Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1709/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Libora Kubaly, zastoupeného JUDr. Martinem Vlčkem, CSc., advokátem, se sídlem Anglická 521/4, Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -278 ze dne 17. 1. 2018 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -303 ze dne 20. 3. 2018, spojené s návrhem na zrušení ustanovení a bod 6 článku V. , takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, obsahujících výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku, neboť má za to, že jimi bylo porušeno zejména jeho právo na spravedlivý proces a náhradu škody za nezákonný postup státu zaručené d. Stěžovatel nad to namítá porušení řady ustanovení ( , , , , , a ), porušení , , a 3, , , , a 2 y, porušení preambule, , a 3, , 3 a 4, , a a 2 d (dále též "Listina") a porušení , , a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též " Úmluva").

2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že obvodní soud v záhlaví citovanými usneseními rozhodl o povinnosti stěžovatele v pozici žalobce uhradit soudní poplatek za dovolání v řízení vedeném podle Prvním z obou napadených rozhodnutí (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -278 ze dne 17. 1. 2018) bylo asistentkou soudce rozhodnuto o povinnosti stěžovatele uhradit uvedený soudní poplatek. Druhým z obou napadených rozhodnutí (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -303 ze dne 20. 3. 2018) pak bylo rozhodnuto předsedou senátu o námitkách stěžovatele. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že námitky stěžovatele nejsou důvodné. Tento svůj závěr odůvodnil tím, že byl novelizován , o soudních poplatcích, v němž mj. bylo zrušeno ustanovení , stanovující osvobození od soudních poplatků řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem a současně tak byla zavedena poplatková povinnost pro tato řízení podle pol. 3 Sazebníku poplatků, s účinností tohoto zákona tj. od 30. 9. 2017. Vzhledem k tomu, že se vybírá soudní poplatek za dovolací řízení, jedná se tak o samostatné řízení, které je podle položky 23 Sazebníku poplatků, zpoplatněno. V tomto směru je pak rozhodující, kdy bylo toto řízení o mimořádném opravném prostředku zahájeno, nikoli, kdy bylo řízení zahájeno podáním žaloby, a to s odkazem na § 15 zák. č 82/1994 Sb. podle něhož "z navržených poplatných úkonů a z řízení zahájených před účinností tohoto zákona se vybírají poplatky podle dosavadních předpisů, i když se stanou splatnými po účinnosti tohoto zákona. Při odvolání nebo dovolání podaném po účinnosti tohoto zákona se však postupuje podle sazebníku, který je přílohou tohoto zákona." Z citovaného je tak zřejmé, že soudní poplatek za dovolání se počínaje účinností vybírá podle něho. Jelikož stěžovatel podal dovolání dne 4. 12. 2017, tedy po účinnosti novely zákona o soudních poplatcích, postupovala podle příslušného zákonného ustanovení asistentka soudce správně, pokud podle položky 23 bod 1 písm. d) Sazebníku soudních poplatků, učinila výzvu k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 14.000 Kč. Z tohoto důvodu druhým napadeným usnesením obvodní soud první napadené rozhodnutí potvrdil.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že vyměření soudního poplatku je v konfliktu s věcným osvobozením žalobce od soudního poplatku a že se jedná o složitou otázku, přičemž rozhodnutí nevydala v rozporu se zákonem předsedkyně senátu nalézacího soudu, čímž měla zasáhnout do stěžovatelova práva na dvojinstančnost řízení. Asistentka soudce nemohla podle stěžovatele ve věci rozhodovat. Podle stěžovatele tedy došlo k zásahu do principu právní jistoty a rovnosti před zákonem i principu legitimního očekávání. Stěžovatel dále brojí proti nerovným podmínkám týkajícím se účastníků řízení, neboť žalovaný stát má prakticky nevyčerpatelné finanční prostředky a zavedením soudního poplatku se odvolání a dovolání ve věcech týkajících se y stalo pro stěžovatele neúčinným a nedostupným právním prostředkem nápravy. Dle přechodného ustanovení v části třetí , jež nabyl účinnosti dne 30. 9. 2017, o změně zákona o soudních poplatcích z dikce čl. VI podle stěžovatele vyplývá, že je napadené rozhodnutí nezákonné. Ústavní stížnost dále obsahuje návrh na zrušení a na zrušení bodu 6 článku V

4. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

5. Ústavní stížnost dle písm. d) y tvoří procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou garantovány ústavním pořádkem. Z ustanovení , 3, 4 a lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje. Proto je také ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( zákona). Subsidiarita ústavní stížnosti má přitom dimenzi formální i materiální. Formální dimenze znamená, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti musí "formálně" podat všechny prostředky k ochraně práv, kterými disponuje, a materiální subsidiaritou je myšleno to, že tyto prostředky odůvodní způsobem, který obecnému soudu umožní ústavněprávní přezkum. Krátce řečeno, přípustnou je ústavní stížnost nejen tehdy, podal-li stěžovatel opravný prostředek, nýbrž také, když řízení před obecnými soudy již skončilo a jeho výsledek proto může být přezkoumán Ústavním soudem, a to výhradně z hlediska ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod.

6. Ústavní soud se ve své předchozí judikatuře opakovaně zabýval přípustností ústavní stížnosti proti výzvě soudu k zaplacení soudního poplatku a svůj postoj k této otázce sjednotil stanoviskem pléna Ústavního soudu sp. zn. ze dne 23. 4. 2013, publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 124/2013 Sb., (ST 35/69 SbNU 859; citované stanovisko je dostupné na stránce http://nalus.usoud.cz či ve Sbírce zákonů), jímž dospěl k závěru, že ústavní stížnost proti výzvě soudu k zaplacení soudního poplatku je nepřípustná, neboť tímto rozhodnutím jsou jen deklarována práva účastníka řízení a účastník řízení má ještě další možnosti, jak se bránit, podrobně popsané v citovaném stanovisku pléna Ústavního soudu. Ústavní soud je tedy vázán uvedeným právním závěrem svého pléna a v posuzovaném případě mu nezbylo než shledat, že je stěžovatelova ústavní stížnost nepřípustná.

7. Z vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného ve smyslu ust. . Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (viz shodně usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

).

8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ ]. Návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů Ústavní soud odmítl podle ust. ve spojení s ust. .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. května 2018

Ludvík David, v. r.

předseda senátu