Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1339/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele Filipa Smoljaka, zastoupeného JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem, sídlem Bráfova tř. 770/52, Třebíč, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2021 č. j. -191 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. října 2019 č. j. -166, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti METROPOL, spol. s r. o., sídlem Senovážné nám. 248/2, České Budějovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením (str. 2 ústavní stížnosti), že jimi bylo porušeno jeho základní právo zaručené ústavním pořádkem, konkrétně v , , d (dále jen " "). Závěrečný návrh na zrušení (str. 6 ústavní stížnosti) odůvodňuje porušením ústavně zaručených práv stanovených v y, y a Smlouvy o fungování Evropské unie.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") domáhal, aby vedlejší účastnici byla uložena povinnost zaplatit mu částku 13 103 Kč s úrokem z prodlení jako odměnu ve výši obvyklé odměny autora souborného jevištního díla s odůvodněním, že vedlejší účastnice provozovala v průběhu roku 2015 dvě konkrétní jevištní díla Ladislava Smoljaka bez uzavření řádné licenční smlouvy s dědici autorských práv režiséra k divadelní inscenaci. Krajský soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl (I. výrok) a stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení (II. výrok), přičemž zamítavý výrok odůvodnil - stručně řečeno - s odkazem na řešení právní otázky konstantní soudní judikaturou i právní naukou, podle nichž divadelní režie není autorským dílem, nýbrž uměleckým výkonem. V odůvodnění krajský soud též stručně objasnil, že neshledal důvod k předložení otázky Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen "SDEU").

3. Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu odvolání (obsahující opětovný návrh na položení předběžné otázky SDEU), na jehož základě Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným rozsudkem návrh na položení předběžné otázky zamítl (I. výrok), rozsudek krajského soudu potvrdil (II. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (III. výrok). V odůvodnění odkázal na předchozí judikaturní závěry o neexistenci díla, jehož obsahem měla být režijní koncepce, jež odpovídají úpravě uvedené v , o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a dodal, že stěžovatelovy úvahy se spíše pohybují na úrovni de lege refenda (správně de lege ferenda), nikoliv na úrovni platného práva.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Po rekapitulaci průběhu řízení před obecnými soudy stěžovatel namítá, že dosud nebyl uspokojivě vyřešen problém, jak nahlížet na divadelní inscenaci, tj. zda jde o samostatné autorské dílo, či nikoli. V této souvislosti cituje ze čtyř konkrétních rozhodnutí SDEU, z nichž dovozuje, že příslušní k posouzení otázky, co je a není možné považovat za autorské dílo, nejsou soudci národních soudů, ale naopak soudci SDEU. Nepředložily-li obecné soudy v jeho věci předběžnou otázku o tom, zda může být divadelní inscenace autorským dílem k rozhodnutí SDEU, ale samy o ní rozhodly, došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce podle y.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle písm. d) y je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody.

7. Úřední činností Ústavní soud zjistil, že v období květen 2018 až leden 2020 podal stěžovatel několik ústavních stížností proti rozsudkům obecných soudů, kterými byly zamítnuty jeho žaloby požadující částky nepřesahující 10 000 Kč za užití autorského díla (divadelní režie) bez licenční smlouvy. Všechny ústavní stížnosti byly pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuty [viz usnesení ze dne 5. 11. 2018

sp. zn.

a

sp. zn.

, ze dne 27. 11. 2018

sp. zn.

, ze dne 30. 1. 2019

sp. zn.

, ze dne 19. 2. 2019

sp. zn.

, ze dne 3. 9. 2019

sp. zn.

, ze dne 26. 2. 2020

sp. zn.

a ze dne 19. 5. 2020

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. V srpnu 2020 stěžovatel podal další ústavní stížnost, a sice ve věci, v níž se domáhal zaplacení částky převyšující 10 000 Kč, tudíž v ní rozhodoval i vrchní soud. Ústavní soud tuto ústavní stížnost odmítl usnesením ze dne 23. 9. 2020

sp. zn.

. Ústavní stížnost v nyní posuzované věci je obsahově a argumentačně shodná s věcí vedenou pod

sp. zn.

. Vzhledem k tomu, že usnesení ze dne 23. 9. 2020

sp. zn.

se vypořádalo s argumentací stěžovatele shodnou s argumentací obsaženou v nyní posuzované stížnosti, Ústavní soud na něj odkazuje, protože neshledal důvod odchýlit se od závěrů v něm uvedených. Tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2012

sp. zn.

a ze dne 21. 7. 2015

sp. zn.

).

8. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. června 2021

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu