Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2050/2020

26 Cdo 2050/2020-702

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Tvrdkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Semická 3292/6, proti žalovanému J. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2134/126, o zaplacení 53.169 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2020, č. j. -661, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 1. 2020, č. j. -661, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soudu prvního stupně) ze dne 18. 9. 2019, č. j. -619, ve výrocích I. a II., kterými uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 53.169 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení státu ve výši 1.660 Kč, ve výroku III. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náklady řízení ho změnil tak, že výše náhrady činí 144.142, 80 Kč; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalovaného Nejvyšší soud podle (ve spojení s ) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), odmítl.

Předně je třeba uvést, že dovolatel zpochybňuje právní posouzení učiněné odvolacím soudem [že vyúčtování záloh na plnění spojená s užíváním bytu (služby) za rok 2010 a 2011 bylo provedeno řádně, mělo požadované náležitosti a nedoplatek žalovaného z tohoto vyúčtování se stal splatným] zejména prostřednictvím skutkových námitek. Uplatňuje tak dovolací důvod, který nemá k dispozici (srov. ustanovení ). Nesouhlasí rovněž s hodnocením provedeného dokazování (především znaleckého posudku), přitom samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ).

Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků ( , ), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle , od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Soud tedy věcnou správnost odborných závěrů přezkoumávat nemůže (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. ). V souladu s touto ustálenou soudní praxí odvolací soud hodnotil, zda závěry posudků jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudků nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů, vypořádal se i s rozdílnými závěry posudků a námitkami žalovaného. Přesvědčivě (a v souladu s ) odůvodnil, proč vycházel ze znaleckého posudku znalce Langa, a jeho zjištění odpovídají obsahu spisu.

Námitkou, že odvolací soud nevyslechl oba znalce (nepostupoval v souladu s ustanovením a ), vytýká dovolatel odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou a uplatnil tak rovněž jiný dovolací důvod, než který je uveden v K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné ( -238a ).

Případný není ani odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 57/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že shromáždění vlastníků jednotek se při stanovení výše příspěvku na náklady spojené se správou domu a pozemku nesmí odchýlit od pravidla upraveného , ve znění účinném do 31. 12. 2013, aniž by byla nejprve uzavřena dohoda, jakožto souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek, předvídaná tímto ustanovením. Rozhodnutí tedy řešilo otázku, kdy a za jakých podmínek se lze odchýlit od klíče stanovení výše příspěvků na správu domu jednotlivým vlastníkům; otázkou placení a rozúčtování nákladů služeb podle ( ) se vůbec nezabývalo [viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. (ústavní stížnost proti němu podaná byla odmítnuta rozhodnutím Ústavního soudu se ze dne 11. 2. 2019, sp. zn. )]. Je nutné rozlišovat, zda usnesením vlastníků jednotek bylo rozhodnuto o rozúčtování nákladů na služby ve smyslu , či nákladů ve smyslu Odvolací soud správně uzavřel, že v projednávané věci k odchýlení od pravidla stanoveného v ustanovení nedošlo.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 1. 2021

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu