Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2260/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti společnosti Výkopové práce - stavební mechanizace s.r.o., Brněnská 536, Modřice, zastoupené Mgr. Markem Novotným, advokátem, sídlem Panská 397/2, Brno, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 5. 2021 č. j. -47, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 17. 8. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedené části rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, a to z důvodu zásahu do práv garantovaných jí čl. d.

Předtím, než se začal Ústavní soud věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje všechny formální náležitosti, jak je stanoví .

II.

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 5. 2021 č. j. -47 bylo vyhověno žalobě stěžovatelky a žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 4.840 Kč s příslušenstvím. Současně byla žalované uložena povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 4.541 Kč. O nákladech řízení rozhodl okresní soud s přihlédnutím k ustanovení , neboť zde dohledal okolnosti zvláštního zřetele, jež mu umožňují výjimečně náhradu nákladů snížit. Stěžovatelka s tímto snížením nesouhlasí, neboť jí měla být původně přiznána částka 12.827,30 Kč. Ustanovení nelze vykládat tak, že jej lze aplikovat bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení. Vždy musí být přihlédnuto k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení - což nalézací soud neučinil.

III.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě podotýká, že rozdíl mezi náklady řízení stěžovatelkou požadovaných a náklady řízení okresním soudem skutečně přiznaných, představuje částku bagatelní. Ústavní soud dal opakovaně ve své rozhodovací praxi [např. usnesení ze dne 29. 4. 2002,

sp. zn.

, ze dne 30. 8. 2001,

sp. zn.

, ze dne 21. 3. 2001,

sp. zn.

, ze dne 25. 8. 2004,

sp. zn.

, ze dne 18. 1. 2006,

sp. zn.

, a ze dne 4. 4. 2007,

sp. zn.

, či nález ze dne 25. 7. 2012,

sp. zn.

(N 132/66 SbNU 61) aj.] najevo, že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2013,

sp. zn.

, ze dne 9. 1. 2013,

sp. zn.

, ze dne 12. 12. 2012,

sp. zn.

, a další). Pochybení takového charakteru však Ústavní soud v nyní souzené věci nezjistil.

Jak již Ústavní soud mnohokráte podotkl, u bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitá, a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě nynějšího stěžovatele. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Výklad přijatý Ústavním soudem nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice, kde pojem bagatelní věci je reflexí významu, který takovým sporům v oblasti civilního procesu přikládá zákonodárce; to se odrazilo při úpravě odvolání zejména a dovolání v

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu