Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2380/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ivo Exela, zastoupeného JUDr. Romanou Lužnou, advokátkou, sídlem Žilkova 65, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2021 č. j. -106 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2021 č. j. -126, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 30. 8. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to z důvodu zásahu do práv garantovaných mu a d.

Předtím, než se začal Ústavní soud věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje všechny formální náležitosti, jak je stanoví .

II.

Ústavní stížností napadeným usnesením Městského soudu v Brně bylo rozhodnuto v řízení o zaplacení částky 1 291,80 Kč s příslušenstvím tak, že se řízení zastavuje (výrok I.). Současně byla stěžovateli výrokem II., jakožto žalovanému, uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 699 Kč. Výrokem III. bylo rozhodnuto o tom, že se soudní poplatek nevrací.

K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením tak, že změnil výrok II. usnesení nalézacího soudu, týkající se nákladů řízení a současně byla stanovena jejich nová výše v částce 1 349,50 Kč (výrok I.). Náklady odvolacího řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků (výrok II.).

V projednávané věci se společnost innogy Energie, s.r.o. domáhala na stěžovateli, resp. jeho právní předchůdkyni, zaplacení částky 1 291,80 Kč s příslušenstvím. Ještě před vydáním usnesení o právním nástupnictví stěžovatele vzala žalobkyně žalobu zpět, neboť došlo k uhrazení částky 1 892 Kč, a to na základě mimosoudní dohody. Stěžovatel poukázal na skutečnost, že z dohody není zřejmé, kdo procesně zavinil zastavení řízení a je toho názoru, že v dané věci došlo ke zneužití moci a útisku.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V projednávané věci nelze přehlížet, že předmětem sporu je částka v bagatelní výši. Ústavní soud dal opakovaně ve své rozhodovací praxi [např. usnesení ze dne 29. 4. 2002,

sp. zn.

, ze dne 30. 8. 2001,

sp. zn.

, ze dne 21. 3. 2001,

sp. zn.

, ze dne 25. 8. 2004,

sp. zn.

, ze dne 18. 1. 2006,

sp. zn.

, a ze dne 4. 4. 2007,

sp. zn.

, či nález ze dne 25. 7. 2012,

sp. zn.

(N 132/66 SbNU 61) aj.] najevo, že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2013,

sp. zn.

, ze dne 9. 1. 2013,

sp. zn.

, ze dne 12. 12. 2012,

sp. zn.

, a další). Pochybení takového charakteru však Ústavní soud v nyní souzené věci nezjistil.

Jak již Ústavní soud mnohokráte podotkl, u bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitá, a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě nynějšího stěžovatele. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Výklad přijatý Ústavním soudem nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice, kde pojem bagatelní věci je reflexí významu, který takovým sporům v oblasti civilního procesu přikládá zákonodárce.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. září 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu