Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3144/2022

-578

USNESENÍ

L. N.

S. V., XY

, se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Danielem Tobolou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 764/17, o zrušení rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022, č. j. -553, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 6. 4. 2022, č. j. -553, mj. výrokem I. 2. a) změnil rozsudek Městského soudu v Praze (soud prvního stupně) ze dne 27. 5. 2021, č. j. -534, ve znění usnesení ze dne 8. 6. 2021, č. j. -538, v části, v níž zamítl žalobu na zrušení usnesení shromáždění společenství vlastníků pro XY, ze dne 7. 8. 2009 (dále též jen „Shromáždění“, „Společenství“), jímž bylo rozhodnuto o způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu č. p. XY v k. ú. XY (dále též jen „Rozhodnutí“) tak, že toto rozhodnutí shromáždění je neplatné.

Jednalo se o jeho druhé rozhodnutí v této věci, předcházející rozsudek soudu prvního stupně ze dne 6. 9. 2012, č. j. -269, kterým žalobu o zrušení (určení neplatnosti) Rozhodnutí zamítl, a rozsudek odvolacího soudu ze dne 17. 3. 2016, č. j. -414, kterým tento výrok potvrdil, Nejvyšší soud zrušil (v tomto rozsahu) rozsudkem ze dne 15. 11. 2018, č. j. -471. V rozhodnutí s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 57/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 57/2014“), formuloval a odůvodnil (závazný) právní závěr, že shromáždění vlastníků jednotek se při stanovení výše příspěvku na náklady spojené se správou domu a pozemku nesmí odchýlit od pravidla upraveného , o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „“), aniž by byla nejprve uzavřena dohoda jakožto souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek.

Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti výše uvedenému výroku rozsudku odvolacího soudu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), odmítl, neboť není podle přípustné. Otázky, jejichž řešení žalovaný zpochybnil, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této věci.

Projednávanou věc je třeba posuzovat – vzhledem k tomu, že předmětem řízení je (ne)platnost rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek ze dne 7. 8. 2009 – podle dřívější právní úpravy (, 3 , ), zejména podle

Otázka, zda lze po uplynutí prekluzivní lhůty „měnit“ žalobní petit (domáhat se místo nahrazení rozhodnutí shromáždění jeho neplatnosti), byla již vyřešena v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. . Stejně jako v tomto rozhodnutí, je i v poměrech projednávané věci pro úvahu o zániku práva uplynutím prekluzivní lhůty (neuplatněním práva v prekluzivní lhůtě) určující posouzení, kdy žalobce požádal soud o rozhodnutí v důležité záležitosti ve smyslu věty třetí Z formulace žalobního návrhu (petitu) musí být alespoň zřejmé nesouhlasné stanovisko přehlasovaného vlastníka jednotky s většinovým rozhodnutím shromáždění vlastníků jednotek.

Z obsahu žaloby (zejména z vylíčení rozhodujících skutečností) bylo bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že žalobce žádá soud právě o rozhodnutí v důležité záležitosti ve smyslu věty třetí Právo požádat soud o rozhodnutí podle citovaného ustanovení tedy uplatňoval od samého počátku, což je zřejmé i z vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě. Jestliže později žalobní návrh upravil způsobem odpovídajícím deklaratorní povaze zmíněného rozhodnutí tak, že napříště namísto zrušení požadoval určení (vyslovení) neplatnosti dotčené části Rozhodnutí, šlo pouze o upřesnění návrhu, nikoliv o změnu žaloby (na základě stejného skutkového základu se domáhal téhož jako v „původní“ žalobě – rozhodnutí soudu podle věty třetí ). Nelze tedy přisvědčit dovolateli, že se jednalo „o zcela odlišné instituty“. Postup podle věty třetí byl omezen prekluzivní lhůtou 6 měsíců, v níž musí být žaloba podána, z důvodu právní jistoty společenství vlastníků jednotek i třetích osob, přičemž tato jistota se vztahuje k tomu, zda, a v jakém rozsahu, je či není rozhodnutí společenství vlastníků napadeno nikoli k tomu jak zní žalobní petit, resp. jak má o napadeném rozhodnutí soud rozhodnout.

Závěr odvolacího soudu (byť obdobnou úvahu výslovně neobsahuje), že žalobce uplatnil svůj nárok včas, je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky výkladu pojmu „dohoda“ upraveného v , neboť Nejvyšší soud (oproti mínění dovolatele) neshledal důvod odchýlit se od své dosavadní ustálené judikatury – zejména R 57/2014, z něhož ostatně vycházel i ve svém předcházejícím zrušujícím rozsudku v této věci (sp. zn. ). Tyto závěry respektuje rovněž napadené rozhodnutí odvolacího soudu a dovolací soud nemá důvod na nich cokoli měnit ani nyní.

V R 57/2014 velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že shromáždění vlastníků jednotek se při stanovení výše příspěvku na náklady spojené se správou domu a pozemku nesmí odchýlit od pravidla upraveného , aniž by byla nejprve uzavřena dohoda, jakožto souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek, předvídaná tímto ustanovením. Lze jistě přisvědčit dovolateli, že placení příspěvků na správu domu a pozemku jinak než poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech, jak vyplývá z , může v některých specifických situacích lépe vystihovat poměry v domě (SVJ), proto také jde o dispozitivní ustanovení. Protože však stanovení poměru výše příspěvků (jinak než podle velikosti podílu na společných částech) lze považovat za významný zásah do základního práva vlastníka, které se vztahuje k předmětu jeho bytového spoluvlastnictví, je k dohodě o změně poměru placení příspěvků na správu domu a pozemku potřebná shodná vůle všech vlastníků jednotek. V R 57/2014 Nejvyšší soud také zdůraznil, že jde o souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek (dohodu), předvídaný tímto ustanovením, nikoliv o rozhodnutí shromáždění. I když nepochybně vlastníci jednotek mohou tento souhlasný projev vůle učinit (vyjádřit) i na shromáždění, nejde o rozhodnutí shromáždění, ale „jen“ o jejich dohodu.

Přípustnost dovolání nezakládají ani výtky dovolatele, že odvolací soud neměl – i když dospěl k závěru, že Rozhodnutím byl porušen zákon – vyslovit jeho neplatnost a měl dát přednost zájmu Společenství před individuálním zájmem žalobce. Podle ustálené judikatury (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. , ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. ) z principu proporcionality jakožto obecné právní zásady vyplývá, že soud nevysloví neplatnost usnesení přijatého shromážděním, třebaže shledal žalobu podle věty třetí důvodnou, jestliže by vyslovení neplatnosti napadeného usnesení mělo závažné důsledky pro společenství (a zprostředkovaně jeho členy) nebo třetí osoby. Zamítnutí žaloby v takovém případě značí, že vyslovení neplatnosti napadeného usnesení představuje v poměrech dané věci neadekvátní prostředek nápravy stavu vyvolaného protiprávním rozhodováním vrcholného orgánu společenství. Smyslem promítnutí principu proporcionality do řízení o žalobě podle věty třetí je docílit všestranně šetrného, leč spravedlivého vypořádání střetu mezi individuálním zájmem vlastníka jednotky na vyrovnání újmy, která mu byla způsobena protiprávním rozhodováním nejvyššího orgánu společenství (shromáždění vlastníků jednotek), a kolektivním zájmem společenství na stabilitě jeho poměrů, resp. ochranou dobré víry subjektů stojících vně společenství.

O takovou výjimečnou situaci však v projednávané věci nešlo. Jak již bylo řečeno, stanovení poměru výše příspěvků (jinak než podle velikosti podílu na společných částech) lze považovat za významný zásah do základního práva vlastníka, při vyslovení neplatnosti Rozhodnutí zůstane zachován „zákonný“ poměr výše příspěvků a za závažné důsledky pro Společenství nelze považovat zvýšené úsilí a náklady, které bude muset vynaložit při výpočtu správné výše příspěvků na správu domu a pozemku a její promítnutí do svého účetnictví a hospodaření. Usnesením nebylo ani podstatně zasaženo do práv třetích osob, která by nabyly v dobré víře.

Namítá-li dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné a že nebyl před rozhodnutím poučen podle o změně právního názoru odvolacího soudu, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod. Nevymezuje totiž žádnou otázku procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu. Ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K těmto vadám může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné ( - 238a ); samy o sobě však takovéto vady přípustnost dovolání (podle ) nezakládají. Uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v Ostatně řízení ani namítanými vadami netrpí, odvolací soud své rozhodnutí zcela dostatečně a náležitě v souladu s odůvodnil, a dovolatelem tvrzené nedostatky jeho odůvodnění ani nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jeho práv (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na místě nebylo ani poučení dovolatele podle – skutkový stav nebyl mezi účastníky sporný, při právním posouzení věci vycházel odvolací soud ze závazného právního názoru, který vyslovil Nejvyšší soud ve svém zrušujícím rozhodnutí, takže dovolatel mohl být sice rozhodnutím odvolacího soudu rozladěn, nikoliv však překvapen.

Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je ostatně dovolatelem napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. 5. 2023

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu