Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1503/2017

26 Cdo 1503/2017

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

L. N.

Společenství vlastníků

XY

,

se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Lukášem Damborským, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, o zrušení rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2016, č. j. -414, t a k t o :

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2016, č. j. -414, se ve výroku V. v části, v níž potvrdil část výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2012, č. j. -269, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2013, č. j. -367, kterou zamítl návrh na zrušení rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 7. srpna 2009 o způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu č. p. XY, k. ú. XY, a ve výrocích VII. a VIII. o nákladech řízení ve vztahu k žalobci, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2012, č. j. -269, v části výroku II., jímž zamítl návrh na zrušení rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 7. srpna 2009 o způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu č. p. XY, k. ú. XY, a ve výroku III., V. a ve výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2013, č. j. -367, ve vztahu k žalobci,

se ruší

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 9. 2012, č. j. -269, ve znění rozsudku ze dne 7. 1. 2013, č. j. -367, mj. zamítl žalobu, jíž se žalobce (společně s dalšími vlastníky jednotek) domáhal zrušení rozhodnutí přijatého na shromáždění vlastníků bytových jednotek dne 7. 8. 2009 o způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu a služeb (část výroku II.). Dále zamítl žalobu v části, jíž se domáhal zrušení rozhodnutí přijatého na témže shromáždění o výši záloh (zbývající část výroku II.) a zrušil schválení účetních závěrek za rok 2005 - 2008 (odstavec I. výroku); současně uložil žalobci (spolu s ostatními žalobci) doplatit soudní poplatek a zaplatit náklady řízení účastníků a státu (výrok III., IV. a V. a výrok I. rozsudku ze dne 7. 1. 2013, č. j. -367).

Zjistil, že žalobce (stejně jako ostatní původní žalobci) je vlastníkem jednotky a členem žalovaného společenství, napadená rozhodnutí byla přijata na shromáždění vlastníků dne 7. 8. 2009. Mimo jiné shromáždění rozhodovalo (pod bodem 7) i o stanovení pravidel pro rozúčtování příspěvků na správu domu a pozemku a nákladů na služby. Výše příspěvků a záloh byla stanovena nikoliv podle výše spoluvlastnického podílu, ale podle nákladové náročnosti za použití schválených koeficientů, a to s ohledem na charakter polyfunkčního domu, který zahrnuje řadu různých bytových i nebytových prostor. Dále zjistil, že způsob rozúčtování schválený napadeným usnesením se blíží výpočtu znalce (ustanoveného v řízení). Shromáždění schválilo tento způsob rozúčtování více než 2/3 většinou. Uzavřel, že způsob rozúčtování byl shromážděním schválen dostatečnou většinou a není možné, aby soud rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek, které odpovídá zákonu, nahradil vlastním rozhodnutím a vnutil tak většině vůli menšiny. Proto žalobu v této části ve smyslu , o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ “), zamítl.

Vrchní soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 17. 3. 2016, č. j. -414, výrok II. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil, v odstavci I. výroku jej změnil tak, že žalobu na vyslovení neplatnosti schválení účetních závěrek za léta 2005 - 2008 zamítl. Současně rozsudek soudu prvního stupně vůči některým dalším žalobcům zrušil a řízení zastavil; zároveň rozhodl o poplatkové povinnosti a nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů.

Zdůraznil, že ustanovení obsahuje speciální úpravu vztahující se na situace, kdy se může vlastník, který nesouhlasí s rozhodnutím společenství, obrátit na soud, aby o dané záležitosti rozhodl. Tato právní úprava přitom stojí na principu, že rozhodující je vůle většiny, které se musí přehlasovaný vlastník podrobit; pouze jde-li o důležitou záležitost, může se obrátit na soud a touto cestou se pokusit o prolomení majority. V souvislosti s určením způsobu rozúčtování nákladů na služby dospěl k závěru, že byť jde o důležitou záležitost ve smyslu , nejsou důvody, pro které by bylo možné žalobě v této části vyhovět. Měl za to, že spor mezi účastníky spočívá v tom, zda je stanovené pravidlo pro rozúčtování „spravedlivé“, či nikoli. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na závěry znaleckého posudku a s přihlédnutím ke specifickým okolnostem daného případu, kdy se bytové jednotky nacházejí v polyfunkčním domě, jenž vykazuje řadu specifik, je algoritmus rozúčtování služeb odsouhlasený shromážděním vlastníků spravedlivý.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým potvrdil zamítnutí žaloby, v části v níž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí přijatého na shromáždění vlastníků bytových jednotek dne 7. 8. 2009 o způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu a služeb, podal žalobce dovolání. Vytýkal odvolacímu soudu, že se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 57/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 57/2014“) se shromáždění vlastníků jednotek nesmělo při stanovení výše příspěvku na náklady spojené se správou domu a pozemku odchýlit od pravidla upraveného v , aniž by byla uzavřena dohoda všech vlastníků jednotek. Protože žalobou napadené rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek nebylo schváleno 100 % hlasů, ani jeho přijetí nepředcházelo uzavření dohody o změně zákonného podílu vlastníků na nákladech spojených se správou domu a pozemku, nebyly splněny podmínky a předmětné usnesení shromáždění vlastníků je proto nezákonné. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

Žalovaný v dovolacím vyjádření uvedl, že dovolání není přípustné, je účelové, žalobce sám předložil jiný návrh na rozúčtování nákladů, který se mu zdál spravedlivější a který nebyl přijat. Měl za to, že dovolací soud by při rozhodování měl zvážit princip právní jistoty a proporcionality, praktické právní následky zrušení napadeného rozhodnutí a nutnost případného nového rozúčtování nákladů na správu za období let 2006 - 2008 by vedly k nepředvídatelným zásahům do právní sféry bývalých a současných členů společenství. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ “).

Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky zastoupení advokátem ( a 4 ), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, je přípustné, neboť při posouzení otázky platnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek o způsobu stanovení výše nákladů na správu domu a pozemku a jejich rozúčtování se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Projednávanou věc je třeba posuzovat – vzhledem k tomu, že předmětem řízení je (ne)platnost rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek ze dne 7. 8. 2009 – podle dřívější právní úpravy ( , 3 , ), zejména podle

V soudní praxi není pochyb (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod č. 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 95/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že jde-li o řešení důležité záležitosti (která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití), může se přehlasovaný vlastník jednotky postupem podle věty třetí domáhat u soudu určení neplatnosti usnesení přijatého shromážděním, naléhavý právní zájem na takovém určení prokazovat nemusí. Platnost usnesení přijatých shromážděním vlastníků jednotek přitom nemůže být posuzována v jiném řízení.

V R 57/2014 velký senát Nejvyššího soudu zdůraznil, že je třeba rozlišovat mezi rozhodnutím shromáždění vlastníků jednotek jakožto nejvyššího orgánu společenství, jež může být přijato pouhou (zákonem určenou) většinou hlasů (tedy i přes nesouhlas části vlastníků jednotek), a dohodou vlastníků jednotek, která jakožto vícestranný právní úkon vyžaduje ke svému uzavření souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek ( a násl. obč. zák.). Shromáždění vlastníků jednotek se při stanovení výše příspěvku na náklady spojené se správou domu a pozemku nesmí odchýlit od pravidla upraveného , aniž by byla nejprve uzavřena dohoda jakožto souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek; nepůjde o rozhodnutí shromáždění vlastníků a pro posuzování její platnosti se proto neuplatní ustanovení

Jestliže shromáždění vlastníků jednotek žalovaného přijalo napadené usnesení, jímž se odchýlilo od pravidla určeného ustanovením větou druhou , aniž by zde byla odpovídající dohoda všech vlastníků, odporuje napadené usnesení (v rozsahu určujícím podíl vlastníků jednotek na příspěvcích na správu domu a pozemku) tomuto ustanovení.

S ohledem na poněkud nepřesnou terminologii používanou v napadeném rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek považuje dovolací soud za vhodné pro úplnost zdůraznit, že výše uvedené závěry R 57/2014 se uplatní u nákladů spojených se správou domu a pozemku, nikoliv u rozúčtování nákladů služeb podle ( ). Je proto nutné vždy rozlišovat, zda usnesením vlastníků jednotek bylo rozhodnuto o rozúčtování nákladů na služby ve smyslu , či nákladů ve smyslu

Protože rozsudek odvolacího soudu není v dovoláním napadené části z hlediska uplatněných dovolacích námitek správný, Nejvyšší soud ho v této části podle zrušil. Jelikož důvod, pro který bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí v této části i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení ( ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný

V Brně dne 15. 11. 2018

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu