Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 526/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti Společenství vlastníků XX, zastoupeného Mgr. Lukášem Damborským, advokátem, sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2018 č. j. -471, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Lukáše Nováka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále jen "") a rovněž bylo zasaženo do práva na ochranu vlastnictví podle y.

2. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 15. 11. 2018 č. j. -471 v řízení o zrušení rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 17. 3. 2016 č. j. -414 ve výroku V. v části, v níž vrchní soud potvrdil část výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 6. 9. 2012 č. j. -269, ve znění rozsudku městského soudu ze dne 7. 1. 2013 č. j. -367, kterou městský soud zamítl návrh na zrušení rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 7. 8. 2009 o způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu ve výrocích blíže specifikovaného (dále jen "předmětný dům"), a ve výrocích VII. a VIII. o nákladech řízení ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi řízení (žalobci). Nejvyšší soud dále zrušil rozsudek městského soudu ze dne 6. 9. 2012 č. j. -269, v části výroku II., jímž městský soud zamítl návrh na zrušení rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 7. 8. 2009 o způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí předmětného domu, a ve výroku III., V. a ve výroku I. doplňujícího rozsudku městského soudu ze dne 7. 1. 2013 č. j. -367 ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi řízení. V uvedeném rozsahu vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu s tím, že je v rozporu s právem na soudní ochranu i některými stěžovatelem citovanými rozhodnutími Ústavního soudu [např. nález ze dne 8. 3. 2005

sp. zn.

(N 49/36 SbNU 525) nebo usnesení ze dne 27. 9. 2007

sp. zn.

(všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Poukazuje na to, že vedlejší účastník řízení se nedomáhal zrušení usnesení shromáždění vlastníků ze dne 7. 8. 2009 o rozúčtování nákladů a stanovení výše záloh z důvodu, že nebylo přijato 100% hlasů všech jednotek, nýbrž požadoval zrušení z důvodu, že na shromáždění předložil jiný návrh (z jeho pohledu spravedlivější) a jeho návrh nebyl přijat.

4. Soudce zpravodaj, ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti vyžadované , což mj. v sobě zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje též podmínku přípustnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). V daném případě shledal, že tomu tak není.

5. Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [srov. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243)]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s y (dále jen ""), úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů; Ústavní soud tak představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů.

6. Ústavní soud proto až na výjimky, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, do neskončených řízení nevstupuje a jako nepřípustné odmítá ústavní stížnosti mířící proti kasačním rozhodnutím soudů vyšších instancí, kterými nebyla věc skončena, nýbrž pouze vrácena soudu nižší instance či jinému orgánu k dalšímu řízení [srov. nález ze dne 4. 3. 2004

sp. zn.

(N 34/32 SbNU 321), či usnesení ze dne 30. 3. 2006

sp. zn.

(U 4/40 SbNU 781), usnesení ze dne 20. 8. 2008

sp. zn.

, usnesení ze dne 4. 1. 2011

sp. zn.

, usnesení ze dne 16. 2. 2011

sp. zn.

a další]. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom podle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, jestliže je orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí, neboť okolnost, že soud nižší instance je vázán právním názorem kasačního soudu, nezakládá ani "uzavřenost" předmětem identifikovaného stadia řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti "skutečně" konečnému rozhodnutí o věci (srov. usnesení ze dne 16. 2. 2011

sp. zn.

).

7. Podanou ústavní stížností stěžovatel brojí proti rozsudku Nejvyššího soudu, kterým byly k dovolání vedlejšího účastníka řízení rozsudky vrchního soudu a městského soudu ve vedlejším účastníkem řízení napadeném rozsahu zrušeny a věc byla vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.

8. S ohledem na to, že věc byla vrácena městskému soudu k novému projednání a rozhodnutí, nejde o konečné rozhodnutí ve věci samé, ale o procesní rozhodnutí, jímž se navrací věc do soudního rozhodovacího procesu, ve kterém může stěžovatel uplatňovat všechna svá práva. Již proto nelze považovat napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu za rozhodnutí [dle písm. d)y], jež by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele, a jako nezpůsobilý předmět ústavně právního přezkumu zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti ve smyslu [srov. nálezy ze dne 4. 3. 2004

sp. zn.

(N 34/32 SbNU 321), či ze dne 4. 4. 2005

sp. zn.

(N 72/37 SbNU 23, 31) a další].

9. Výjimečně judikovaná přípustnost ústavní stížnosti i proti kasačnímu rozhodnutí soudu [srov. nález ze dne 21. 2. 2012

sp. zn.

(N 34/64 SbNU 361; 147/2012 Sb.)], se v nyní posuzované věci uplatnit nemůže. Výjimku ze závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu Ústavní soud připustil za předpokladu, že "byly vyčerpány prostředky, které měl stěžovatel k dispozici [...] a v jejichž rámci mu nebyla poskytnuta, resp. ani nemohla být poskytnuta ochrana jeho práva na spravedlivý proces" (srov. body 29. a 30. nálezu

sp. zn.

), souhrnně řečeno jen tehdy, je-li s konečným a pravomocným meritorním rozhodnutím napadeno i kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu, které takovému meritornímu a konečnému rozhodnutí předcházelo. Taková situace ale ve stěžovatelově věci zjevně nenastala, neboť řízení v předmětné věci dosud neskončilo a stěžovatel má možnost v dalším řízení před obecnými soudy uplatňovat svá práva.

10. S ohledem na výše uvedené soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost podle jako nepřípustnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 14. května 2019

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj