze v žádném případě ztotožňovat, a to mj. i s ohledem na (ne)možnost nakládání s majetkem dlužníka v rámci jednotlivých řízení (pozn.: což je jeden z nosných důvodů citovaného nálezu Ústavního soudu).

13. Závěrem Ústavní soud rekapituluje, že nic nesvědčí o tom, že by se obecné soudy při rozhodování dopustily jim vytýkaných pochybení. Obecné soudy svá rozhodnutí dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodnily. Podstatou ústavní stížnosti proto zůstává polemika stěžovatelů s právními závěry soudů, kdy se domáhají přehodnocení jejich závěrů Ústavním soudem. K tomu však není Ústavní soud povolán.

14. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. června 2019

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu