Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3135/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatele JUDr. Jiřího Gajdaruse, advokáta, proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -292 ze dne 21. 8. 2018 a č. j. -296 ze dne 3. 9. 2018, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 9. 2018, domáhá se stěžovatel zrušení jednak usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -292 ze dne 21. 8. 2018, jímž byl vyzván, aby zaplatil soudní poplatek za odvolání ve výši 73 498,53 Kč, a dále usnesení téhož soudu č. j. -296 ze dne 3. 9. 2018, kterým byly pro nepřípustnost odmítnuty jeho námitky proti předchozímu usnesení ze dne 21. 8. 2018. Stěžovatel tvrdí, že zmíněná rozhodnutí zasáhla do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces dle d (dále jen " ") a práva vlastnit majetek ve smyslu y. Ve stejném rozsahu mělo dojít též k porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a Dodatkového protokolu k Úmluvě.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Pro nyní projednávanou věc jsou rozhodující závěry pléna Ústavního soudu vyslovená ve stanovisku sp. zn. ze dne 23. 4. 2013 (124/2013 Sb., ST 35/69 SbNU 859; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), podle nichž ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým byl účastník řízení podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vyzván k zaplacení poplatku za řízení, splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnost, je podle nepřípustná. Uvedené stanovisko Ústavní soud odůvodnil tím, že případné nesprávné určení výše poplatku ve výzvě podle zákona o soudních poplatcích není samo o sobě způsobilé bezprostředně způsobit zásah do základních práv a svobod poplatníka, nýbrž takovýto důsledek by bylo možné přičíst až usnesení, kterým se zastavuje řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, nebo usnesení, kterým nebylo vyhověno návrhu poplatníka na vrácení poplatku, jenž byl zaplacen na základě nesprávné výzvy soudu. Usnesení, kterým se vyzývá poplatník k zaplacení soudního poplatku, tak nelze v tomto ohledu považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu .

Posledně řečené platí i pro usnesení o námitkách, které je sice možno označit za rozhodnutí o opravném prostředku, nicméně podání námitek dle ustanovení , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, není ve světle shora specifikovaného stanoviska pléna Ústavního soudu poslední možností, jak se mohou stěžovatelé domoci ochrany svých práv.

Odklon od výše naznačených názorů, jimiž je Ústavní soud vázán, není pak způsobilá vyvolat ani argumentace stěžovatele akcentující skutečnost, že předmětem daného řízení je jeho nárok na náhradu škody vůči státu, přičemž byl to právě stát, kdo inicioval zavedení poplatkové povinnosti do tohoto řízení, čímž stěžovateli ztížil přístup k ochraně jeho práv. Ústavní soud v této souvislosti pokládá za vhodné poukázat na svoji ustálenou judikaturu, ve které opakovaně odmítl ústavní stížnosti, uplatněné za obdobných okolností - viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 8. 2018,

sp. zn.

ze dne 5. 6. 2018,

sp. zn.

ze dne 29. 5. 2018 či

sp. zn.

ze dne 16. 3. 2018.

Ústavní soud proto i v nyní posuzované věci přistoupil k aplikaci ustanovení a předložený návrh odmítl jako nepřípustný ve smyslu téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2018

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj