Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1081/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Miloše Majnera, zastoupeného Mgr. Pavlem Šindelářem, advokátem, sídlem Lochotínská 1108/18, Plzeň, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -234 ze dne 16. února 2026 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -224 ze dne 4. prosince 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená v a d.

2. Napadená rozhodnutí byla vydána v řízení o stěžovatelově žalobě. Obvodní soud pro Prahu 2 napadeným usnesením zastavil řízení o stěžovatelových návrzích na osvobození od soudních poplatků (výrok I) a na ustanovení právního zástupce z řad advokátů (výrok II) a připustil změnu žaloby spočívající v rozšíření žalobního požadavku na 100 000 Kč (výrok III). Řízení o stěžovatelových návrzích obvodní soud zastavil proto, že již v průběhu řízení o totožných návrzích rozhodl a byla tak dána překážka věci rozhodnuté.

3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu ve výrocích I a II (výrok I) a odmítl stěžovatelovo odvolání proti výroku III usnesení obvodního soudu (výrok II).

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudy nevzaly v úvahu jeho životní situaci a řádně neodůvodnily napadená rozhodnutí. Dále stěžovatel namítá, že ve věci rozhodovaly osoby, které nelze hodnotit jako nestranné a nezaujaté. Konečně stěžovatel namítá, že měl-li obvodní soud za to, že jeho žádost byla neúplná, měl ho vyzvat k doplnění. K posledně uvedené námitce stěžovatel odkázal na nález

sp. zn.

ze dne 31. května 1994.

5. Ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.

6. Ústavní stížnost proti výrokům I a II usnesení obvodního soudu a výroku I usnesení městského soudu byla podána oprávněným stěžovatelem a je přípustná.

7. Stěžovatel v ústavní stížnosti nepředkládá žádné argumenty proti výroku III usnesení obvodního soudu a výroku II usnesení městského soudu. Z formulací použitých v ústavní stížnosti je však zjevné, že mínil ústavní stížností napadnout i tyto výroky a požaduje i jejich zrušení (srov. mimo jiné výslovný požadavek stěžovatele v bodu 17 stížnosti na zrušení napadených rozhodnutí jako celek).

8. Výrokem III usnesení obvodního soudu bylo vyhověno stěžovatelovu návrhu na změnu žaloby. V řízení o ústavní stížnosti pro sebe stěžovatel nemůže dosáhnout výhodnějšího rozhodnutí. Proto byla v tomto rozsahu ústavní stížnost podána někým zjevně neoprávněným.

9. Výrokem II napadeného usnesení městský soud odmítl stěžovatelovo odvolání pro objektivní nepřípustnost. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná žaloba pro zmatečnost podle . Chtěl-li se stěžovatel proti výroku II usnesení městského soudu bránit, tak měl (a s ohledem na tříměsíční lhůtu k podání stále má) možnost podat žalobu pro zmatečnost. Z ústavní stížnosti není zřejmé, že by tak učinil.

10. Podle stanoviska pléna sp. zn. ze dne 16. prosince 2008 je ústavní stížnost nepřípustná proti usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání.

11. Námitka, že ve věci rozhodovaly osoby, které nebyly nestranné a nezaujaté, odpovídá důvodu zmatečnosti podle . V nynější situaci by posouzení této námitky Ústavním soudem bylo předčasné, a tudíž nepřípustné. Řízení o věci samé navíc doposud neskončilo, stěžovatel má možnost vznést námitku podjatosti, případně ji uplatnit jako odvolací námitku.

12. Ústavní soud může výjimečně neodmítnout nepřípustnou ústavní stížnost, jsou-li k tomu splněny důvody uvedené v . Takový důvod ovšem v posuzované věci stěžovatel netvrdil a neshledal ho ani Ústavní soud.

13. Stěžovatelově námitce, že měl být poučen a vyzván k doplnění, nebyla-li jeho žádost úplná, nelze přisvědčit. Předně odkaz na nález

sp. zn.

není případný, neboť se v něm Ústavní soud zabýval chybným poučením o opravném prostředku, a nikoliv postupem při posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.

14. Z judikatury obecných soudů vyplývá, že je povinností žadatelů o přiznání osvobození od soudních poplatků, aby své poměry, rozhodné pro posouzení důvodnosti jejich žádosti, prokázali věrohodným způsobem. Ústavní soud v minulosti postup, kterým došlo k zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků pro nevěrohodnost tvrzení žadatele, neústavním neshledal (usnesení

sp. zn.

ze dne 4. června 2019, bod 11) Do samotného hodnocení přesvědčivosti a věrohodnosti prohlášení přitom Ústavní soud zasáhnout nemůže (usnesení

sp. zn.

ze dne 12. března 2019, bod 13). Uvedené závěry lze vztáhnout i na zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce.

15. Výroky I a II usnesení obvodního soudu bylo zastaveno řízení o stěžovatelových návrzích pro překážku věci rozhodnuté. Takové rozhodnutí představuje zásah do práva na přístup k soudu, neboť se v posuzované věci stěžovateli nedostalo věcného posouzení jeho návrhů. Zároveň však existence této překážky je legitimním omezením práva na přístup k soudu. Dokonce naopak princip právní jistoty vyžaduje, aby tato překážka existovala a pravomocná soudní rozhodnutí byla konečná. Překážka věci rozhodnuté přispívá i ke stabilitě soudního systému a posiluje důvěru veřejnosti v řádný výkon soudnictví (rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Gu?mundur Andri Ástrá?sson proti Islandu, stížnost č. 26374/18, bod 238).

16. Jak vysvětlil městský soud v bodech 10 a 11 napadeného usnesení, stěžovatel podal návrhy na osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce z řad advokátů již spolu s žalobou, a o těchto návrzích bylo rozhodnuto tak, že stěžovateli nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a zástupce mu nebyl ustanoven. Soudy dospěly k závěru, že stěžovatel věrohodně neprokázal své majetkové poměry. Stěžovatelovy nové žádosti byly v podstatě polemikou s rozhodnutím o jeho předchozích žádostech.

17. Soudy tak v napadených usneseních fakticky posuzovaly otázku, zda tvrzení a důkazy, jimiž stěžovatel doložil nové žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, věrohodně prokazují jeho majetkové poměry. Šlo tak o otázku, o níž již soudy dříve rozhodly, a proto zastavení řízení pro překážku věci rozhodnuté z ústavního hlediska obstojí.

18. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl dílem jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle , dílem jako návrh nepřípustný podle téhož zákona, a ve zbylém rozsahu jako návrh zjevně neopodstatněný podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 6. května 2026

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu